Strýček John

Vše pro rodinu. Nádherně morbidní parafráze Strýčka Bucka s Johnem Candym, který by pro své blízké také udělal první poslední (a na kterého jedna z postav vzpomíná). Film je sice z větší části vážným dramatem s velmi intenzivní thrillerovou atmosférou (podobně jako snímky od Borderline Films), ale ve finále, kdy se paralelně schyluje k malé a k velké smrti, se svou nadsazenou zvráceností blíží Stokerovým od Chan-wook Parka nebo Zabijákovi Joemu od Williama Friedkina. Jestli vám závěrečný dialog nad „táborákem“ nepřijde vtipný, měli byste na svém cynismu ještě zapracovat. Coby režijní a scenáristický debut Strýček John překvapuje soustředěným vyprávěním, které diváka nevede za ruku, nedoříkává vše, co by chtěl vědět a nechává jej v nejistotě delší dobu, než je v konvenčnějších thrillerech obvyklé. Podstatné informace nejenže nejsou vícekrát opakovány, někdy je jenom na naší pozornosti, zda si jich všimneme, čemuž odpovídá i styl dlouhých celkových záběrů, z nichž si sami musíme vybírat to důležité. K vytváření napětí film naopak rychle stříhá mezi detaily tváří, které nám neumožňují vidět dost na to, abychom se nemuseli strachovat o bezpečí postav. Dvouhodinová stopáž u nízkonákladového počinu od party neznámých lidí nutí k obezřetnosti, ale má své opodstatnění ve struktuře vyprávění, které s citem pro realistické detaily rozvíjí paralelně dva zdánlivě nesouvisející příběhy. Od prvních minut přitom víme, že se může stát něco zlého, ale zároveň nedokážeme odhadnout, kdy, komu a co, neboť logicky předpokládáme, že do celé záležitosti bude nějakým způsobem zatažen také Ben, obývající navenek žánrově zcela odlišný svět, což nakonec je i není pravda. Velmi podstatné pro zvolený koncept dvou do sebe zapuštěných, žánrově prakticky neslučitelných příběhů (protože thriller na rozdíl od romantického filmu málokdy končí šťastně) bylo, aby film fungoval i jako rodinné drama a intimní vztahovka, což se zásluhou civilních dialogů a přirozených herců podařilo. Výsledkem je opojně vtahující hra s (nenaplněným) diváckým očekáváním a emocemi stejně nestálými, jako je zápletka morálně neukotvená. Už dlouho jsem neměl takovou radost z toho, jak chytře ve mně nějaký film vyvolal ambivalentní pocity. 90% (14.05.2016)

Měl jsem během filmu dost zvláštní pocit, jak kdyby tvůrci celý ten námět trošku nadzdvihávali mysteriózní atmosférou založenou na biblických výjevech, tezích a jejich ortodoxnosti. Začátek se totiž rozjíždí poměrně záhy, kdy hodně slušnou kameru podporují citáty z Bible a já měl skoro až pocit, jestli nekoukám na nějaké propagační video církve Mormonů. Poté se rozjíždí spíše psychologický nářez, než čistokrevný thriller, který tedy až zbytečným tlačením na pilu ohledně rodiny, vytváří dojem komornosti, ale zároveň i nudy. No a závěr to opět trošku nadzvedává. Aneb, co zůstane u vidláků, zůstane u vidláků. (25.10.2016)

Dva filmy v jednom. Doutnající thriller a flirtující romantika. Nejistotu, jak se tyhle paralelní děje propojí, podporuje krásná zasněná hudba a luxusní výkon Johna Ashtona, navíc mě potěšil všeříkající úsměv šerifa v posledním záběru a já si tak odnáším přesně takový filmový zážitek, jaký chci z nezávislého filmu mít. 80% (04.06.2016)

Strýček John byl pro mě velmi milým překvapením. Neokoukané herecké tváře dodaly tomuto počinu na autenticitě a byť se řada scén může zdát mimo mísu (Během pálení těl vážně ani traktorista či policajt necítili pálící se lidské tělo? Nebo ještě dříví neprohořelo až k samotnému tělu?), tak jako celek tento film funguje a to jak v dějové linii Johna, tak i Bena. Po vzájemném splynutí pak naprosto skvěle. (30.06.2016)

Velmi pomalé tempo by mi nevadilo, pokud by tvůrci budovali atmosféru a připravovali si půdu pro nějakou zásadní scénu. 123 minut sledujeme dvě násilné události, které jsou zakomponované do běžného života úplně normálních lidí a ...pointa je asi to, že i naši blízcí mohou mít tajemství, která by nás šokovala...? Takže obsahově to bylo stejně prázdné, jako multiplexoví bratříčci. (12.08.2016)