Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

Gibson to holt má v paži. V civilní/romantické/výcvikové první polovině si jeho pacifistický hrdina diváka získá a v druhé je on i divák po hlavě vhozen do sugestivně nasnímaného brutálního a krvavého válečného masakru. A dobře vybraní herci válí, vedle Garfielda hlavně Weaving jako traumatizovaný opilecký otec, ale i Vaughn (v komediích jsem ho nenáviděl, ale ve vážných polohách mě baví) a Worthington. (05.06.2017)

Točení filmů podle skutečné události je záludné. Největší slabinou je, že v 90 % víme, jak to dopadne. Tady je zřejmé, že hkavním zadáním je zrodit hrdinu. Dřív jsem si myslela, že válečné filmy se točí proto, aby ukázali nesmyslnost války. Dnes mám podezření, že se točí, protože se diváci i režiséři vyžívají v masarkujících scénách, kde se rozprskávají končeniny a krev stříká proudem. Méně se někdy více. Stačilo by méně patosu, méně masakrování a špetka humoru. (16.11.2019)

Dlouhých 10 let trvalo, než se Mel Gibson opět usadil na režisérskou židli, aby znovu všem ukázal, že umí točit filmy a že jeho snímky jsou jedním slovem perfektní. Možná trochu kontroverzní, ale rozhodně po všech stránkách skvělé a chytlavé. Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny se pro mě stává patrně nejlepším válečným snímkem z období 2. světové války za posledních 14-15 let, když beru ty snímky, v nichž se vskutku válčí, zavádí nás do centra bojů, tedy nemyslím žádná dramata z dob 2. světové války, případně snímky reflektující události ohledně genocidy a koncentračních táborů. Od Nepřítele před branami jsem podobně úžasný film snad opravdu neviděl. Přestože Gibsonův počin trvá více než 2 hodiny, čas u něj rychle uteče a rozhodně nenudí ani úvodní pasáž ukazující Desmondův osobní život a narukování k armádě. Jakmile se děj přesune na bojiště, stává se snímek neuvěřitelným mlýnkem na maso, kdy se divák dočká mnoha "jatečních" scén, které jsou vskutku naturalisticky ztvárněné. Během sledování v kině jsem chvilkami měl pocit, že jsem přímo v centru dění. Natolik přesvědčivě se Gibsonovi povedlo zachytit hrůzy války. Diváka však zákonitě musí chytnout i samotný příběh Desmonda Dosse, jenž se i přes původní despekt svých kolegů a nadřízených stává doslova přes noc hrdinou. Pochválit musím také herecké výkony a závěrečné zařazení útržků z rozhovorů se skutečnými aktéry bitvy o Hacksaw. Na závěr si dovolím malou poznámku, jež je trochu mimo téma, ale napadla mě přímo v kině v souvislosti s válkami a snímky o nich. Od roku 2014 máme po celé dlouhé 4 roky neustále nějaké sto leté výročí vztahující se k 1. světové válce. Dost mě překvapuje, že za tuto dobu ještě nevznikl žádný film, který by se této látce věnoval, přičemž příběhů se muselo dochovat spousta, ať už z bitvy u Verdunu, na Sommě, Marně, Piavě či bitvě o Halič. Inu, vážení tvůrci, zamyslete se nad tím a připravte si pro nás něco podobného jako se povedlo Melu Gibsonovi. (27.11.2016)

