Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Co se stane na horách, zůstane na horách, a dole ať si dělaj, co chtěj. Opravdovým kořením Krkonoš jsou místní horalé, kteří zde žijí, ať už je sezóna jakákoliv. Lyžařka s jednou nohou, rolbař, jenž na Tři krále nepije, legendární lovec žen ozdobený neplodností, barman se zálibou ve věštění. A také Pavka, nejstarší žijící člen tradiční běžkařské rodiny Bulánů. Vždyť jeho otec zlomil během padesátky hůlku a stejně doběh jedenáctej, a svého syna nechal Pavka porodit na Sněžce ve vysoké nadmořské výšce, aby se rychleji okysličoval. Jenže právě syn Jura mu dělá starosti. Místo běžkování totiž nahání úplně jiné padesátky. Je závislý na svádění zralých žen, jimž vyhání mráz z duší. Na závod, který Jura asi znovu nedokončí, přijíždí se svou matkou Jan Hilský a vedle skvělého času má i jeden osobní cíl. Za jeho splněním se vydává „nahoru" - do zasněženého světa horských chat. Spustí tam lavinu událostí a vzpomínek a v neposlední řadě se naučí, jak se proflusává mlha. (Bontonfilm)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (576)

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Uznávám, že jsem se trošku bál toho, že scénář měl na starosti Petr Kolečko. Když něco píše sám, tak to nebejvalo úplně ono (Kdyby byly ryby, Marta a Věra), ale tenhle film mi názor na něj zase otočil o 180 stupňů. Padesátka je totiž výborná! Možná je trošku víc sprostá, než je u komedií obvyklý, ale pořád je to v hranicích, které se dají bez problémů ustát. A není nic jednoduššího, než všechno hodit na hory. Udělal bych to samý! Každopádně bláznivej příběh, kterej se z komedie ke konci trošku překlápěl na drsný drama, ale i výborní herci, mi udělali obrovskou radost. Třeba takovej Ondřej Pavelka se ve své postavě vysloveně našel. To já jsem se na druhou stranu nenašel v tom zdejším hodnocení všech možných nedodělků, kteří dřív, než tenhle film šel do kin, tady Padesátku setnuli jako svině. Evidentně se jedná o nějaký zabeďarovaný asociální případy, kteří mají problém ustát trošku drsnější humor. Protože ten tady je a je kurva na úrovni! ()

Chrustyn 

všechny recenze uživatele

Vojta Kotek se stejně jako jeho herecký kolega Jirka Mádl rozhodl zkusit natočit svůj vlastní film a ukousl si příliš velké sousto, které nedokázal spořádat. K ruce měl celou řadu slušných herců a zasněžené prostředí hor, ale bohužel neměl k ruce kvalitního scénáristu a i s režií dost tápe. Film není vyloženě trapný, jako tomu je u většiny filmů české produkce (ačkoliv postava Prachaře je klasickou karikaturou, která se v tuzemských filmech vyskytuje) jen není absolutně vtipný a neví, jak pracovat s postavami ani příběhem. ()

Reklama

Foox 

všechny recenze uživatele

Znatelně roztříštěná snaha skloubit dva žánry, respektive je slepit ve fungující film, která se ovšem vůbec nedaří. První zhruba polovina podařeně baví jak v přítomnosti i ve vzpomínkách hrdinů, ale jak se v druhé půlce začne řešit něco vážného, nedej bože se tvůrci snaží o nějaké hlubší drama, tak žalostně selhávají. 50 % ()

