Svět podle Lelanda

Je pravda, ze som videl uz Svet podle Prota aj Garpa, ale tento United states of Leland Matta Ryana Hoge-a je podla mna najslabsi. Ryan Gosling je talent, ale tuna ide hlavne o kecy a taranie. Velmi tomu nepomahaju ani herci ako Cheadle /Hotel Rwanda z roku 2004/ a ani scenar. Presne kvoli takymto filmom mam obcas velky problem s US filmami. 30 % (07.04.2015)

Z tohoto filmu cítiť toľko smútku, beznádeje a zla, že som dostal miernu depresiu. Keď sa z dieťaťa stane dospelý človek okrem veľa iných vecí zistí jednú podstatnú. Život nie je rozprávka zo šťastným koncom, no ak ste mali aspoň trochu šťastný príbeh stálo to zato. Otázka je či to šťastie tiež nebola len ilúzia ... ja verím a dúfam, že nebola. Ešte stále vo mne horí trošku nádeje, že oplatí sa veriť v dobro ... myslím, že ho máme v sebe všetci, len sa ho bojíme ukázať ... dúfajme, že raz sa to zmení ... (06.09.2015)

Do filmu jsem se dlouhou dobu nemohla vůbec „zažrat“ a věčně zamyšlený a zamračený Ryan Gosling se mě taky moc nedotkl. Děj na mě působil hrozně nedotaženě, ale pár světlých myšlenek by se tu pro mě našlo. Celý film jsem si říkala kdy už přijde nějaká bomba, protože ten námět k tomu směřoval, ale ani konec mě nijak neohromil. (01.02.2011)

Leland je můj kluk, moje imaginární druhé já, můj pokřivenej obraz. Jeho život byl vyhrocenej jako špičky nožů, ale málokdy si to uvědomil. Pak se v jeho životě něco zlomilo, začal si uvědomovat tíhu života a rozum mu odešel až na kraj světa. Začal vnímat jinak. Leland není film pro každého, je v něm otázek na vícero takových počinů. Ale má Ryana Goslinga, jehož herecké umění překračuje lidský možnosti a z jehož postav se stává něco víc než jen "lidi na papíře". Obdivuju ho, protože je na svůj věk až k zbláznění vyzrálej. V poslední den roku jsem chtěl něco mimořádnýho- byť Leland nefiguruje v horních dvaceti, má pro mě větší význam, než kdejaký film od fochu. Je to těžký, ale ten film má ohromný potenciál ve vaší hlavě zrát. 90% (31.12.2009)

Ďalší z rady filmov o problémoch americkej mládeže a jej kolísania na hranici zdravého rozumu. Bohužiaľ Lelandovská verzia ma príliš neoslovila, filozofické otázky filmu boli mnohokrát rozobraté a ak aj nie, rozoberá si ich každý sám inak. Nebolo to len poobedným útlmom, že som pri tejto psycho limonáde zaspávala. Ani jedna postava mi nebola vyložene sympatická a ani jedna vyslovene negatívna. Nemastný-neslaný odvar módnej vlny posledných rokov, ktorú asi naštartovala zatiaľ neprekonaná Americká krása. (30.04.2006)