Nerve: Hra o život

Celkem by mě zajímalo, jestli ambice tvůrců byla jen v mezích popcornového bijáku, anebo se snažili alespoň o povrchní obžalobu online společnosti. Kdyby se o něco takového pokusil někdo s jasnější vizí a technickým umem, mohla by z toho být Hra pro 21. století. Takhle na mě Nerve působil jako film, který úplně neví, pro koho je. Neony jsou fajn, ale žádný Gaspar Noé se rozhodně nekoná, pouze lehce dotvářejí atmosféru vyhypované společnosti mladých lidí, která už neví co se životem a je nepřetržitě online s dokonalým přístupem k internetu a nekonečnou zásobou nabitých baterií. 6/10 (13.10.2016)

„Vadí, nevadí?“ „Nevadí.“ „Tak ukaž na Assbukách kundu, dostaneš litr!“ „Tak jo!“ Začíná to relativně nevinně, prostě nic, co by vypatlaná, avšak morálně uvědomělá nezletilá kravka nezvládla levou zadní. Pokud tedy zrovna není zaneprázdněná zaháněním masařek ocasem. Pak se to ale krutě přiostří a je nutno poslat onlajn do piče svou úpa nejlepčí kámošku evr. A to je vskutku smrtící a téměř nezvládnutelný úkol! Ještěže je tu ten dystopicky zbuznělý metrouš a jeho ramínko k vyplakání, který naší pipku provede všemi úskalími této nekompromisně zabijácké hry až k čisté nesobecké lásce, nepokryteckým bíefefkám, rodinnému štěstí a kráčení k zapadajícímu slunci vstříc světlým zítřkům v Mumulendu, aby společně ukázali té lhostejně anonymní internetové degeneraci konzumních nedonošenců správný směr virtuální socializace a sdílení retardovaných tytrubkových kravin za neutuchajícího dohledu a podpory Velkého bratra. I ten nosný nápad je dost originální. Něco jako jak apgrejdovat kultovní film s Árnym pro 21. století a uplácat bárbinkovský “Běžící poštěvák“ s nádechem Hangrgejs. Ale má to silné esteticko – kulturní poselství, tak holky zbystřete!: „Když si kysličníkem odbarvíš bobra, NIKDY nezapomeň i na obočí, pičo! Můžeš totiž pak vypadat úplně jako vkusná more krasavice Džesyka Mižigarová, co se hustě vyparádila na Romále!“ (31.08.2016)

Očekáváte ultimátní vydíračku, tajemně vedenou prostřednictvím jakéhosi Velkého bratra? Dostanete příběh o tom, že i dnešní pubiny umí být otravné, pubíci marně skrývají svou homosexualitu a celá ta mladá polulace podléhá místo céčkům těm ,,internátům", jak říkává má milá, k znechucení stále ještě živá, paní sousedka. (06.11.2016)

Ach jo, vždyť já přece nejsem ještě tak starej... A vždyť já fakt nemám nic proti teenagerům, já jsem byl přece kdysi taky jelito... A fakt jim nezávidím, že oni jsou teprve teenageři a já už celou věčnost tyager... ALE PROČ SE KU.VA MUSÍ POŘÁD TOČIT FILMY O SAMÝCH VYLÍZANÝCH TEENDEMENTECH? O nějakých roztleskávačkách a footballistech a účastnících všelijakých bezduchých večírků a podobných podlidech, kteří furt čumí někam do mobilů nebo do fejsbůků? Proč sakra někdo nenatočí třeba chvalozpěvný film o misantropických gothicích, kteří si jednou do školy přinesou pod černými kabáty kvéry a vystřílejí celou svou třídu plnou sportujících a roztleskávajících retardů? Nebo o mladých zasmušilých filosofech, končících po četbě Schopenhauera život bilanční sebevraždou? Nebo o nezletilých okultistkách, účastnících se perverzních černých mší a umírajících v rozpuku svého mládí při evokacích démonů? Zkrátka o nějakých zajímavých nestádních osobnostech, ke kterým bych mohl cítit sympatie, nebo které by si mladý dospívající divák mohl vzít za vzor? A proč musí hlavní hrdinka filmu tak afektovaně přehrávat svou pitomou naivní husu? Kdyby nemluvila a nepoužívala mimiku a nehýbala se a tak, mohla by to být fakt hezká holka. A proč musí její matku hrát zrovna ta otlemená Juliette Lewis, kterou jsem v devadesátkách tolik nesnášel, a o které jsem doufal, že už ji nikdy v ničem novém neuvidím? A hlavně - proč se Nerve nakonec ukázal být moralizující infantilní übersračkou pro mládež do 15 let, a ne zajímavým alternativním mysteriózním scífkem, na které jsem byl docela zvědavý? (17.10.2016)

Bože, připadám si, že jsem se narodil před šedesáti lety. Pojďme dělat kraviny a ještě se tím chlubme on-line. Svět se zrychlil, svět se zbláznil. New York plný světel a barev je fajn, roztomilá Emma Roberts neurazí, ale za celý tenhle příběh mi tak nějak bylo stydno. Dnešní doba, ve které nějaké uřvané hovado, co nezvládlo ani devět tříd základky, sežere třeba kozí hovno promíchané s pálivými papričkami, jen aby mělo miliony zhlédnutí, je cestou do pekel. Opakem všech těch tupanů, kteří lezou po střechách a natáčejí se u toho, je jistá Vee. Holka, co chce na dobrou školu, holka, co je nohama na zemi, holka, co by se chtěla konečně zamilovat. Paradoxně se ale ocitá v on-line hře, která nese jméno snímku. Aneb celebritou ve zvrácené taškařici přes noc. Rozjívená mládež tu vyskakuje z každého rohu, v ruce drží nejmodernější mobily a řve kraviny, za které by se měli scénáristé stydět. Netuším, zda chtěli být tvůrci satiričtí, zda úmyslně leccos přitahují za vlasy a naznačují, že to s tím progresem už krapet přeháníme, ale jakmile zvážní a pokoušejí se o nějaké sdělení, je to smutná situace pro všechny zúčastněné. Pro diváka obzvlášť. Finále v aréně je pak už nesmírně úsměvné. Henry Joost a Ariel Schulman, kteří natočili dva díly Paranormal Activity, selhávají i tehdy, když chtějí píchnout do pevnosti přátelství (s mimořádně nesympatickou nejlepší kamarádkou) nebo do vyprávění vtlačit i dospělácký element (Juliette Lewis). Něco mezi dvěma a třemi hvězdami. (30.10.2016)