Teorie tygra

Z různých českých filmů, co jsou "hořké komedie" nebo "laskavé filmy", patří tohle mezi ty povedenější. Dialogy jsou dobře napsané a místy dost vtipné, Bartoška s Balzerovou to hrají úplně lehce a přirozeně. Takže až potud to je fajn. Horší je, že tam nehrají jen talentovaní herci a třeba Kohákovi jsem roli prostě nevěřil. A taky vývoj ke konci je takový, hm, málo pravděpodobný. No ale dokoukal jsem to a to není na český film špatný výsledek. (07.01.2017)

Muž potřebuje volnost a žena to potřebuje vědět, aneb vzpoura bílých finančně zajištěných mužů proti ženskému establishmentu. Zpočátku zábavná, námět dokola omílající, ideologicky i přes ten komický žánr poněkud pochybná. Poledňáková, Vejdělek a Viewegh hozeni v odšťavňovači s vědomím, že po té tekutině bude v české kotlině žízeň. Kohák mimo, Bartoška naprosto mazácký, už vím, jakou banku si vyberu. Jirka měl už po pár minutách poslat manželku tam, kam poslal Jiřinku „Eleanoru“ Bohdalovou ve Strašidle cantervillském.. (15.09.2016)

Teorie Tygra je česká komedie režisérského debutanta Radka Bejgara. Na jeho filmovou prvotinu udělal docela slušný film. Herecky je film skvělý po nejmenší roličku. Bartoška a Balzerová jsou jako manželský pár dokonalý a stejně tak jejich děti (Jakub Kohák, Taťjana Vilhemová) a tchán a tchýně (Jiří Hanzelka, Pavla Beretová). Během filmu se smějete co je dobře. Film až na pár vyjímek nemá vůbec slabé tempo a jede jedná báseň. Přesto závěr možná pro někoho nebude tak uspokojivý jako každý chtěl. Jako dobrý film se však Teorie Tygra ujal a já ho doporučuju. (02.06.2016)

Větší odpad na poli české romkom jsem už dlouho nezažila. Zaměnitelné s Vejdělkem, ale Bajgarovi se zřejmě se Zlatníkovou pracuje dobře a předhazováno je to divákovi téměř jako umění. Chtělo by to občas sundat růžové brýle a uvědomit si, že pouhým obsazením opršelého Bartošky do hlavní role nelze zakrýt všechny do očí bijící nedostatky. Potěšeny jsou klasicky jen divačky bez vkusu, které nepoznají rozdíl mezi celovečerákem a Ordinací. (01.02.2020)

Všemi proklamovaný pohodový film je ve skutečnosti další obyčejná cílovka, která se až nápadně shoduje s předchozí tvorbou Jiřího Vejdělka. Je to přesně ten typ filmu, který v hloupoučkých pointách utvrzuje svého diváka v zažitých stereotypech, v názoru, že muž je sice pán tvorstva, ale bez ženy je jeho život nerealizovatelný. Nejrůznějších klišé je tu opravdu přehršel, většina postav podléhá kašírované představě o partnerských vztazích, které jsou utvářeny čistě na základě instinktivního (ne)pochopení a destruktivní izolace. V rámci téhož nastává ovšem několik WTF momentů, jejichž logická chudokrevnost doslova bije do očí – Vilhelmová, typická slepice, která tvrdě razí matčinu teorii o "záchraně" mužů, najednou, bůhvíproč, prozře a stane se spasitelkou rozbitého manželství? Bartoška, jehož útěky jsou podmíněny osobní frustrací, strhne na svou stranu jak flegmatického syna, u nějž se ovšem nejedná o útěk, ale spíš o pocit jakési bezstarostnosti, tak frustrovaného zetě, který neví kudy kam, ale bez silnějších a v podstatě asi i nutných potřeb. Bere je jako své spojence, parťáky, ale vůbec je nevnímá jako stejně postižené chudáky, kteří u něj hledají spásu a de facto i rozřešení svých problémů. Případ sám pro sebe je postava Balzerové, která je dle všeho vysokoškolskou pedagožkou, ale nepozná, že jí pobavený manžel prostě a jednoduše tahá za fusekli? Mohl bych pokračovat dál, ale v zásadě k tomu není důvod. Film si svého diváka bezesporu najde, v tom je jeho (a)morální poselství až nekomplikovaně čitelné, ovšem je otázka, proč právě něco takového vzbudilo rozruch i u lidí, kteří podobným klábosivým fraškám běžně neholdují. Buď za to může chraplavý Bartoškův hlas nebo ten papoušek s Alzheimerem. Určitě. (02.04.2018)