Reklama

Reklama

Labyrint

(seriál)
Trailer
Krimi / Drama / Thriller / Mysteriózní
Česko, (2015–2018), 20 h 24 min (Minutáž: 57–60 min)

Režie:

Jiří Strach

Scénář:

Petr Hudský

Kamera:

Martin Šec

Hrají:

Jiří Langmajer, Zuzana Kanócz, Stanislav Majer, Miroslav Donutil, Michal Dalecký, Zuzana Kajnarová, Michal Dlouhý, Jana Štěpánková, František Němec (více)
(další profese)

Série(3) / Epizody(21)

Obsahy(1)

Nález těla krajského politika Karase, kterého vrah zabil v duchu středověkých mučících praktik a tělo pečlivě naaranžoval v podivné scéně, rozpoutá policejní honbu za sadistickým pachatelem. Ten staví vyšetřovacímu týmu do cesty složitou sérii vražd, které svojí krutou obřadností otřásají místním regionem i samotnými kriminalisty.
Kořeny složitého případu sahají až k vraždě mladé dívky ze Slovenska, která zemřela podobně záhadným způsobem jako Karas. Případu se tak ujímá tým s dvojicí zdánlivě nesourodých vyšetřovatelů. Jsou jimi kriminalista Michal Remeš (Jiří Langmajer), negativně ovlivněný ne příliš stabilním soukromým životem, a Tamara Berkyová (Zuzana Kanócz), policistka z Bratislavy trpící absencí schopnosti komunikovat se svým okolím bez předpojatosti a předsudků.
Na konci sérií vražd, loupeží a naaranžovaných nehod najdou policisté cestu na konec „labyrintu" a uvěří naději na dopadení pachatele. Důležitou pomocí je jim paradoxně také obraz Hieronyma Bosche Poslední soud, kterým se pachatel v provedení svých krutých činů nechává zjevně inspirovat. (Česká televize)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (360)

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

"Buď dostaneš metál nebo tě zavřou." Labyrint mi voní mysterióznem, ale při pohybu v něm to trošku ztrácí na zábavě. Není to zkrátka vystavěné tak, jak by to mohlo být a za mě je to trošku promarněný potenciál. Přesto se v Labyrintu motám celkem rád a klidně ho komukoli doporučím ke zhlédnutí. Jen ten náčelník Oliva je nejslabším velitelem kriminálky, jakého jsem za poslední léta viděl a taky mi trochu vadí, když jsou obvodní oddělení plná vyšetřujících strážmistrů, tedy policistů před dokončením základního kurzu. Nicméně to jsou jen detaily a na napínavosti případů to nic nemění. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

(7/7) Asi jediný český seriál, který mě opravdu uzemnil. Jiří Strach vyspěl ve výraznou uměleckou individualitu, v režiséra, který má řemeslo v malíčku. Labyrint je skutečným semeništěm strachu, perfektně modelovaným thrillerem, který disponuje kvalitním technickým zázemím, hereckým obsazením i atraktivním scénářem. A to není v současném seriálovém vrakovišti vůbec málo. Naopak. ()

Reklama

eileen 

všechny recenze uživatele

Nejsem fanoušek detektivní tvorby, popravdě v dnešní době, kdy televizní obrazovka nenabízí v podstatě nic jiného, než krimiseriály, zábavní estrády a nekonečné přitroublé několikaleté seriály, jsem už celkem znechucena při pohledu do TV programu. Na tvorbu Jiřího Stracha jsem ale vždycky zvědavá a nikdy mě nezklame. Týden od týdne s napětím čekám na další díl a jsem opravdu napnutá, nadšená a pohlcená a to po všech stránkách. Seriál je neskutečně vygradovaný, pro mě je tam vše dokonalé, chtěla jsem s hodnocením vydržet až po 7. díle, ale když čtu ty některé hnidopišské komentáře tady, a že jich není málo, už jsem nedokázala čekat. Je to klasika, vše české automaticky někteří háží do stoupy, bez rozmyslu. Jsme opravdu divný národ. Hodnocení poctivě udělím až po posledním díle, i když už teď myslím, že vím, že bych mohla rovnou. Jen by mě zajímalo, proč pan režisér angažoval M. Donutila. Já si nemohu pomoci, ale ten člověk prostě neumí hrát, je strašně nepřirozený. Tady naštěstí nemá co pokazit, ale nemohu se ubránit jistým úvahám, proč sem vůbec byl obsazen :-). ()

