Šílení kanibalové

Postapokalyptická šílenost, která začíná brutálně z vostra, aby pak upadla do absolutní apatie. Ze začátku tady totiž na Vás vytasí hlavní hrdinku, kterou někdo unesl. Nevíte nic. Té následně uříznou nohu, ruku a nějací zdejší pobudové z tamního slumu ji upečou a sní. To doslova zíráte a říkáte si, co přijde dál. Dál ale nepřijde nic. Nuda a vopruz. Vrcholem všeho je monolog Keanu Reevese, který mluví asi čtvrt hodiny v kuse o absolutním hovně. Fascinující. (29.04.2020)

Waterhouse a Momoa jsou skvělí a kdyby jim režisérka a scénáristka v jedné osobě - Amirpour v jednom kuse pomyslně nepodrážela nohy, snadno by utáhli celý film jen na svém charisma. Bohužel po atmosférickém a naturalistickém úvodu filmu, tento notně ztrácí dech. Vizuálních (někdy takřka dechberoucích) nápadů je přitom plný. Takhle však výsledný dojem končí u dobré titulní dvojice, povedeného vizuálu, nedostatečně vykresleného světa (hlavně jeho fungování - kde bere postava Keanu Reevese - Dream prostředky na fungování osady Comfort? Dodává drogy do vnějšího světa a kasíruje odtamtud peníze/naturálie? Jak velká je vlastně zóna pro Bad Batch? Atd.) a několika wtf rolí pro známé tváře (nomád/homeless Jim Carey, šílenec Ribissi a už zmíněný vůdce sekty Dream Keanu Reeves). Jeden z komentářů na Imdb trefně poznamenává, že se jedná o "walkiest" movie ever. Což sice vůbec není slovo, ale vcelku slušně vystihuje fakt, že se ve filmu neustále někam chodí, jenže bez reálného významu. (28.12.2017)

Nevim kdo nálepkuje žánry ke zdejším profilovkám, ale "romantický" mě fakt pobavilo - tady má někdo hodně zvrácenej smysl pro humor :)! Příjemná artovka, která smrdí po new-age australských post-apo flácích a je říznutá něčím jako "4. sezóna The Leftovers" (po potopě?), natočená v alternativní dimenzi roku 2020. Tápal jsem i se bavil zároveň. (13.08.2017)

Šuki Waterhouse jako sličná a zmrzačená "průvodkyně" texaskou pouští v dystopické budoucnosti plné podivných a ztracených existencí, oddělených od zbytku společnosti, s nimiž diváka po dvě hodiny seznamuje. A v podstatě film ani o ničem jiném nevypráví. Film vznikl v nezávislé produkci, byl natočen ani ne za měsíc a podle toho taky vypadá. Akce veškerá žádná, nechybí artový závan, rozvláčné a pomalé tempo vyprávění, protkané dlouhými (snovými) scénami, v nichž se toho moc nenamluví, to není moc pro dynamické publikum. Celé se to až moc stylem vyprávění drží při zemi, přičemž je až s podivem, že si film mohl dovolit výskyt hned několika zvučných hereckých jmen, která byla ještě nedávno diváckými taháky. Pravda, Jim Carrey a Keanu Reeves toho moc nenahrají, prvního jmenovaného skoro nepoznáte, hraje hluchoněmého poustevníka, co se hrabe věčně v odpadcích, druhý ztvárnil jakéhosi Guru Járu, žijícího si oproti ostatním nad poměry. A to s nimi ještě ve filmu účinkuje Giovanni Ribisi, který dostal jen prostor pro jakési delirium, nebo co to vlastně předváděl. Z těch slavných jmen největší prostor dostal svalovec Jason Momoa, který hledá svoji malou holčičku, kterou mu odvedla hlavní hvězda filmu Šuki Waterhouse. Režisérka divně koncipovaných filmů Ana Lily Amirpour si zvláště oblíbila její kraťasy se smajlíkem, kterým věnovala největší péči. Ze statistického hlediska by bylo zajímavé, kolik záběrů za dvě hodiny padlo na Šukin zadek.Určitě by to bylo dvojciferné číslo. I když je její zadek výstavní, přece jen to je na dvě hodiny málo. Kanibalismus záhy ustoupí do pozadí, vyskytuje se jen asi ve dvou scénách. A řídký děj se poměrně monotonně točí v kruhu. Rozpočet asi nejvíce zatížilo zmrzačení hlavní hrdinky, na pravé straně těla přišla v úvodu o svoje končetiny. V české pohádce "Honza málem králem" se to vyřešilo tak, že se Kostelkovi ruka přivázala k tělu, aby to vypadalo, že ji nemá. Šuki ale takřka po dvě hodiny nesleze ze scény, tudíž její pahýly vidíme v plné kráse, zcela přirozeně vyvedené, což je největší Hruškova vychytávka filmu. Film není úplně prost uměleckých ambicí, ostatně režisérka si na nich vždy zakládá, nicméně slabý scénář neutáhne dvě hodiny, aniž by se nevtírala nuda. 5/10 (26.07.2017)

Ana Lily Amirpour cit pro vizuální stránku rozhodně má, u jejího prvního snímku A Girl Walks Home Alone at Night to možná ještě stačilo, tady už by člověk přece jen čekal o něco víc. The Bad Batch je film o Arlen, která je vyhnána ze společnosti kamsi do Texaské pustiny (očekávám že to tak v America začnou vážně provozovat a budou házet zločince přes zeď do Mexika), kde žijí ostatní zločinci a vyhnanci. Někteří z nich žijí v Útěše což je jakási osada pro ty co chtějí žít v rámci možností v klidu, ti ostatní žijí v poušti a vůně pečeného lidského masa jim není proti srsti. Co se musí nechat je, že The Bad Batch se do toho pouští pěkně zostra a první část filmu funguje výborně. Drsné prostředí Mad Maxovské pouště, ve které mimo Útěchu číhá nebezpečí všude, špína a skličující až Texasko Masakrová atmosféra navnadí na ryzí a drsnou podívanou. Film se od ní ale postupně stáčí nejprve k odplatě (to by ještě šlo), ale pak se vydává na zcela zapovězenou cestu drog, politiky a filozofické divno-lásky. Ana Lily Amirpour tak znovu spíše přesvědčuje vizuální stránku, ta příběhová není úplně o ničem, ale spíš tak postupně vyplyne do ničeho, přitom to mělo tak dobře našlápnuto. Suki Waterhouse mi dvakrát moc nesedla, její arogantní obličej a styl chůze mě těžce otravoval. Jason Mamoa v roli starostlivého otce kanibala docela ujde, ale extra třída to taky zrovna není a tak z celého filmu nejlíp vyhází Keanu Reeves, který je jakýmsi kníratým Ježíšem osady Naděje, vypadá jak pornoherec z devadesátek a i přes jeho filozofické rozpravy na konci mě bavil. Rád bych viděl verzi The Bad Batch, která by se víc rozjela tím směrem, který měla ze začátku, takhle je to za tři jen o fous. 59% (11.09.2017)