Krátká noc skleněných panenek

Mysteriózna detektívka, ktorá je asi nesprávne zaradená do gialla, vďaka popieraniu niektorých jeho štylistických a naratívnych prvkov ale nejde potom o inováciu, ako skôr iba o zaradenie do žánru detektívky. Praha samozrejme pridáva body navyše, ale prihoretý detektív, nedostatočné vykreslenie kultu a rýchle finále zase body zrážajú. Samozrejme čisto subjektívne, bez problémov pochopím, ak netradičný záver a to, že je zrazu všetko naopak, môže považovať množstvo divákov za veľké plus. (08.10.2021)

V celém tomto taliánském subžánru, tento film představuje zcele vzácnou vyjímku, odehrává se totiž ve starobylé Praze, v době Normalizace, zatuchlé, oprýskané, chladné a místy i značně ponuré Praze. Tohle je netypické giallo a jde tak proti všem konvencím žánru, nenese totiž skoro žádný tak typický element zastoupený v tomto subžánru (velké násilí, krev, brutální vraždy, tajemný černě oděný zabiják s velkým dlouhým a ostrým nožem, ani zde není de facto žádný sex a nahota), tohle je především psychologicko, mysteriozní a hypnotická detektivka s velkým tajemným příběhem, z občas z úzkostlivou atmosférou a s mistrnými záběry do minulosti, ale na duhou stranu také z docela dost velkou porcí nudy (v první hodině se skoro nic neděje), chyběla mi zde nějaká větší oživující injekce. Příběh je však opravdu úžasný, nic podobného jsem do té doby neviděl, hodně mi to připomínalo, jak už se tu zmínil giallo psychedelický Martinův thriller "All the colors of the dark". Suma-sumárum z mého pohledu jen průměrné značně pomalé Ladovo první giallo (viz i jeho režijní debut), velké očekávání se nakonec stoprocentně nevyplnilo a já byl nakonec trochu zklamaný, protože jsem očekával přeci jen trochu něco jiného, nebylo to úplně to nejhorší, ale přeci jen bych doporučil přesvědčivější druhý kousek "Who Saw Her Die?", příběh je dobrý (skutečně velmi zajímavý a originální nápad, ta představa je pak přímo děsivá), herecké výkony také ušly, zkušený Jean Sorel, přeci jen nebyl žádný nováček, do této doby přeci jen pár záseků v giallo žánru už měl (třeba u Lenziho nebo Fulciho), finále úžasné a asi pro každého diváka zcela neočekávané, šokující a nejspíš i zklamávající, po hudební stránce standard, ale přeci jenom kdybych si měl vybrat mezi Ladou, Martinem nebo Fulcim, tak dám přednost spíše filmům od dvou posledně jmenovaným. 1* za příběh, 2* za perverzní orgii (nahé ženské a mužské těla, což o to, ale zde to byli dědečkové a babičky) 3* za hudební složku. (02.11.2010)

Až na dva faktory skoro standardní, ničím výjimečné giallo. Od ostatních bratříčků se však tohle odlišuje právě nám blízkém prostředím matičky Prahy (diváci určitě poznají Staromák a Zlatou uličku) a zajímavým námětem hrdiny, který v márnici bez schopnosti pohybu čeká na pitvu, a mezitím se snaží vzpomenout, jak se do téhle situace dostal. I přes střídmou stopáž se film přesto trochu vleče a hudební veterán Morricone si zde vybral poněkud slabší chvilku. Ladovo následující "Who Saw Her Die?" mě tak oslovilo přece jenom víc. (22.07.2012)

Komentář obsahuje SPOILERY. Ladova představa o reálně socialistickém Československu v sedmdesátých letech je sice více než poněkud zkreslená, přesto těch několik českých drobností , od Rudého práva přes Staroměstský orloj k českému hlasu v televizi, potěšilo. Bohužel však je to jen jeden z mála kladů tohoto ne-gialla v italsko-německo-jugoslávské koprodukci. Přitom začátek se zdánlivě mrtvým hlavním hrdinou dává příslib originální podívané. Velmi záhy se však příběh rozplizne do unylého tápání hlavní postavy od jedné nudné scény ke druhé. Vše se točí kolem zmizení Barbary Bachové alias Mirky Svobodové a ten kolotoč se roztáčí opravdu velmi pomalu. Než přijde "grande finale" máte problém neusnout. A když už se k němu dopracujete, tak vás čeká jen další rozčarování v podobě kostrbaté představy o praktikách tajemného kultu ne nepodobných nácviku sestavy pro spartakiádu. Hudba se ale vcelku povedla a za ni a Bachovou v lednici dvě hvězdy. (25.11.2016)

Prvotný názov filmu znel Malastrana a odkazoval na kafkovský príbeh, resp. pocit bezradnosti a odcudzenia a takisto evokoval magickú atmosféru starej Prahy. Filmovým producentom sa zdal nepredajný a tak bol nahradený obchodne atraktívnejším, teda pochmúrnym názvom La corta notte delle bambole di vetro. Aldo Lado však svoje pôvodné predsavzatia naplnil. Vytvoril atmosferický príbeh, ktorý posúva hranice gialla k čistej psychickej hrôze. Charakterizuje ho jednoduchá zápletka. Mozog protagonistu, ktorý sa nachádza v kataleptickom stave, stále pracuje a uvažuje o nevysvetliteľnom zmiznutí priateľky. Aldo Lado jej prisúdil symbolické meno. Mira Svoboda, mladá dievčina v rozkvete života, ktorú si zahrala začínajúca Barbara Bach, jednoznačne reprezentuje Mír a Svobodu, hodnoty nadlho stratené, nielen v uličkách Prahy na začiatku 70. rokov.... Lado ide ešte ďalej a do hĺbky, k odkrývaniu podvedomých ľudských strachov, ba až k obsedantnému hľadaniu odpovedí... Napríklad: vyjde najavo že mŕtve ženské telo, ktoré bolo vylovené z Vltavy, Mire S. nepatrí... Kto za to všetko nesie zodpovednosť? La corta notte delle bambole di vetro je pomerne zaujímavá spoločenská kritika s riadnou dávkou makabróznej poézie (napr. bláznivé hry zamilovaných na starom židovskom cintoríne) v klasickom šate gialla. A ešte sa vo filme aspoň na chvíľočku mohlo zjaviť žltobiele policajné auto s nápisom VB a bolo by to dokonalé. (27.10.2010)