stration 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Na Labyrint jsem se děsně těšil. Už předešlé počiny z podobného soudku se mi od známého sympaťáka Jirky Stracha líbily a nebyl důvod si myslet, že tomu bude tentokrát jinak. Přece jenom jsem se lehce ve svém úsudku zmýlil. Nejenom, totiž, že se mi Labyrint líbil, on mě vyloženě nadchnul. Zkusím tedy nastínit okolnosti, které mě vedly k tomu, že jsem po dlouhatánské době pozměnil žebříček mých nejoblíbenějších seriálů a že mé nadšení nebere konce. Za prvé je tady příběh. Ten je perfektně vymyšlený, napsaný a přesně se trefuje do žánru, který se ve zdejších končinách moc nenosí a ke kterému s úctou vzhlížíme momentálně asi nejvíc k severským zemím. Je velice rozvětvený a po divákovi se právem žádá, aby zapojil šedé buňky mozkové a snažil se ve všech motivech, odbočkách a množství hlavních i vedlejších postav zorientovat. Zvláště po týdenní pauze to není vždy jednoduché, a tak s povděkem kvituji připomenutí předchozího děje. Příběh je perfektním spletencem detektivky, mysteriózního thrilleru a moderního noir žánru ve stylu „Dívka, která dělala kde co…“. K tomu trochu odkazuje i Zuzana Kanócz v hlavní ženské roli. Z vyprávění je cítit ponurost, depresivno, ale zároveň i nepřehlédnutelný rozdíl v podání českém a zahraničním. Žádná kopie True Detective nebo Se7en, nýbrž pořád ještě české reálie, prostředí a pokud to tak lze nazvat i české „chování“ postav a jejich nátury. Druhým nesporným kladem je herecké obsazení, na která má pan režisér prostě čuch. Langmajer, který už dávno není ucho v maskáčích je ztělesněné charisma a s, pro mě doteď neznámou, Kanócz tvoří výbornou dvojku, kde funguje jak profesní, tak i osobní stránka jejich vztahu. Výrazně mě potěšil i pan Donutil, který konečně nehraje nějakou karikaturu, ale mrzouta, který se snaží manévrovat v kleštích nadřízených a médií a přitom podporovat svůj vyšetřovací tým. Líbili se mi i Majer, Holub a další. Labyrint je podkreslen perfektní hudbou Ondřeje Brzobohatého, který zraje v jednoho z našich nejlepších skladatelů filmové hudby. Je až neuvěřitelné, že i ve scénách, které sami o sobě nejsou napínavé, cítíte díky jeho hudbě mrazení v zádech, plus Carl Orff - semper vivus. Režie Jiřího Stracha je prostě dokonalá. V celém seriálu snad nebyl moment (až na jeden, který popíšu později), kde bych si řekl, že to pan režisér už trochu přehání, nebo by naopak mohl víc přitlačit na pilu. Jistě, můj zvrácený vkus by nejraději viděl celý seriál jako mládeži nepřístupný, krvavější, temnější a méně politicky korektní, ale to jaksi nejde. Jistota a víra ve vlastní schopnosti je režisérovo obrovské plus a je vidět, že ani na moment nechce pochlebovat a zalíbit se tomu či onomu, je prostě svůj. Atmosféru buduje postupně, aby na konci každého dílu, a o to víc celého seriálu, zhoustla jako mlha u Rákosníčkova rybníku. Podobné pocity napětí u seriálu znám snad jen ze sledování Sherlocka a Dextera. O to víc mě mrzí posledních pět minut Labyrintu (vyjma camea pana režiséra s poněkud delšími vlasy :D), kde dořešení konfliktu Langmajerovy figury s dcerou rozmělňuje doznívající katarzi z odhalení celého příběhu a rozptýlí od závěrečného: “Ty vole, a je konec!“. Co dodat na závěr? Cítím neskutečnou radost, že jsem mohl být těch sedm týdnů zavřený v Labyrintu Pana Režiséra Stracha a nechal se neskutečně strhnout celým seriálem, který mi natolik sedl, že chci další a další Labyrinty. Nekonečně rád se v nich budu ztrácet a hledat cestu ven. Děkuji. () (méně) (více)

