Zúčtování

Určitě jedno z překvapení roku. Promyšlené psychologické drama o autismu tu O'Connor mísí s brutálním akčním nářezem ve stylu Johna Wicka. Affleck je skvěle obsazený. Příběh krásně odsýpá a pořád se něco děje. I účetní část je zajímavá. Není tu nouze o vtipné situace ala Ben kontra normální svět. Bernthal jako padouch super. Uvažte Barman vs Punisher, kdo by na tohle nešel? (04.11.2016)

Já jsem neměl žádný problém akceptovat postupně se rodící bizarnost celé situace, takže jsem ve výsledku nadmíru spokojený. Výprava je účelově chaotická a tajnůstkářská, ale já to mám vlastně rád, takže mě zamrzel pouze lacinější final fight na konec, jehož pointu jsem odhalil už v půlce filmu, což je ale z velké části jen a jen můj problém. Natočený je to super, jako top áčkové "akce" letos to lze doporučit. 90% (29.12.2016)

Podle názvu "Účetní" bych rozhodně nečekal akční nálož, která dokáže s klidem konkurovat třeba takovému Bourneovi. Navíc je to zabalené v tak precizním a hlavně originálním scénáristickém kabátku, že není ani jedna věc, která by se dala vytknout. Ba naopak, je to tak dobře napsané, že film dokáže překvapit rovnou několikrát, a to včetně mnoha zvratů. A Affleckovi padne role jako ušitá - nekecám, ale viděl jsem ho udělat nějakou grimasu asi tak jednou. Jeden z těch pár top filmů za letošní rok. A co víc, Bourne letos tenhle duel prohrál o jedno kolo. (08.11.2016)

„Sarkasmus? To je sarkasmus?!“ - „Ne, není to sarkasmus. Sarkasmy nepoužívám.“ Autistický superhrdina, který vládne tělem, zbraněmi i čísly? Ben Affleck tu byl výborný. Jeho postavu se smyslem pro přesnost, pořádek a souměrnost (jídlo, příbory v šuplíku) jsem si hned oblíbil a ten autismus mu (povětšinou) věřil. Bavil jsem se při jeho práci s fixy, omluvě („rozchechtala“ mě), takovém tom venkovském střílení si či souboji s páskem. Čímž se dostávám k akčním scénám, které mi přišly opravdu kvalitní. A když si k tomu přičtete výbornou technickou stránku, napětí a svižné tempo, film vám uteče opravdu rychle. Za slabší (krom trochu zbytečně doslovného a lehce nataženého konce) považuju romantickou linku. To nesmělé oťukávání asociála a užvaněné účetní mě sice zprvu vcelku bavilo, ale jak už jsem naznačil výše, moc uvěřitelně postupem času nepůsobilo a přišlo mi chvílemi moc na sílu. Kvůli tomu dávám „pouze“ silné 4*, jinak velká spokojenost. „Co máš v plánu?“ - „Najít toho, kdo ji chce zabít.“ - „A?“ - „Střelit ho do hlavy.“ (25.04.2017)

"Od kdy je těžké zabít účetního?" Vždycky to bylo těžký, jsou to totiž potvory hemživý, chvilku nepostojí a neustále kličkují mezi paragrafy. Jenže když k tomu ještě přidají kolovrátkovou básničku, střeleckej výcvik a schopnost urazit cizí hlavou umývadlo, tak je to zase o kousek těžší. Pana Wolffa je zkrátka těžký zabít, ale je velmi snadný se s ním bavit při počítání, mizení i dokončování zakázky. Mě tedy nejvíc dostala jeho geniální spojka po telefonu a schopnost vybírat si hotel podle tlaku vody. Na druhou stranu mi však připadá, že mi bylo umožněno pochopit kouzlo Pollockových obrazů a tohoto okamžiku jsem se vždycky trochu bál. (05.02.2017)