Havaj8 

všechny recenze uživatele

Vojta Kotek dostal pod nos scénář, na kterým se toho nedalo asi moc zkazit. Pojato s klidem pro všechny generace, což je první bod k úspěchu. Herecky to taky už líp naangažovat nešlo, navíc tam pro mě bylo pár novejch překvapení. A i když tam těch vtípků na českou komedii od mladýho kluka nebylo tolik, stejně jsem se bavil dvě čtvrtiny filmu. Některý hlášky se možná ani nedaj zapomenout. Ondra Pavelka s Kubou Prachařem tomu absolutně vládli. Dokonce i ten příběh nebyl vůbec lacinej a všechno se to pěkně vymotalo do slušnýho dramatu. Co se letošního roku týče, tak možná nejlepší česká komedie, takže si od Kotka můžeme dost slibovat. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Díkybohu za mladou krev českého filmu, která se nebojí překračovat hranice dobrého vkusu, narušovat vyprávěcí konvence a vystupovat z omezujících žánrových škatulek. Kotek způsobem vyprávění nijak nezastírá, že předlohou Padesátky byla stejnojmenná divadelní hra. Jde proti trendu stále zběsilejší zábavy a většinu filmu staví na konverzaci tří mužů v jedné horské chatě. Vše co potřebujeme vědět, se dozvíme ze slov. Paralelně sledovaná cesta Vilmy Cibulkové na zmíněnou chatu důmyslně vyvolává mylné očekávání, že obě dějové linie budou pevněji provázané a budou se průběžně doplňovat. Namísto toho dojde k jejich střetnutí až v závěru, takže jednotlivé etapy ženiny cesty jsou ve výsledku pouze pozornost odvádějícím „červeným sleděm“ (red herring). Podobně se do souvislého celku neskládají ani flashbacky z minulosti – ve které fungují velmi netradiční (skoro avantgardní) časové vztahy – sloužící zejména k redundantní ilustraci toho, co slyšíme. Jde o inspirativní příklad hypermediace, při které staré médium nesplývá s tím novým, ale vystupuje do popředí (divadelní strnulost, průhledná snaha udržet postavy co nejdéle v uzavřeném prostoru, zdvojení jednoho sdělení tím, že je „vyřčeno“ slovem i obrazem). Tvůrci vycházejí vstříc rozptýlené pozornosti televizních diváků upřednostněním sitkomového syžetu volně propojených gagů před pevnější kauzální provázaností. Film je díky nerespektování vyprávěcí logiky a odmítání jakékoli konzistence v jednání postav příjemně neodhadnutelný. Nečekané jsou také prudké změny tónu v duchu „anything goes“ přístupu moderních eklektických umělců. Autoři se nebojí křížit vysoké s nízkým, smích se slzami, krev se spermatem. Veselé scénky jako z animovaných grotesek – včetně mickey-mousingu, který tak rád používá jiný progresivní český filmař Zdeněk Troška – sousedí například se scénou, ve které je jedné z postav proražena lebka a probodnuta noha (tak nešťastně, že o ni přijde). Kotek s Kolečkem se nepodřídili ani nepsanému požadavku na citlivější vykreslení minulé éry, které by z normalizace nedělalo ostalgický skanzen šílených účesů, pletených svetrů, upnutých kalhot a polských automatů na kondomy. Doba komunismu je pro ně jenom o povrchu, protože řešit politiku v postmoderní éře bez velkých narativů je stejně pasé. Rozverná karikatura normalizace odpovídá pojetí filmu jako sebevědomého generačního manifestu, který se vysmívá minulému režimu a dospělým lidem – starší postavy jsou buď hysterické a nemotorné (Kateřina), pedantské, bezcitné a bezohledné (Pavko) nebo jde rovnou o psychopata, který namísto novin „čte“ ve zvířecích vnitřnostech (Kuna). Jak pro mladší, tak pro starší postavy pak platí, že jsou definovány jedinou vlastností, že jde o jednorozměrné typy, což dobře souzní s nadsazeně komediálním tónem některých scén a pěkně kontrastuje s pokusem o nostalgicky dojímavou tragičnost scén jiných. Za nejsmělejší vystoupení z dominantního proudu současné žánrové kinematografie ovšem považuji důsledný antifeminismus filmu. Padesátka je podvratná svým konzervativním šovinismem, chlapáckým „horalským“ humorem o ženách, buznách (co pijou brusinkový džus) a tělesně postižených. Žádná pozitivní, natož aktivní ženská postava, která by jednala na vlastní pěst (nikoli z touhy zavděčit se muži). Ženy naopak představují chtíčem ovládané sexualizované objekty, které mohou být rády za to, že s nimi někdo chce souložit (a vyhánět jim tím smutek z těla). V záplavě filmů oslavujících probouzející se ženskou sílu skutečně velmi osvěžující. Těším se, čímž nás nadějný scenárista, který již dříve projevil mimořádné pochopení pro ženskou duši (Zakázané uvolnění), překvapí příště. Stejně tak jsem zvědav, jak bude Kotek dále rozvíjet humorné motivy z filmu, který z něj udělal idol teenagerek (oproti Snowboarďákům se Padesátka liší například tím, že v ní všechno to souložení občas vede k početí dítěte a postavy si tak neujasňují jenom to, kdo s kým spal, ale také, kdo je čí syn/otec/bratr). () (méně) (více)

Galerie (173)

Zajímavosti (15)

  • V rámci příprav na natáčení filmu museli herci podstoupit i běžkařský trénink, Marka Taclíka například připravoval sám mistr světa Martin Koukal, který se ve filmu také na začátku hlásí na start pod svým jménem. (Zdroj: Bontonfilm)
  • Titulní píseň „Padesátka“ přímo pro film složil Michal Hrůza. Píseň vyšla i na Hrůzově albu Sám se sebou (2017). (Zdroj: Bontonfilm)

Související novinky

14. ročník Duhové kuličky ocenil Gangster Ku

14. ročník Duhové kuličky ocenil Gangster Ku

02.06.2016

Ve dnech 30. a 31. května, obohatila program Zlín Film Festivalu 14. ročník konference o filmovém marketingu Duhová kulička. V rámci konference byla také oceněna nejlepší marketingová kampaň k filmu… (více)

Reklama

Reklama