verbal

všechny recenze uživatele

A tak je to pořád! Jakmile se ve zdejších vodách objeví něco, co konečně oproti všem těm furtdokolovým Homokriminálkám Invalidovna a dalších skvostům komerčních žump trochu přitvrdí a nebojí se mystiky a tajemna, něco, kde dobří herci i hrají a režisér je Režisér, a ne osobní štětka ředitele Planety opic, co měl dosud na kontě jedno amatérské video se svojí enormní starou a jednu reklamu na vložky, po níž si začaly ženy raději znovu krvácet na stehna, přiřítí se sem obvyklá banda esoterických buzerantů s pozérskou zálibou v Tarkovském a Felínym, kteří si to pustili jen jako kulisu k žehlení boa, protože na ČT2 byla místo jejich milovaného literárního revue 666 ta fuj, fuj atletika, aby vystavili na odiv svůj maligní kokotismus, tichými, táhlými prdy zadštili trochu síry a demonstrovali neochvějné sebepřesvědčení o své yntelechtuální nadřazenosti. Ve druhé vlně pak nastupují naše milé ženy s kužely, tedy obvyklá armáda podřadnými dvouletými obory kvalifikovaných, profesionálních pečovatelek o domácí bekofisy, co není líná pořádně se nažrat, aby vyjádřila své blahoslavené rozčarování nad tím, že to „ani sdaleka nebilo tak pryma a chitré“ jako Deflorace v růžových zahradách či Sračky v Benátkách a mnohé dialogy se jim díky genetickým predispozicím jevily až jako „nesmislné“. No a pak přicházím samozřejmě já, celý v hnědém a jeden z mála soudných a neoddiskutovatelně objektivních, s hlasitým „Běžte do piče, ufoni!“ na pobaveně sešklebených rtech. Bubák do pilotu vletěl na plné uši a elegantně navázal na své nejlepší tradice Ďáblových lstí a Ztracených bran, Dlouhý a Ten méně obdařený Majer jsou přirozeně hrající, sympatickou dvojkou, děj je temný, zábavný a poutavý, no a kvalitních mysteriózních kriminálek je tu jako šafránu, protože Jiříka furt někdo otravuje s homopohádkami. Po prvním dílu samozřejmě nehodnotím, nelze totiž vyloučit, že scénárista nefetoval jen v úvodu, ale zatím je to přesně takové, jak to mají mazlíčci rádi, tedy ušiplné, poušné, vzrušující a strhušící, tedy Bubák v nejlepší formě a rozhodně z toho nemusíte mít Strach. ()

Galerie (493)

Zajímavosti (66)

  • Vila Dorfových je Bakešova vila v brněnských Pisárkách, Lipové 28. Výrazný příklad samostatně stojící vily je hodnotnou ukázkou anglického pojetí architektury, tzv. cottage stylu, doplněného o secesní prvky. Stavba je cennou součástí památkové zástavby této městské lokality. Jaroslav Bakeš (1871–1930), který ve vile bydlel, byl primář a přednosta III. chirurgického oddělení Moravské zemské nemocnice u sv. Anny. (sator)
  • Natáčelo se v Brně, hradu Boskovice, Doubravníku, ZOO Brno, Blansku. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno