Legenda o Kolovratě
Furious
Obsahy(1)
Kolovrat (Ilja Malakov), ruský voják, trpí po úrazu z mládí každodenní amnézií. Po napadení Rjazaně Batu Chánem (Alexandr Coj) ustanovuje válečnou jednotku z přeživších, aby se postavil v nerovném boji nepříteli, který sužuje celou Matku Rus, a pomstil tak všechny padlé včetně svojí rodiny. (C0r0ner)
Videa (1)
Recenze (49)
Pěkné Ruské Velko Fantasy, které rozhodně neurazí. Příběhově mě to sice příliš nevtáhlo, ale jakmile se začne rubat, tak jsem byl spokojen. Krvavé cákance stříkají, bitvy jsou slušně natočené, především Finále či scéna s medvěděm to považuji za Highlight filmu. Takže spokojenost, ale na vyšší hodnocení mi přece jen něco málo chybělo. 65% ()
Takto nejak mala vypadať 300vka, aby nebola protofašistická a povrchne cool, o to viac ak si uvedomujeme, že Peržania boli snáď najliberálnejší hegemón predrímskeho obdobia a Tatári sa správali akoby naozaj boli z Tartaru. Za mňa plný kotol, a hoci sa odpisovalo kde to len išlo (námatkovo 300, Red Cliff, Game of thrones) Šurchoveckij to spravil tak, že to vôbec oči nebolí. 10/10 No a teraz chcem takto spravené aj to Čudské jazero s vykúpaním Teutónov. ()
Gerojská báchorka o tom, jak jeden bohatýr s dvaceti poskoky a amnézií zatápí Batúovi a celé Zlaté hordě. Srovnání s Třístovkou není vůbec od věci, ale ruku na srdce, Leonidas a spol. byli proti Kolovratovi žabaři. Alespoň podle tohoto podání. Občas jsem se neubránil smíchu, když jsem viděl, co tam Ivani provádějí. Stejně tak člověk musel kroutit hlavou nad neschopností Mongolů. No ale je to zase krásně rusky patetické, výpravě taky nemám co vytknout a bitkování s krvavými cákanci mělo něco do sebe, byť těch zpomalených záběrů bylo zase až moc. Žádná hitparáda to není, ale na jedno kouknutí je to vyhovující. 60% ()
Jevpatij Kolovrat aneb neser bohy-totiž ruského bohatýra. Možná že má každé ráno okno (ať už po ráně do hlavy, stakanu vodky nebo obojím) a nepamatuje si ani tváře svých bližních, ale seberte mu rodnou hroudu a zahraje vám kozáčka, že se zastavíte až u Ulánbátaru. Jistě, členové svazu Československo-Mongolského přátelství žijící v duchu hesla se Zlatou hordou na věčné časy a nikdy jinak to rozdýchají těžko, neboť slovo "legenda" ignorují a navíc v jejich představách je východní Slovan jakýsi omyl přírody, jenž měl být vymazán z historie a nahrazen šikmookými burany ze stepi, kteří dle jejich mínění v tom pílení ruských měst a osad nebyli dost důkladní. Ale já jsem rád, že dějiny v reálu o nějakých 140 let později dospěly až ke Kulikovu poli a já tak nevypadám jako hrdý nositel hepatitidy typu B. Mongolové 13. století, to zkrátka nejsou uvědomělí filosofové, jak nám je zprostředkoval třeba legendární seriál Marco Polo, ale horda hodná toho jména. Mno, co se filmu samotného týče, škoda, že se víc nedrží legendy, boj jeho 1700 věrných a rozseknutí mongolského vojevůdce Chostovrula vejpůl by v tomto podání mohlo vypadat pěkně. Technicky je to totiž celkem podařené (přestože styl ala 300 nemám rád), i choreografie bitev je zajímavá (až na klasické nadužívání zpomalovaček, to by si konečně mohli odpustit), ale vlastně je těch bitek celkem málo a jsou to kromě toho takové malé přepady a střety. Holt dědictví rudého partyzána, které je aplikováno i někam, kam nepatří. Nejvíc se mi asi líbila výtvarná stránka, kostýmy, šperky, stavby, hodně mě zaujalo využití barev (sytá modrá). Horší je to s plynutím děje a dialogy, což je ostatně problém řady ruských filmů. V tomhle případě jsem ochoten souhlasit, že děj je příliš podřízen akční estetice a bojovým scénám vůbec, tím víc mě mrzí, že ten závěr víc negradoval, ta závěrečná bitka o kopeček ne že by byla špatná, ale čekal jsem víc. No, bylo by na místě poděkovat, zhodnotit a tak, takže neurazilo, docela zabavilo, úroveň slušného průměru nepřekročilo. ()
