Podnikavá Joy

A cenu za Nejhorší rodinu získávají... Žádné haha, myslím to smrtelně vážně. Matka závislá na telenovelách, otec střídající partnerky, sestra Marfuša JsemLepšíNežTy, otcova zazobaná partnerka Made in Italy a k tomu ex-manžel žijící v suterénu. A co teprve ta podpora! Business-plán nevyjde (ať už vinou kolektivu či jednotlivce) a zatímco je Joy právem na pokraji nervového zhroucení, matka mlčí, Marfuša s Italkou se vysmívají a otec zachraňuje situaci větami jako "ne, nechte ji, je to moje vina, nikdy jsem ti neměl dovolit chtít se stát něčím víc než ženou v domácnosti". Upřímně, být na Joyině místě, tak nevím, komu tu propisku na podepsání vyhlášení bankrotu vrazit do oka jako prvnímu. Díky bohu za babičku, kamarádku, děti a vlastně i za ex-manžela, ze kterého se nakonec vyklubal docela fajn chlap.;-) Film jako takový nebyl špatný, když se to chytí za správný konec, může i komedie/drama fungovat, na můj vkus však bylo v "Joy" až příliš absurdit (a překvapivě ne v dialozích, protože ty byly skvělé). Jennifer dobrá, nejlepší ale byla stejně Virginia. "Joy?! Voda!"XD (08.01.2016)

Příběh o ženě, která v životě nic nedokázala, ale pak dostala nápad na fantastický mop, je určitě zajímavý, Joy musela překonat hodně překážek, aby se její výrobek stal úspěšným a udržela si ho. Natočeno je to ovšem takovým stylem, že chvílema je to opravdu napínavé, ale chvílemi zase nudné. Každopádně dalo se na to dívat. (28.08.2017)

Jenže spolehlivost k zážitku nestačí, jakkoli hlavně De Niro coby výbušně potrhlý, znovu a znovu záletnický otec titulní hrdinky zosobňuje nejzářivější z barev pestrého rodinného koloritu. Více méně zábavné momentky kolem maminky zahnívající u seriálů či exmanžela Joy přežívajícího i po rozvodu v suterénu jejího domu tvoří pouhé ozdůbky příběhu, který postupuje fádně, popisně a bez tajemství. Včetně vypravěčské role babičky, jež vzpomíná, jak už v dětství Joy „vyráběla věci“, a věčně opakuje své milované vnučce, která se v dospělosti stará o vlastní děti i zbytek rozháraného příbuzenstva, že se stále nemá vzdávat vlastních snů. Proroctví „Jednou budeš úspěšná vůdkyně“ ohlašuje předem modelovou poctu silným ženám, k níž se film prokousává řetězcem banalit o dívce z chudých poměrů, jež nakonec svého uznání došla.Přinejmenším od Russella by člověk čekal nápaditější znaky vyprávění než hrdinčiny noční můry či její názorné osvícení, když si při vytírání poraní ruku o střepy a začne vymýšlet onen „zázračný mop“. Přitom Joy vůbec není špatně natočená, prostě jen chutná mdle, usedle a barvotiskově. Vedle herců však obsahuje jeden motiv, který jí dodává šťávu: okamžik, kdy sama hrdinka, ale hlavně divák objevuje sílu, bizarní kouzlo a dobové zákulisí teleshoppingu. (07.07.2020)

Štastný konec, dvě hypotéky na dům zachráněny, 200 000 dolarů zaplaceno... závěr s neskonalou štedrosti (lepší hotel pro no name vynálezce žádající o masovější výrobu), ale rafinovanou odměřeností, Joy neměl chybu. Kapitalistický sen o prodávání mopů a jejich tvoření v malé továrničce s imigranty pracujícími pod minimální plat v režijně zdařilé formě. Poměrně zábavné. Otázkou je, jak do studia zavolala její kamarádka, když byla odpojena telefonní linka pro neplacení? (08.01.2016)

Nahoře v obsahu se píše, že je to hodně divoký příběh jedné ženy, která si cestu ke slávě musela tvrdě vydobýt. V reálu asi opravdu ano, sama sebe si rozhodně nedovedu představit, že bych vystupovala v televizi a zařizovala spoustu jiných záležitostí, které souvisely s tím "nešťastným mopem" a to nakonec zcela nekompromisně. A už vůbec ne, že by mě bavilo vymýšlet další a další patenty. Ovšem tady, v teple domova mě to nechalo celkem v klidu a v konstatování, že kdyby nebylo Jennifer, potažmo Bradleye a Roberta, kteří to celé drželi nad vodou, tak tenhle životopisný příběh naprosto zapadne. Škoda, ale za mě průměr. (29.12.2015)