Padesátka

Pro někoho laciná pokleslá zábava, pro mě osobně kurevsky dobrej poctivej horalskej humor na úrovni. Zdejší podivné horské panoptikum mě (až na pár momentů) královsky bavilo a co víc, v samém závěru (tak jako v případě svérázného nekompromisního hlavního hrdiny Pavky Bulána) vykouzlilo spokojenej šmoulí úsměv ve tváři a to se počítá. Tahle režijní prvotina Vojty Kotka s nezaměnitelným rukopisem Petra Kolečka se nebere vůbec vážně (včetně dramatické poslední čtvrtiny) a byť příběh není tím, o co se může snímek opřít, překvapivě přesné herecké obsazení Pavelka-Taclík–Schmitzer a jím zdatně sekundující Tříkrálový (ne)pijan Dulava, to bohatě vynahradí. 75% P.S. zdejší hodnocení mě nepřekvapuje….. (15.02.2016)

No toto, zde zas děs a hrůza, přitom Padesátka v žádném případě není špatný film. A to v obou polohách, jak v komedii (většina stopáže), tak v dramatu, do kterého se závěr překlopí tak přirozeně, že vypadá jako cosi, ze severské produkce (Islandské komedie, nekomedie). Mimochodem, filmu vyloženě svědčí kvalitní herci, kteří mají ve scénáři vepsán humor, který je místy krásně černý a drsný a naštěstí se mu nedaří překlopit sebe sama do trapnosti (tenhle námět už měli koneckonců přezkoušenej jako divadelní hru). A závěr, který se stane dramatem je možná pro někoho příliš rychlou změnou žánrou, ale perfektně rámcuje načatou atmosféru. Něco tak zábavného z horského prostředí tu nebylo od Cimrmanovského Vichru z hor. (13.07.2016)

Když někdo posbírá řadu velmi solidních herců několika generací, kteří by mohli polovinu filmu skvostně improvizovat, a takhle to zvrtá, je to průšvih. Kotek s Kolečkem místy neuvěřitelně bloudili. Vsadili na hořkosladkou tragikomedii, u které se snažili vyloudit nějaký ten přesah, ale tuším, že se stejnojmennou divadelní hrou to na prknech dopadlo o poznání lépe. Na pozadí tradičního běžkařského závodu se odehrává i jedno hledání biologického otce, zklamání z jednoho syna, hodně vzpomínek i nějaké to souložení se staršími ženami v krmelci. Ve skutečnosti je ale všechno jen mdlá vata, která místy pobaví (zejména díky hercům jako Taclík, Pavelka, Schmitzer, Mádl..), retro pasážím naopak chybí věrohodnost, hlubší záběr postrádá i současné vyprávění. Přes prsty by měl pak dostat hlavně „mistr zvuku“. V české kinematografii to není bohužel nic nového pod sluncem. Každý třetí film je prachbídně ozvučený, že si divák musí dialogy domýšlet. Jsem velmi rád za mladou krev českého filmu, ale nesmí se podbízet knedlíkovitému publiku (nevím, koho ještě může bavit Pavla Tomicová) a nesnažit se o další upocenou tuzemskou blbůstku, která přitom měla velmi solidní základ. (23.08.2016)

Nedivím se, že někomu už film přijde přes čáru a trapný, absurdní či až příliš bizardní. Jak to ale vidím já? Mám ve velké oblibě Pavelku, Taclíka i Dulavu, dále hory a jsem milovník běžek. A nestydím se za to. "Ty se stydíš! Ty se stydíš, že jsi běžkař!" Ano, humor je místy laciný a zápletka se smutnýma padesátkama se možná zdá až přes čáru, ale já se bavila. Kupení absurdních situací a šílených osobních pokřivených pohledů na svět mě totiž okouzlilo. Prostřihy na mládí některých hlavních hrdinů je osvěžující a dávkované přesně ve správný okamžik. Všemu prospívá i mix netradičního soundtracku, včetně zvuků jako z grotesky (např. svlékání jako když bičem mrská). Kamera skvěle využila nádherné zimy v Krkonoších a podtrhla netradiční a trochu zvrácenou horskou atmosféru. Laciný humor a černý humor je prokládaný vážnějšími myšlenkami v přesně v takové kombinaci, která mi sedla. Odklon od šílené hláškující komedie k vážnějším otázkám mě mile překvapil a za to patří hvězda navíc. "Prostě hory..." (06.01.2016)

Na startu padesátého ročníku krkonošské Tříkrálové padesátky je početné pole běžkařů. Příběh se věnuje jen dvěma z nich, Jurovi a Janovi, přičemž drtivá většina děje se odehrává mimo trať, konkrétně v horské hospodě horala Pavky Bulána, svérázného samorosta značně srostlého s horským prostředím i naturelem, co s obsesí sobě vlastní ctí tradice závodu, a který svého syna Juru ustavičně plísní a peskuje za to, že nebyl schopen letošní závod dokončit. Ten trpí "vysokohorským" přetlakem semene, když s oblibou klátí na netradičních místech místní padesátileté feny, což se mu i vymstí. Do osudů figurek zasáhnou nejen nečekaná a postupná přiznání a odhalení, čímž se vzkřísí vzpomínky na příjemnou i nepříjemnou minulost, ale svému dostojí i negativní věštba z hrníčků, která má jedné z postav přivodit osudovou smrt. Číslo padesát hraje ve filmu svoji ne nepodstatnou roli. Ačkoliv debutujícímu Kotkovi chybí do této číslovky hodně let, projevuje se na režijním postu jako starý mazák, který si s problematickým scénářem Petra Kolečka v převážné většině ví rady, akorát nedokáže filmu dát permanentní směr. Nejméně do poloviny je film originálně a svěže nahláškovaný, postav přibývá, jejich osudy jsou postupem času nečekaně provázané. Zavítá se i do jejich retro vzpomínek, které koketují s groteskou. Jenže děj se zasekne v horské hospodě, zkazí se počasí, ve statickém ději o třech postavách v popředí (Pavelka-Prachař-Taclík) začne přibývat vážnějších momentů, které by potřebovaly i samostatnější i obšírnější rámec rozboru, na který není čas. Většina herců pochopila, co po nich režisér chtěl. Zradil je často zvuk, který nekvalitně, ne vždy srozumitelně, reprodukoval jejich repliky. Taclík je o 11 let mladší než Cibulková, přesto hraje jejího syna. Tomicová s Malým vytvořili manželský pár, není tajemstvím, že jsou manželé i ve skutečnosti, herec Dulava hraje postavu, která se ve filmu jmenuje Dulava, Stašová nadabovala místní handicapovanou ženu, do jejíž tváře nepohlédneme. Scénář nepředstavoval vrchol scenáristické práce, hlavně ne všechno se dokonale promísilo, aby vytvořilo kompaktní celek. Divadelní i televizní minimalismus záhy v plné míře prosákl do dějových rovin, které vytahoval velmi neotřelý režijní přístup. Nechyběl cit pro obrazové ztvárnění, horská krajina je pečlivě romanticky zasněně, nevyzpytatelně nebezpečně i příjemně temně nasnímaná. Docela by mě zajímalo, do čeho by se Vojtěch Kotek režijně pustil příště. 60% (29.04.2016)