Interiéry

„Nemohu ze sebe setřást skutečné důsledky umírání.“ Hysterické ženy, neurotičtí intelektuálové, rodinná traumata aneb Bergman projetý kafemlejkem. Ve smrtelně vážném kontextu působí Allenovi intelektuálové jako nesnesitelní narcisové, za jejichž dušezpytným patosem není nic než kopa nafouklých banalit. Stejně jako Allenovi jim chybí zakotvenost v hlubokém životním prožitku, jejich realitou je prožité umění jiných. „Chci se milovat se ženou, před kterou se necitím méněcenný.“ Scény, ve kterých postavy rozebírají druhý plán divadelních her nebo vyčilují ze špatných kritik, v jiných filmech Allen zesměšňoval, navážno vyznívají jako nechtěná sebeparodie (jak jinak parodovat vlastní komediální styl než přehnaně vážným patosem!). „Připadala jsem si jako stroj, který se co nevidět zhroutí.“ A navíc je tu Keatonová ve svých nejošklivějších letech. (17.10.2005)

V případě Interiérů musím být zoufale neobjektivní. Kdybych se k filmu dostal bez znalosti základní dějové synopse, asi bych byl chvíli v příběhu ztracený a ne tak pozitivně naladěný. Woody přesně ukazuje rozdílnost povah všech sester, odhaluje snobství v nejjasnějším světle a díky postavě Pearl také porovnává lidi spoléhající se na cit s chladně myslícími osobami s minimem emocí. (12.07.2007)

Taka typicka Allenovka, typicka spolocenska konzervacka, rezisersky na urovni, Wudy Allen sa hra na Bergmana a myslim, ze nanho aj rezisersky a talentom ma, takze v pohode. Medziludske emocia vztahy v ramci normy, hoci len na malom priestore. Diane Keaton samozrejme vyborna, hlavne kvoli nej dam sivy, sedivy priemer . 50 % (26.08.2017)

Tentokrát padla moje volba na Interiéry, na další film z řad Woodyho Allena. Naposledy jsem od něj viděla Září, takové komorní drama. Tohle bylo svým stylem velice podobné a přece jiné. Woody Allen zde opět nehrál, film byl tudíž vážný. Postavy pan tvůrce zase vykreslil dokonale, jak jinak. Příběh docela zajímavý. U filmu jsem se rozhodně nenudila, zaujalo mě to a zajímalo mě, jak se budou postavy dále vyvíjet. Navíc se zde objevila moje oblíbená Diane Keaton, takže co víc dodat. Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale nakonec se přeci jenom přikloním ke třem. Woody si Interiéry sice svoji pozici v mém žebříčku a srdci zase upevnil, ale na vrcholku jsou zkrátka jiné jeho filmy. (18.06.2013)

Depresárna "ze života" nepřinášející žádné povzbuzení, žádné náznaky řešení, žádnou naději ani žádné filosofování kolem, jenže nevzbuzující ani takřka žádnou ematii, žádný zájem o postavy, žádné emoce, prostě nic. Interiéry pouze skoro dokumentárním způsobem ukazují, jak se někdy věci mezi lidmi mají, kam směřují jejich myšlenkové pochody a jak se chovají. Jindy i s těmito vlastnostmi některý film funguje (a někdy velice dobře), ovšem v případě Interiérů jsem nenašel žádný závažný důvod a hodnotu, proč se na film dívat, co vlastně má divákovi přinést. (30.06.2008)