Deset malých černoušků

Dovedu si představit, že by to dnes někdo natočil líp (Spielberg, Fincher). Závěr nakonec také nebyl tak úžasný jak jsem čekal, podobně jako ve Jménu růže, ale celou stopáž jsem byl nalepený na obrazovce, nedýchal jsem a hltal každou vteřinu. Chápu, že lidi, co znají předlohu, z toho asi nadšení nebudou, ale pro mě to byla bomba. 90% (07.04.2017)

Deset malých černoušků stavělo si dům, dva z nich spadli do malty, zbylo jich osm... :o). Je to moje první setkání s Agathy Christie, o kterém teda vím. A jó, nemůžu říci, že by se mi film nelíbil, to v žádným případě. Na druhou stranu se z celkem zajímavéhho a neotřelého příběhu dalo vytěžit podle mě o dost více. Atmosféra u tohoto kousku stojí za starou belu. Dost na tom má zásluhu velmi podivná hudba, která prostě nedokáže ani napínavé situace vyhrotit. I uvažování "desítky" mi přijde poněkud nenormální (jeden po druhém tam umírají a oni v klidu kalí u kulečníku jako by se vůbec nechumelilo, a navíc chodí spát každý sám...) Být na jejich místě, tak bych si počkal u stolu s deseti černoušky a na vraha nalíčil past, a nebo bych tuto rekvizitu schoval a tím pádem by vrah nemohl trhat figurky a třeba by nechal toho vraždění :o) (26.01.2010)

Celkem zdařilé zpracování jedné z mých nejoblíbenějších knih od Agathy, ale stejně nemůžu dát víc než tři. A to hlavně za dvě věci. Za prvé opravdu nechápu ty inovativní změny ve spáchaných zločinech a charakterech postav, který jsou někdy i dost zásadně odlišný od předlohy, ale ještě hůř je na tom příšernej konec, kterýho jsem se bála od začátku, že ho tam takhle šoupnou a stalo se. V knížce je to dokonalý do posledního "indiána" a tady jen další tuctový zakončení. Ještě bych překousla vysvětlovací část, bejt tam musela a bylo to asi lepší řešení, než vzkaz v lahvi... Zklamání... Asi se mrknu na tu ruskou verzi. (27.06.2011)

Kdybych před zhlédnutím filmu nečetl knihu, asi by moje hodnocení vypadalo jinak. Film se skoro vůbec nedrží knižní předlohy a nejen to, nedrží se ani toho, že oběti jsou ve filmu zabíjeny podle nějakého pravidla. Například pan Grohmann se měl „posekat“, paní Grohmannová se neměla probudit a celý příběh se měl odehrávat na ostrově. I přes tyto nedostatky jsem se u filmu vyloženě nenudil. Co mi ale vadilo nejvíc, byla kompozice v některých záběrech, kdy postavy doslova vylézali ze záběru. Nevím, jestli to nebylo způsobeno tím, že mám v mojí verzi filmu seříznutý obraz, ale připadá mi to málo pravděpodobné. (12.02.2012)

Zdařilé zpracování mého oblíbeného příběhu. Je rozhodně zajímavým prvkem, že se vraždy odehrávají přímo před očima diváka. Atmosféra nechybí, ale jejímu budování by možná ještě více prospělo, kdyby byl film o takových 15 minut delší. Škoda, že smrt na lanovce neměla s říkadlem pranic společného (zřejmě snaha o jedno originální úmrtí s využitím prostředí hor) a pár herců mi k postavám, které mají ztvárňovat, nesedělo, to jsou jediné dvě drobnosti, co mi trochu vadily. P.S. Americká verze z roku 1945, která je po dějové stránce prakticky stejná, je přeci jen ještě o třídu lepší, zejména kvůli zachování ostrova a hercům, kteří mi více seděli k postavám. (20.09.2009)