Svět podle Lelanda

Namiesto toho, aby som bol zasiahnutý po emocionálnej stránke, rozbolela ma z tých hlbokých, ťažkých myšlienok, ktoré hrajú v tomto snímku prvé "husle" - hlava. "Neuveriteľný" záver ma zaskočil, alebo dokonca možno aj trošku sklamal, než príjemne šokoval. Lelandov svet som si nijak mimoriadne neužil, no je možné, že je to najmä moja chyba. (14.03.2015)

Řekněme, že vidíme nějaké děti, jak hrají baseball. Všechno co vidím já, je to dítě, které nemůže hrát, protože říká uhozené vtipy a nikomu nepřipadají směšné. Nebo při pohledu na líbající se dívku a chlapce, vidím jen to, že jednoho dne z nich bude starý smutný pár, který se vzájemně podvádí a nemůžou se na sebe podívat. A já to cítím. Cítím všechen jejich smutek. Cítím to pravděpodobně hůř, než ten starý pár nebo divný kluk. Svět podle jednoho kluka, který všechno vidí až moc černě a depresivně a "naděje" mu nic neříká. To je vlastně odpověď na všechny otázky, kdo čekal údernější konec (jako já), nedočká se. Film si hraje na daleko víc, než čím ve skutečnosti je. Přes všechny filosofické otázky, hluboké dialogy a zajímavé myšlenky je to vlastně neskutečně jednoduché. Netřeba tedy v ději všem hledat složitosti. A přesto vám Leland se svým apatickým výrazem a deprimujícím pohledem na svět ten mozek zaměstná. Jedinečnou atmosférou mi to silně připomínalo třeba Americkou krásu, Virgin Suicides nebo K-Pax. Mám dojem, že v dnešní době už takové filmy nevznikají, což je strašná škoda. (04.03.2015)

I přes vynikající výkon Goslinga a účast mého oblíbeného Spaceyho, bylo pro mne uchopení tématu zavraždění retardovaného chlapce chlapcem taktéž trošku zvláštním, poněkud nedostačující. Nevadily mě skoky v ději, vadila mi plošnost ostatních postav a to, jak jsou prakticky všichni v klidu a já naslouchám jen vyprávěným pocitům. Sice někdy zajímavým, ale velmi subjektivním. Bohužel. (02.07.2014)

Já jsem prostě ty věčné žvásty o životních cestách, osudech, chybách, otázkách a dalších hovnech prostě nebaštil. Pokud by je film dávkoval v alespoň částečně stravitelné formě, mohla by být řeč o lepším hodnocení. Takhle nám rejža naservíroval jen do prdele volající NUDU, která totálně pohřbívá snahu získat si divákovu pozornost a pochopit motiv hlavní postavy. Poselství filmu jsem pochopil následovně. Školák, jenž bezostyšně několikrát zapíchne kudlu do hrudníku souseda/kamaráda, který je navíc postižený, je vlastně taky jen člověk ba vlastně skoro obětí svého vlastního trestného činu a tím pádem se zas tak nic hrozného nestalo, protože vězeňský učitel si v něm našel zalíbení a má nezlomnou touhu napsat o svém oblíbeném delikventovi knihu. Tím jsem shrnul dějství i myšlenku této ujeté zhovadilosti, která se snaží být ultra hlubokým dílem, čímž vskutku není. Ale kripl jsem já, neboť to vypadá, že tento "film" někomu změnil život... (13.09.2020)

Mladý Gosling (už vtedy Pán Herec!) a myšlienka načrtnutia "totálnej empatie" a senzitivity, ktorá ďaleko presahuje ego jednotlivca boli skvelé, rovnako ako dilemy hlavného hrdinu. Keby sa film viac zaoberal týmto smerom/konceptom a šiel ešte viac do hĺbky (bez odbočiek) tak som asi nadšený. V konečnom dôsledku je však Leland "iba" dobrým filmom s vynikajúcim Goslingom a všetky dôležité filozofické a psychologické otázky idú tak trochu do stratena... (26.08.2013)