Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V sérii dojemných i poučných dívčích románků, které vznikaly v 70. letech, patří Velké trápení mezi ty zdařilejší. Odehrává se v dětském domově a líčí osudy dospívající dívky, která se chystá prožít prázdniny s otcem. Avšak nadále hledá citové jistoty - od otce prchá k matce... Film, na jehož scénáři se měl podílet v té době zakázaný dramatik František Pavlíček, se docela naléhavě zabývá neblahým dopadem rozpadlé rodiny na dětskou psychiku. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (30)

offlineman 

všechny recenze uživatele

Četl sem literární předlohu od Heleny Šmahelové a film se docela povedl. Dokonce i herečky se moc hodily do svých rolí. Božena Böhmová a Marie Motlová hodně odpovídaly svým předobrazům z knížky. Jen Jana Štěpánková mi tam přece jen malinko nepasovala. Ne, pro svůj herecký výkon, ten byl skvělý jako vždy, ale vedoucí byla v knížce přece jen o něco starší. ()

dogma97 

všechny recenze uživatele

Souhlasím s první větou oficiálního obsahu - jak ale musel tedy vypadat zbytek tehdejší produkce... . Film stojí na roztomilé Maškové, která na svých třináct let hraje slušně. Po režijní stránce je to ale takové nějaké upocené - dlouhé jízdy běžících punčocháčů, každý druhý záběr začíná mrtvolkou, no a ten otevřeně otevřený konec s otazníkem přes celé plátno - to už je vyložená úchylárna. ()

Reklama

argenson 

všechny recenze uživatele

Hned na začátku jsem si říkal, že ta cesty od brány k zámku je mi povědomá. No bodejť, to jsou Jevišovice, tam jsem vloni byl, v zámku je domov důchodců. Při procházce tím krásným parkem po mně několik dědečků a babiček žadonilo, jestli nemám cigaretu nebo drobný na kafe. Působilo to na mě stejně depresivně jako tenhle film. Což mu ovšem na kvalitách neubírá. ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Vynikající Renata Mašková a její smíření se s nelehkým osudem, který je ovšem v místě kde se nachází stále jen individuální. Každý z těch dětiček má svůj osud, většinou smutný. Ovšem, i přes to se dokáží se svým trápením poprat. Měnící se hierarchie domova a předčasné dospívání u těch, kteří by si měli ještě dlouho hrát. Rodičovská netečnost je základem pro Janino chování. Dokáže oplácet i pomáhat. I dvě chvílemi až tajemně vyhlížející soudružky vychovatelky se dokáží usmát a leccos odpustit. A když už není kam jít, je tu jedna starší, hodná kuchařka. Nic ovšem nenahradí rodinu, na kterou ti všichni zlobiví i čestní pionýři čekají. Za branou a alejí. Jemná a kvalitní režie, velmi slušná hudba a celkově silný, vypovídající film o dětské duši, ve které toho zůstává mnohem víc, než si občas dokážeme připustit. ()

fantoci 

všechny recenze uživatele

Psychologicky i lyricky laděný film, kde příběh sledujeme očima třináctileté dívky. Osud tomu chtěl, že se dostala do dětského domova. Rozvod rodičů, odtržení od sestry i matky, otec, jemuž byla dána do výchovy na ni nemá čas. Film jakoby sleduje dvě dějové línie. Vzpomínky na první zážitky z dětského domova a současná cesta za maminkou. Zajímavou roli zde má Jana Štěpánková (vedoucí dětského domova), která má své svěřence totálně přečtené a nic ji neunikne. Ve filmu hraje rovněž třináctiletý Marek Vašut a přiznám se, vůbec jsem jej nepoznal. ()

Galerie (2)

Zajímavosti (4)

  • Jako dětský domov posloužil filmařům jevišovický Nový zámek na Znojemsku postavený na konci 19. století. Kolem něj se rozprostírá rozsáhlý park s mytologickými sochami Lorenza Mattieliho, který byl ve snímku často používán. Zámek dnes slouží jako domov pro seniory. (Facillitant)
  • Hlavní hrdinka (Renata Mašková) odjíždí na výlet ze zastávky Citonice, která ale byla filmaři přejmenována na zastávku Dubí. Místo, kde potom čekala na svého otce (Eduard Cupák), je stanice Šumná. (Facillitant)
  • Film vznikl podle stejnojmeného románu pro děti od Heleny Šmahelové, který byl vydán v roce 1957. V té době autorka pracovala jako psycholožka v brněnské protialkoholní léčebně, a tak dokázala trefně vykreslit poškozené vztahy mezi dětmi a dospělými. (Facillitant)

Reklama

Reklama