That Sugar Film

Jednoduše wau. Už je to nějaký pátek co jsem viděla popularizační dokument, který by mě takhle nadchnul. Jednoduchý experiment podaný hodně zábavnou formou. Mluvící hlavy se na nás nejčastěji smějí z obalu nezdravých potravin, místo animací funkcí těla koukáme na opravdového herce no a místo abstraktních odhadů nahlédneme do ústní dutiny chlapce, co odmalička pije limošku. Prostě takový HP ve světě dokumentu. Je to sranda? Je. Dává to hlavu a patu? Dává. Takže tentokrát bez coly a jdem koukat! (30.04.2020)

Většinu informací jsem již znal. Ale naučil jsem se nové slovíčko "tofi" - navenek hubený, uvnitř tlustý. Zajímavá byla informace, že se ústní dutina vyčistí po 20 minut, takže když usrkáváte sladké, vyplachujete cukrem zuby celý den. Zuby se mi opravdu kazí, asi za to opravdu může cukr. Zaujal mě také "bod blaženosti" v jídle (množství cukru, které již lidem nechutná). Pobavil mě odpor dětí, když v oddělení zeleniny ucítí její nahořklou chuť, nebo přepadlí a letargičtí lidé, kteří jedí příliš cukru, nebo označení tlustých lidí jako "líní nebo nenasytní". (23.12.2020)

S tímhle filmem si někdo fakt vyhrál. Není to násilná propaganda, nebo sebestředná agitka, jako např.Cukr-blog, fakta jsou v tomhle filmu podaná hravě (někdo tady píše, že až moc názorně, to ale mně osobně vůbec nevadí, informace o tom, jak se cukry přeměňují na tuky, jak probíhá látková výměna, jak přesně pracují játra a slinivka atd,jsem slyšela/četla/viděla mockrát, ale stejně mám někdy pocit, že tomu úplně nerozumím, takže větší míra názornosti neuškodí), vtipně, ale zároveň celkem odstrašujícím způsobem, takže svůj účel to plní. Navíc Damon Gameau není vůbec tak afektovaný a nesympatický jako tvůrkyně již zmíněného Cukr-blogu, takže se na to dá dívat bez negativních emocí vůči ústřední postavě. Plus hudební složka (včetně závěrečného vtipného videoklipu) a vizuální nápaditost... Za Stephena Frye (byť je tam asi jen 5 minut) a skladbu od mé oblíbené písničkářky Jollie Holland dávám ještě tu pátou hvězdu. (08.05.2016)

"Ahoj, jsem Damon a dřív jsem hodně kouřil, pil a žral trash, protože jsem měl všechno v píči a nic mi nechybělo. Pak jsem poznal afektovanou čůzu, která mě zasvětila do kouzla alternativní výživy, takže teď pořád dlabu avokádo a jsem plný nově nalezené radosti a energie. A protože změna životního stylu mě nepřekvapivě vybavila mesiášskym syndromem, povím vám něco o tom, proč jsem uvědomělejší než vy ostatní a jak byste měli žít jako já. Vím, že dokumenty Murdocha mají úspěch a já jsem přesvědčen o tom, že moje hyperaktivní demence se dá zaměnit se smyslem pro humor, servíruju vám tak tento srandovní pop-dokument, který dozajista upoutá vaší pozornost, a to zejména tím, jak nejsem schopný do filmu přidat záběr bez nějakého post produkčního stock nesmyslu. Poučíte se v něm, zjistíte, jak si trávíte své vlastní tělo a proč jste vy všichni, kdo žerete cukr tlustý. Včetně těch, co žerou cukr a tlustý nejsou. A vůbec." (02.11.2015)

Princip spočíval v pravidelném konzumování vyšších či středních dávek cukru v běžných potravinách, nehledě na kalorie a výsledek se dal možná předpovídat. Větší dávky cukru jsou rozhodně špatné, ale taky není snadné se jim vyhnout úplně, když jsou skoro vše. Každopádně to má vypovídající hodnotu a je to k zamyšlení, jestli je nutné jíst toho tolik. Rád bych zkusil dojít do stavu, kdy dejme tomu měsíc nepozřu denně větší dávky cukru, jestli to bude mít vliv na náladu :-) (01.12.2015)