Krátká noc skleněných panenek

Mysteriózna detektívka, ktorá je asi nesprávne zaradená do gialla, vďaka popieraniu niektorých jeho štylistických a naratívnych prvkov ale nejde potom o inováciu, ako skôr iba o zaradenie do žánru detektívky. Praha samozrejme pridáva body navyše, ale prihoretý detektív, nedostatočné vykreslenie kultu a rýchle finále zase body zrážajú. Samozrejme čisto subjektívne, bez problémov pochopím, ak netradičný záver a to, že je zrazu všetko naopak, môže považovať množstvo divákov za veľké plus. (08.10.2021)

Snímek má na giallo několik docela zajímavých prvků. Tím prvním je skutečnost, že se část děje odehrává v Praze. Tím druhým je skutečnost, že se děj točí kolem muže, který je prohlášen za mrtvého, ale my víme, že mrtvý není. Díky tomu má film naprosto jiný nádech a nový náboj. Ani tak jsem se ale nedokázal na film naladit a nedovedl mě pořádně strhnout. (29.04.2016)

Luxusní "žlutý" trip po totalitní Praze, aneb psychadelické Ladovo (jak příhodné jméno pro naše končiny) giallo po československu. "Krátka noc skleněných panenek" je poctivé atmosferické giallo s velmi netradičně vystavěným příběhem, které pojednává o novináři Moorovi. Ten je nalezen v pražském parku polomrtvý a po převozu do nemocnice prohlášen za mrtvého. Jenže on ve skutečnosti mrtvý není a díky jeho flashbackům, tak začíná šílená jízda po Praze 70. let. Divák se tak dočká jednak zaručených trade marků žánru (vraždy mladých dívek; dusivé atmosféry podporované Moricconeho hudbou; novináři, který vyšetřuje na vlastní pěst; nahoty atd.) a jednak také reálií nám velice blízkým. Z nich bych především zmínil nejrůznější pražské památky (Orloj, Malou Stranu, Zlatou uličku atd.), dobové věci (Rudé Právo, vysílaní ČSTV, uplácení kde koho), ale hlavně ten neskutečný feeling komunistické Prahy (ikdyž malinko přikrášlený). Film bych shrnul asi tak, že nejde o absolutní špičku v žánru, ale rozhodně by si ho neměl nechat ujít přínivec žluté filmografie. P.S.1: V rámci žánru má film nejblíže k All the colors of the dark či Plot of fear. P.S. 2: Můj padesátý zářez na žluté pažbě! (18.04.2010)

Běžné zboží, které neurazí, ale ani kór nenadchne, a to navzdory účasti mého oblíbeného Maria Adorfa, budoucí Bond girl Barbary Bach a byvší Bergmanovy severské star Indrid Thulin. Na tu dobu asi solidní mysteriózně - kriminální snímek s tehdy zřejmě šokujícím koncem. Jediné, co tento kousek pro našince pozvedá z průměru, jsou ty dobové záběry Prahy a jejího denního ruchu. Zřejmě devizový příjem oblomil i čerstvě normalizační věrchušku. (01.09.2012)

V celém tomto taliánském subžánru, tento film představuje zcele vzácnou vyjímku, odehrává se totiž ve starobylé Praze, v době Normalizace, zatuchlé, oprýskané, chladné a místy i značně ponuré Praze. Tohle je netypické giallo a jde tak proti všem konvencím žánru, nenese totiž skoro žádný tak typický element zastoupený v tomto subžánru (velké násilí, krev, brutální vraždy, tajemný černě oděný zabiják s velkým dlouhým a ostrým nožem, ani zde není de facto žádný sex a nahota), tohle je především psychologicko, mysteriozní a hypnotická detektivka s velkým tajemným příběhem, z občas z úzkostlivou atmosférou a s mistrnými záběry do minulosti, ale na duhou stranu také z docela dost velkou porcí nudy (v první hodině se skoro nic neděje), chyběla mi zde nějaká větší oživující injekce. Příběh je však opravdu úžasný, nic podobného jsem do té doby neviděl, hodně mi to připomínalo, jak už se tu zmínil giallo psychedelický Martinův thriller "All the colors of the dark". Suma-sumárum z mého pohledu jen průměrné značně pomalé Ladovo první giallo (viz i jeho režijní debut), velké očekávání se nakonec stoprocentně nevyplnilo a já byl nakonec trochu zklamaný, protože jsem očekával přeci jen trochu něco jiného, nebylo to úplně to nejhorší, ale přeci jen bych doporučil přesvědčivější druhý kousek "Who Saw Her Die?", příběh je dobrý (skutečně velmi zajímavý a originální nápad, ta představa je pak přímo děsivá), herecké výkony také ušly, zkušený Jean Sorel, přeci jen nebyl žádný nováček, do této doby přeci jen pár záseků v giallo žánru už měl (třeba u Lenziho nebo Fulciho), finále úžasné a asi pro každého diváka zcela neočekávané, šokující a nejspíš i zklamávající, po hudební stránce standard, ale přeci jenom kdybych si měl vybrat mezi Ladou, Martinem nebo Fulcim, tak dám přednost spíše filmům od dvou posledně jmenovaným. 1* za příběh, 2* za perverzní orgii (nahé ženské a mužské těla, což o to, ale zde to byli dědečkové a babičky) 3* za hudební složku. (02.11.2010)