Zlatá Sindibádova cesta

Malej okřídlenej ďáblík, šestiruká bohyně Kálí nebo bitka mezi jednookým Kentaurem a okřídleným zvířetem s orlí hlavou. Opět překrásná trikařská práce Raye Harryhausena. K tomu okouzlující Caroline Munro s nádherným poprsím a pompézní hudba Miklóse Rozsa, která jede skoro nepřetržitě po celou stopáž snímku. Ze známých tváří se objeví i Doyle z Profesionálů. Dobrodružství se meze nekladou a fantastická cesta do bájné země Lemurie může začít..... (02.09.2018)

Zlatá Sindibádova cesta je kvalitativně na dosti podobné úrovni jako o čtyři roky mladší Sindibád a Tygří oči. Co se triků od Harryhausena týká, opět jde o řemeslně odvedenou a na svou dobu dechberoucí práci - zejména musím ocenit sekvenci s oživlou šestirukou bohyní. Herecké výkony jsou na dnešní dobu už spíše úsměvné a příběh je poněkud šablonovitý, ale za technické zpracování a vesměs slušnou akci si tento film zaslouží diváckou pozornost. (22.08.2019)

Než přišel boom fantasy v 80. let, byla trojice Sindibádovek spolu s "Jáson a Argonauti" snad jediným pořádným zástupcem. Ten první díl z padesátek jsem asi v dětství neviděl a o to víc si ho před pár lety užil. Trojku si pamatuju dobře a druhý díl? Popravdě nebyl jsem si jistý. Ono to totiž první hodinu za moc nestojí - nezajímavý Sindibád závodí o tři části nějakého amuletu se zlým čarodějem Kourou, který akorát koulí očima a stárne, dál je tu pár zbytečných vedlejších postav a sexy holka. Pluje se na moři a nic moc se neděje. Jenže až se začne něco dít, tak to stojí za to a dětské vzpomínky se vrací. Kylop-kentaur, griffin či úžasná šestiruká Kálí, do toho zelení pralidi a parádní finální souboj se záporákem. Zkrátka finální půlhodina na 5*, děj předtím max na 3*, výsledek 4*. PS: K nepoznání změnění "Dr. Who" Baker (Koura) a "Doyle" M. Shaw (námořník Rašíd). Fantasy roku 1973. (27.02.2023)

Zklamání, tím spíše, že jsem nucen srovnávat s Juranovou SEDMOU SINDIBÁDOVOU PLAVBOU, která ač o 16 roků starší, je nepoměrně zábavnější a trikově zdařilejší. Tam můj oblíbenec, trikový mág Ray Harryhausen (např. Souboj titánů) doslova zářil, tady jakoby se šetřil. Zejména prvních sedmdesát minut se vyjma oživlé dřevěné sochy z přídě lodi a dvou ďáblíků, kteří se víceméně jen tak mihnou, nic zásadního vizuálního neděje. Což je u filmu, jehož středobodem a jediným opodstatněním je Harryhausenova one-man-show (film i spoluprodukoval) a který vinou slabého scenáře a až příliš jednoduché zápletky nemá šanci ničím jiným zaujmout, poměrně problém. Film zkrátka nudí, nepříliš zdatný režisér mu nedokáže vdechnout více života a oživlá šestiruká Kálí (moc pěkná, ta se Harryhausenovi povedla), jednooký kentaur a čtyřnohý pták v poslední půlhodině už to nezachrání. Výsledný dojem nezachrání ani moje slabost pro Harryhausena, ani mrcha nostalgie a pěkně vzpomínky na časy, kdy jsem Sindibáda v kině jako malý kluk doslova žral. (26.07.2005)

Trikama sice lepší než SINDIBÁD A TYGŘÍ OČI, ovšem dějem je to slabší. A těch oblud tu také tolik není. Až po půl hodině se spíš začínají objevovat (malý fialový netopýr, oživlá dřevěná panna na lodi, oživlá socha s několika rukama, jednooký kentaur a obrovský orel se čtyřma nohama). Bohužel ty obludy jsou na tom filmu to jediné zajímavé, jelikož ten příběh opravdu není poutavý. [482. hodnocení, 45. komentář, 75%] (30.05.2019)