Velké trápení

Četl sem literární předlohu od Heleny Šmahelové a film se docela povedl. Dokonce i herečky se moc hodily do svých rolí. Božena Böhmová a Marie Motlová hodně odpovídaly svým předobrazům z knížky. Jen Jana Štěpánková mi tam přece jen malinko nepasovala. Ne, pro svůj herecký výkon, ten byl skvělý jako vždy, ale vedoucí byla v knížce přece jen o něco starší. (23.08.2012)

Souhlasím s první větou oficiálního obsahu - jak ale musel tedy vypadat zbytek tehdejší produkce... . Film stojí na roztomilé Maškové, která na svých třináct let hraje slušně. Po režijní stránce je to ale takové nějaké upocené - dlouhé jízdy běžících punčocháčů, každý druhý záběr začíná mrtvolkou, no a ten otevřeně otevřený konec s otazníkem přes celé plátno - to už je vyložená úchylárna. (23.12.2009)

Hned na začátku jsem si říkal, že ta cesty od brány k zámku je mi povědomá. No bodejť, to jsou Jevišovice, tam jsem vloni byl, v zámku je domov důchodců. Při procházce tím krásným parkem po mně několik dědečků a babiček žadonilo, jestli nemám cigaretu nebo drobný na kafe. Působilo to na mě stejně depresivně jako tenhle film. Což mu ovšem na kvalitách neubírá. (11.02.2015)

Vynikající Renata Mašková a její smíření se s nelehkým osudem, který je ovšem v místě kde se nachází stále jen individuální. Každý z těch dětiček má svůj osud, většinou smutný. Ovšem, i přes to se dokáží se svým trápením poprat. Měnící se hierarchie domova a předčasné dospívání u těch, kteří by si měli ještě dlouho hrát. Rodičovská netečnost je základem pro Janino chování. Dokáže oplácet i pomáhat. I dvě chvílemi až tajemně vyhlížející soudružky vychovatelky se dokáží usmát a leccos odpustit. A když už není kam jít, je tu jedna starší, hodná kuchařka. Nic ovšem nenahradí rodinu, na kterou ti všichni zlobiví i čestní pionýři čekají. Za branou a alejí. Jemná a kvalitní režie, velmi slušná hudba a celkově silný, vypovídající film o dětské duši, ve které toho zůstává mnohem víc, než si občas dokážeme připustit. (07.09.2013)

Psychologicky i lyricky laděný film, kde příběh sledujeme očima třináctileté dívky. Osud tomu chtěl, že se dostala do dětského domova. Rozvod rodičů, odtržení od sestry i matky, otec, jemuž byla dána do výchovy na ni nemá čas. Film jakoby sleduje dvě dějové línie. Vzpomínky na první zážitky z dětského domova a současná cesta za maminkou. Zajímavou roli zde má Jana Štěpánková (vedoucí dětského domova), která má své svěřence totálně přečtené a nic ji neunikne. Ve filmu hraje rovněž třináctiletý Marek Vašut a přiznám se, vůbec jsem jej nepoznal. (06.03.2008)