No to jsem si zase naběhnul na vidle! Jakožto fanda historie rozličných dálněvýchodních ran morových jsem byl na tento spektákl zobrazující jednu z kapitol turko-mongolské internacionální pomoci bratrskému ruskému lidu velmi natěšen, leč mé nadšení začalo velmi záhy padat jako rtuť teploměru v Ulan-Ude v půlce listopadu. Není žádným tajemstvím, že v sajůzu se přes svůj historický komplex z toho, že jejich prapradědům nakopali Tatři prdel u nich doma a navíc v zimě, nepřenesli dodneška a z učebnic dějepisu by proto zmíněné období nejraději vygumovali, nicméně léčit si sedm staletí poraněné ego až takto, soudruzi? Zasněžená, vypulírovaná, a mrazíkovsky zářivá Rjazaň, kde jsou všichni vymydlení, odění do šatů vypraných dočista do čista a vybělenými chrupy bez jediného kazu či absentujících částí spokojeně a šťastně blýskající na všechny strany – toť vskutku velmi věrné zpodobnění centrálního Ruska v první polovině třináctého století, já osobně jsem si to tedy takhle vždycky představoval. Jo a samozřejmě nikdo, ale vůbec nikdo tu nechlastá (!!!). Tolik tedy k té Potěmkinově vesnici vol. 3.0. Horda – že ještě někdy zřím na plátně mongolské vojáky, kteří jako by s černě podmalovanýma očima vypadli z Pohádek tisíce a jedné noci nebo ČingisWayna, to bych snad ještě zkousnul. Pochopím i to, že až na pár jedinců zde nejsou Mongolové vybaveni luky, neb to by byl velmi záhy vířící Kolovrat překřtěn in memoriam na Jehelníčka a zbylou hodinu a půl by nebylo na co čumět. A jakkoliv je jistě chvályhodné, že Mongolové mezi sebou šprechtí mongolsky (sice to byla současná chalchština s ruským přízvukem, ale aspoň snaha), pak bych více ocenil, kdyby namísto obtloustlých Uzbeků nahnali do komparsu raději pár Burjatů či Tuvinců s vlastními oři – alespoň by pak většina Mongolů nemusela permanentně pochodovat a bojovat pěšky (!!!). Přitom i za méně peněz lze na toto téma pořídit mnohem více muziky. Co mi tedy již nadzvedlo obočí poněkud více, byl fakt, že v tatarském ležení jaksi absentují jurty, tedy až na tu chánovu, která ovšem zvenku i zevnitř vypadá jako pojízdný čínský hošbordel – a to perunžel včetně osazenstva. No a jelikož Čingis osobně nechával za projevy nemužného chování popravovat, není mi dost dobře jasné, jak by se ta parta řvavě zmalovaných palácových bukanýrů mohla dožít puberty. Zejména sám největší z přítomných tranzistorů, chán Batu, by byl v této inkarnaci asi hned po narození předhozen vlkům, aby nezpůsobil vadnutí pastvin a vysychání Bajkalu, vnuk nevnuk. Soudruzi holt asi moc čuměli na Tříkilo a Xerxes jim přišel веры кюул. No prostě soryjako, fakt bych neměl potřebu řešit ani kravinky jako ochočený kodiak nežeroucí Rusy a zjevivší se v druhé polovině jako hrdinu zachraňující deus ex machina, ale to velkorusky patetické kreativní žonglování s historií a buznění šiřitelů Pax Mongolica mi fakt nasralo! Zmíněné neduhy byly žel vhodně doplněny velmi mdlou až parodickou akcí ve stylu klasického hongkongského BrusLeení (= na hrdinu utočí vždy nejvýše dva soupeři, zatímco sto Tatarů v kruhu okolo poskakuje a výhružně vrčí) a Mongolové jsou tu i jinak za pořádný mongoly, neb jinak by nebylo možno nechat tahat tümen za fusekli partičkou deseti ruských strejců, zmírající bagatur/bogatyr stíhá po závěrečné bitvě na Vítkově vhodně agitačně chánovi věštit budoucí odplatu v podobě anexe Sibiře, půlky Střední Asie a zasatelitování Mongolska a vůbec je to k zeblití tak, až nyní nemohu než zhodnotit, že podobně historicky-agitační Viking dopadl přece jen o něco lépe. Aspoň že na konci tvůrci odolali nutkání poskočit o pár století dopředu k dobytí Kazaně (neb to by u toho nemohl být poslední přeživší „třístovkáč“) a jen si vzdorně flusli na zamrzlé Čudské jezero. () (méně) (více)