Zlatá Sindibádova cesta

Toto su filmy mojho detstva. Prisery, monstra a udatny hrdinovia. Napodiv aj po tolkych rokoch je to stale dobrodruzny film s fantastickou atmosferov, ktory ma bavil, doslova som si ho vychutnaval. Aj ked teraz by som mozno skritizoval Johna Philipa Lawa, pretoze jeho toporny vykon prilis impresivny nebol, ale aj tak. Ten film nemozem nemilovat. A ta stop-motion animacia, je doslova uzasna. Cest Burtonovi, ktory ako jediny tuto animaciu stale pouziva. 8.5/10 (24.03.2007)

Jo Sindibád to byl frajer. Kdo jiný by konečně přistoupil k dlouho odkládanému polibku se slovy: ,,Miluju svobodu." ,aby bylo dámě hned jasné, že jí vysadí v nejbližším přístavu. Tenhle předek Sadáma Hussaina z Bagdádu měl prostě styl. Stejně jako Ray Harryhausen, který tady vysloveně září. Jeho skvěle udělaná oživlá lodní socha je teprve zahřívací kolo, protože pak přijde souboj námořníků se šestirukou sochou bohyně Kálí, či bitka jednookého kentaura s něčím, co hodně připomíná hypogryfa a to opravdu stojí za to. Škoda jen, že příběh je docela naivně rozvíjen a některé zvraty a činy některých postav jsou na facku scénáristovi. V momentě, kdy se hlavní záporák pokusí pohřbít Sindibáda v jeskyni i se dvěma zlatými tabulkami, které padouch tak nutně potřebuje, jsem si málem obtiskl celou dlaň na čele. Filmu také moc nepomáhá lehce nevýrazný John Phillip Law. Patrik Wayne z Tygřího oka se mi líbil víc. Přesto dávám 4*, i když v tom má prsty (no spíš jinou část těla) ta nádherná otrokyně:-) (21.04.2008)

Zklamání, tím spíše, že jsem nucen srovnávat s Juranovou SEDMOU SINDIBÁDOVOU PLAVBOU, která ač o 16 roků starší, je nepoměrně zábavnější a trikově zdařilejší. Tam můj oblíbenec, trikový mág Ray Harryhausen (např. Souboj titánů) doslova zářil, tady jakoby se šetřil. Zejména prvních sedmdesát minut se vyjma oživlé dřevěné sochy z přídě lodi a dvou ďáblíků, kteří se víceméně jen tak mihnou, nic zásadního vizuálního neděje. Což je u filmu, jehož středobodem a jediným opodstatněním je Harryhausenova one-man-show (film i spoluprodukoval) a který vinou slabého scenáře a až příliš jednoduché zápletky nemá šanci ničím jiným zaujmout, poměrně problém. Film zkrátka nudí, nepříliš zdatný režisér mu nedokáže vdechnout více života a oživlá šestiruká Kálí (moc pěkná, ta se Harryhausenovi povedla), jednooký kentaur a čtyřnohý pták v poslední půlhodině už to nezachrání. Výsledný dojem nezachrání ani moje slabost pro Harryhausena, ani mrcha nostalgie a pěkně vzpomínky na časy, kdy jsem Sindibáda v kině jako malý kluk doslova žral. (26.07.2005)

Nejhorší "Harryhausenův" Sindibád. Ze 105 minut délky zabírá tak hodinu a půl nuda. Neskutečná, prázdná, otravná a nečekaná nuda. Nebýt triků výše zmíněného RH, zejména oživlé dřevěné sochy (jeden z mistrových vrcholů, podívejte se, jak realisticky vypadá) a šavlovačky s šestirukou bohyní Kali (že by inspirace pro hochy z ILM a jejich generála Grievouse ve třetích Star Wars?), nenabídl by tenhle film nic moc extra. Závěrečný souboj monster už mi do snímku vůbec nepasoval a Sindibádova potyčka s neviditelným záporákem sice nebyla špatná, ale popravdě jsem na ni po tom všem ani nebyl příliš zvědavý. Dvě hvězdy dávám jen za triky a Rózsovu hudbu (ačkoliv na Herrmanna nemá). (02.07.2011)

Toto ďalšie Sindibádovo dobrodružstvo sa dá považovať za najtemnejší príbeh o slávnom námorníkovi z Bagdadu. Spomínam si, že ako malý som sa strašne bál tento film pozerať a pritom ma úplne fascinoval. Ako inak, prispeli k tomu krásne triky Raya Harryhausena, pričom najväčší strach išiel s jednookého Kentaura, ktorý aj dnes pôsobí až démonicky (hodný toho, aby bol uctievaný ako božstvo) a úžasne. Treba však spomenúť, že tento film trpí určitou absenciou výraznejších monštier, nakoľko šesťruká Kálí pôsobí výborne a súboj s ňou sa dá považovať za to najlepšie vo filme, no ten divne pôsobiaci griffin mi prišiel dosť odfláknutý. Ďalšia vec ktorá šokuje je, keď vezír odhalí spod masky svoju spálenú tvár, čo je rozhodne nechutné avšak naozaj pôsobivé. Veľmi zaujímavo je vybraté aj prostredie, ostrov Lemuria pripomína svojou architektúrou oblasti Indie alebo Kambodže. Na druhej strane však treba podotknúť, že pokladať architektúru za dielo primitívnych domorodcov je úplne absurdné. Scenár je mierne nedotiahnutý a objavuje sa v ňom množstvo porekadiel (v stenách žijú myši a myši majú uši, atď.), ktorú sú však často veľmi diskutabilné, avšak na celkovej rozprávkovosti príbehu to nijak neuberá. Zlatú Sindibádovu cestu treba brať ako oddychový, ktorý je aj dnes veľmi zábavný a pritom napínavý a rozhodne sa dá považovať za jedno z najlepších Sindibádových dobrodružstiev. (02.12.2007)