Avengers: Infinity War

Earth is closed today. Když herci, tvůrci i producenti rozhlašovali, že poslední desetiletka vedla právě sem, nelhali. Jakkoli už jsme si několika setkáními napříč sériemi prošli a pokaždé jsem z kina odcházel vysoce spokojený, vždy bylo očividné, že jde v jádru o postavy Avengerů a až ve druhém plánu o definitivní osud města, státu či planety. V Infinity War je všechno jinak a vesmír balancující na hraně je rozpoznatelně v sázce od samého úvodu. Padají oběti, padají lodě, padají měsíce a já jen půltřetí hodinu zaraženě zírám na plátno a vím, že tohle jsem si strašně dlouho přál vidět, snad ještě víc, než jsem si byl ochoten připustit. Spolupráce Iron Mana s Doctorem Strangem, slovní přestřelky Thora se Strážci Galaxie, Cap s Black Widow a jejich návrat ze stínů - a nad nimi všemi padlý Titán, který bere příklady z dělení dvěma až moc vážně. Měl jsem velké přání, aby se mnou film zamával. Nejen v tomto ohledu pak skutečnost předčila očekávání, když mi pumpa jela tak rychle, že jsem snad na třech místech myslel, že mi vyskočí z těla. Avengers tentokrát neredefinují jen týmovky, dokonce ani jen komiksy. Tentokrát redefinují blockbuster a posunout takovou laťku výš můžou za rok zase jen oni. (30.04.2018)

“Mother f...!” Po třetí to samé, akorát delší, větší, s více postavama (vlastně se všema) a hlavně nejlepším záporákem a zajímavým zakončením. Tak jako žádná Marvelovka, ani tento kolos nedokázal udržet moji pozornost non-stop (občas jsem odskočil myšlenkama tam a tam), nicméně z Avengerů mě bavil nejvíc. Jiskřením mezi vážnou partou a Strážci (kteří jsou mnohem lepší jako spestření, než jako tahouni), větším prostorem pro zvážnělého Thora (kterého infantilní komedie Ragnarok mě nepotěšila), a různorodostí a početností herecké party, se kterou vám je prostě fajn. 10 let si udržet takovouhle řemeslnou profesionalitu a schopnost neustále zvyšovat spokojenost a nadšení fanoušků je obdivuhodné. Marvel je fenomén, smekám. (26.04.2018)

Asi není třeba zmiňovat, že jde o nejmegalomanštější a nejakčnější Marvelovku, možná komiksový film vůbec. Nedokážu si moc představit, že by dnešního diváka takový film nebavil, nebo zklamal, je to docela nářez, ale jednu věc chci rozebrat. Zdá se mi, že dříve pramenilo kouzlo komiksových filmů z toho, že do reálného světa byla zasazena nereálná postava a my mohli sledovat, jak velké věci dokáže v našem známém světě dělat. Třetí Avengers již prezentují svět, jehož zákonům vůbec nerozumím. Když se střetne hrdina A a hrdina B, nejsem schopen odhadnout nejen, kdo vyhraje, ale vůbec, kdo jak může bojovat. Každý má schopnosti, které jsou natolik variabilní, nebo spíše nejasné, že nikdy nevím, jestli po jedné ráně padne mrtev, anebo přemůže celý vesmír. Ovládání prostoru, času, nanooblek, kladivo, teserakt, prsteny - z toho všeho jsou jen abstraktní pojmy, které mohu jen nečinně konzumovat, aniž bych měl šanci sám něco vymyslet. 8/10 (06.05.2018)

Tohle není dokonalý film, není to nelepší film, není to ani nejlepší komiksový film. Ale je to sakra skvělý komiksový film, který dokázal ukočírovat asi půl miliardy důležitých postav a postavit je proti padouchovi, který chce zničit půl vesmíru, je to vtipné, barevné a především ve všech myslitelných ohledech funkční. Snad jen větší důraz na emoce by pomohl, ale... Na to vlastně kašle pes, je to fakt dobrý, howgh. pokud bych chtěl šťourat, tak o tom tu ani psát nemůžu, neb by to byl zásadní spoiler, týkající se konce samého (29.04.2018)

Prachbídnou kvalitu snímku Avengers: Infinity War předznamenalo již samotné rozhodnutí studia Disney o uvalení embarga na všechny odborné recenze, jímž se evidentně snažilo držet záplavu negativních ohlasů co nejdéle pod pokličkou. Jistý laik mi v diskuzi oponoval, že účelem onoho embarga má býti ochrana před spoilerováním. Bohužel zapomněl na skutečnost, že celá marvelovská tvorba je založena na konceptu neustálé recyklace jednoho scénáře a neexistuje tedy jediný důvod, proč nyní povyšovat tento krajně předvídatelný příběh na úroveň vládního tajemství. Proč zamlčovat, která ze zdejších jednorozměrných superfigurek zemře, když každý divák dobře ví, že životnost smrti v marvelovském universu nikdy nemá dlouhého trvání? Kriticky se musím vyjádřit i k režii bratrské dvojice, jež vykazuje znaky absolutní tvůrčí bezradnosti. Honosí-li se snímek přízviskem infinity war, logicky očekávám naturalisticky nasnímanou torturu s množstvím zmrzačených těl a vyhřezlých orgánů. Nefalšovaný obraz pekla, ze kterého se mi sevře hrdlo úzkostí. Jenže v případě Avengers: Infinity War zůstalo u obyčejné trikové podívané, která želbohu nepřináší vůbec žádné emoční stimuly. Dokonce zde nemohu hovořit ani o prostém náznaku dějové konzistence. Kamera pouze chaoticky přeskakuje mezi cca. padesáti superhrdiny, kteří se vzájemně trumfují v počtu nucených hlášek. Je fajn, že alespoň postava Thanose obdržela od scénáristů jakési střípky psychologie, ale považovat jeho malthusiánské mudrování za smysluplnou motivaci? Fail. To měl raději zůstat hloupým zlobrem. Slaboduchý marvelovský fanoušek bude u tohoto tříhodinového mozkového klystýru bezpochyby řičet blahem, avšak já uděluji Avengers: Infinity War nekompromisní odpad. (25.04.2018)