Já, Mattoni

Největší problém, který mě nadzvedával ze židle, je ono hudební podkreslení .. kdyby si i v těch hravějších momentech doprovázejících úsměvné pasáže zachovala onen melancholický nádech .. šlo by to ... takto z těchto situací dělají tvůrci lacinou grotesku, snižující vypovídající hodnotu celého příběhu ... nejsem moc spokojen. :-( (03.09.2016)

Viděla jsem jednu epizodu a bohatě stačilo. Je mi jasné, proč ČT točí historické seriály, kde vystupují buď fiktivní postavy nebo již dávno mrtvé postavy. Jinak by ji neustále někdo žaloval za prznění všeho. P. S. Úplně mě dodělalo moře a západy slunce nad mořem z greenscreenu. Umělost a příšerné filtry mě neúprosně bily do očí. A to nemluvím o ztvárnění "Ameriky" pomocí kulis přístavu, polorozbořené tržnice ověšené jak o pouti a několika dobře mířených záběrů do Mattoniho pobočky a skladu. Režisér se zřejmě inspiroval knížetem Potěmkinem. (14.10.2016)

1. Koho napadlo natočit vysokorozpočtový kostýmní seriál, v němž vykreslí hlavního hrdinu jako bezskrupulózního všehoschopného cynického děvkaře a kariérního oportunistu? To někde padlo strategické rozhodnutí, že vlajková loď seriálové tvorby ČT bude symbolizovat právě tyhle principy a vlastnosti? 2. Seriál šustí papírem a topornými dialogy, scénárista by měl být máčen jako nepoctiví pekaři v koši ve Vltavě. 3. Marek Najbrt vysokorozpočtové natáčení zjevně nezvládá, místo nového Cirkusu Humberto natáčí unylé nemastné neslané nic... Marek Najbrt zjevně není pan Režisér Filip. 4. Veřejnoprávní televize a product placement ver. 2.0 (27.10.2016)

12/12 Jsem daleka toho odsoudit celý seriál hned na počátku. Ano, samozřejmě, pilotní díl nebyl nijak přesvědčivý, ale o to víc potěší, pokud se celý nápad na životopis Heinricha Kaspara von Mattoniho (v hlavní roli otec a syn Švehlík a Švehlík) v dalších epizodách rozvinul v cosi zajímavého. Konečně, životopisný seriál či film je žánrem, který se tu jen málo pěstuje v posledních letech a je nutno ho znovu oprášit a znovu se mu naučit. Dějové linie a zápletky, které se zprvu zdály poněkud marnotratné, později získávají na významu a vhodně se mísí linie ze současnosti i ta vzpomínaná. Vztahy mezi jednotlivými postavami nabývají na intenzitě a v závěru každá z těch nejvýraznějších získává svůj vlastní prostor. Takto jsem se dočkala nejen příběhů jednotlivých Mattoniho dětí (z nichž překvapila zejména starší dcera hraná Janou Plodkovou), ale i nenápadné romance se zdánlivě pasivní vdovou von Löschner v podání překrásně melancholické Ani Geislerové. Takto celý seriál překlenul celý oblouk Mattoniho života se všemi atrakcemi, které představovalo dobrodružství s minerální vodou na straně jedné a intimní přátelství s císařovnou Sissi na straně druhé. Není vysloveně špatné se nechat inspirovat a zapřemýšlet si o reáliích za Rakousko-Uherska z pohledu obchodníka z Karlových Varů. Je to přeci jenom něco jiného, než ta věčná Praha, která zde mimochodem získala dosti nelichotivou tvář. Komu by pak chybělo americké dobrodružství, toho je tu také přehršel. Čili není nutné nechat se odradit od celku úvodem, který hned nevyzradí všechny svoje trumfy. (10.05.2017)

Přehlídka protivných postav, která se ani příliš nezakládá na historických souvislostech. Zvlášť nesympatická je čtyřicetiletá Vilhelmová, jejíž přerod z oddané milující ženy do nechutné megery, z níž nevypadne vlídné či alespoň normální slovo, je obzvláště neuvěřitelný. A to jak hrála třináctiletou (či čtrnáctiletou dívenku)... No, to snad mluví za vše. Neříkám, že postava nemůže být rozháraná a mít ambivalentní pocity ke svému muži či že nelze zkoušet hrát s druhým "přesilovku", tady jsou ovšem nevysvětlitelné a psychologicky nedotažené skoro všechny události a osobnosti. (Znám několik manželek, jímž je manžel nevěrný, ale ty ženy raději nic nevidí a mnohé další prohřešky prostopášníkům odpouštějí). Nepřesvědčivé všemi směry. (08.10.2016)