Kdyby na začátku dostala cihlou přes tlamu dětská verze Andrewa Garfielda, nikoliv její filmový bratr, celý film by dával mnohem více smyslu. Moc jsem nevěděl, jak vážně mám mladíka s výrazem božího prosťáčka, kterému příliš nedochází, jak fungují mezilidské vztahy, natož mezinárodní politika, brát. Film jej každopádně bere vážně dost na to, aby postupně ztratil veškerou kredibilitu. Zato debility nabízí koňskou dávku. Předpokládám, že závěrečná scéna nanebevzetí se do filmu zatoulala z nikdy neodvysílaného skeče Monty Pythonů. Jako z absurdního divadla je koncept, na němž celý film stojí. Učinit hrdinou největšího filmového ohňostroje vyhřezlých střev a rozstřelených hlav od Vojína Ryana silně věřícího pacifistu, který odmítá jakékoli násilí, mi přijde jako dost krutá ironie. Nezdá se ale, že by si ji Mel uvědomoval. Jatečních scén (brzy spíše otupujících než šokujících) nepoužívá k tomu, aby Desmonda dovedl ke zjištění, že válka je mnohem drsnější, než jak si ji představoval (potom by lépe fungoval i kontrast první a druhé poloviny filmu), ale aby ukázal, jak těžké to chlapec bude mít, chce-li bez pušky v ruce přežít déle než půl vteřiny. Zrození hrdiny, který odmítá násilí, je tak paradoxně podmíněno právě všudypřítomným násilím. Kdyby jeho kamarády netrhaly na kusy kulky a granáty zdivočelých Japonců (což je národnostní stereotyp, který vyšel z módy společně s Johnem Waynem), hrdinou by se stát nemohl. Nepochybuji, že v tom, co sám vnímám jako neřešitelný rozpor, někdo jiný najde průzračnou logiku, ale i kdyby mi film ze své podstaty nepřišel postavený na hlavu, horko těžko bych hledal důvody, proč jej někomu doporučit jako příklad toho nejlepšího, co letos v Hollywoodu vzniklo. Působivé a (přesto) vcelku přehledné zachycení válečné vřavy jsme dříve viděli mnohokrát a přehledná struktura vyprávění a učebnicová segmentace, díky které se nikdy nezačnete nudit, jsou kvality, jimiž se americké filmy chlubí již mnoho desetiletí. Hacksaw Ridge je zkrátka myšlenkově i formálně poněkud opožděným filmem. 60% Zajímavé komentáře: Marigold, InJo, jerry12 (03.12.2016)

Gibson asi ne tak zcela pochopil význam obratu "válka je peklo/horror" a vzal to doslova i do písmene. Stylizuje tedy válečné scény jako čistou horrorovou žánrovku z pekel se vším všudy; od strachu z neviděného přes lekačky až po ultimátní gorefest jaký kina ještě nezažila. Což je v podstatě (bez ironie i nadsázky) geniální nápad. Na papíře. V tomto podání je z toho však pouze jednotvárně ubíjející slepenec zpomalených záběrů na japonské Palachy melancholicky plápolajících za doprovodu pršících končetin. A to vše vyšperkované o WTF momenty, které jsou jak z Armády temnot (ano, kongeniální zteč s trouchnivějícím trupem, fotbalovo-granátové nůžky či "já táhnu, ty kosíš"). A to jsem zatím nezmínil přepálený a okatě divákovi do ksichtu cpaný agitační "přesah", který tak bují neskrývaným patosem (ne, nejde o scénu "prosím, ještě jednoho"), že to nemá s vážně míněným (proti)válečným dramatem žádnou spojitost. Tohle je regulérní béčkové guilty "holy gore" pleasure nikoli seriózní film. Což je škoda, protože osud i témata (a konflikty z toho plynoucí) v něm jsou natolik nosné, že si zasloužily o poznání lepší a především důstojnější zpracování. Jenomže to by nebylo tak zábavné; sice nechtěně, ale to čert vem. Na škodu tak ve výsledku není ani tak debilní scénář, směšné výkony či poplivání památky obětí na obou stranách, ale úvodní čtyřicetiminutovka, která... No, je stejně špatná (ne-li horší) jak zbytek filmu, akorát v ní nejsou žádné vystřižené scény z Armády temnot. Což to je neodpustitelný hřích, který nespraví ani tucet otčenášů. (28.01.2017)