Parkoviště

Nádherne jednoduché a pritom tak hlbokomyseľné. Čo sa stane keď do pokľudného života samotára bojujúceho s vlastným tieňom minulosti a do sveta, ktorý si žije len sám pre seba, arogantným spôsobom vstúpi niekto s úplne opačným životným postojom? Nevyhnutne príde konflikt a súboj na život a na smrť. Veľmi sa mi páčilo pomalé plynutie príbehu a tiež i samotná koncepcia deja založeného na detailoch, ktoré sú divákovi servírované len postupne a vždy v ten správny čas, niekedy i opakovane. Tá jednoduchá krása ma proste očarila. (01.03.2016)

Celá ústřední zápletka mi přišla trošku vycucaná z prstu, což taky způsobilo, že jsem tomu zpočátku moc nevěřil a nic nečekal, jenže ono to plynulo dál, vše pak do sebe zapadlo, jednání postav mělo smysl i své pozadí a nakonec z toho vypadl takový malý velký film, u kterého ani nevím, co většímu bych mu vyčítal. Stojí to jen na jednom konfliktu, 3-4 lokacích a pár postavách a přitom se z toho povedlo dostat působivý příběh, který mistrně spojuje chytrý scénář s propracovaným rámováním záběrů a prací s lokacemi, protože vyvolat pocity optimismu z hnusného šedého parkoviště není jen tak. Nejde tu o moc a přitom o dost, nepředává to nic nového ani bůhvíjak hlubokého a přitom to má podnětnou myšlenku. Zároveň to není nic, co by se muselo točit s vysokým rozpočtem a něco takového by mohl natočit i nadšený amatér, kdyby přesně věděl, oč mu jde. Tady to tvůrci věděli přesně a i když to filmový svět nejspíš nezboří, pro mě to byl takřka dokonalý film, který si rád užiju opakovaně. Slabých 5* (02.02.2024)

Malí kluci se perou na pískovišti, velcí na parkovišti... Boj je to však hlavně duchovní. Důvody proč zrovna držet tu svoji linii má každý jiné. Z arogance pak snadno vznikne nevraživost, z té drobné naschvály a pak je to již jen kousek k neštěstí... -- Ani si nevzpomínám, kdy jsem naposledy viděl nějaký maďarský film, asi to bude hodně dávno... Film mně ihned oslovil a zaujal. Opravdu, někdy se skvělým scénářem stačí jen dvorek a blok přilehlých činžáků k tomu. No a samozřejmě jeden nablýskaný krasavec - Ford Mustang 1968. Tenhle film krásně ukázal všem těm od filmu, kteří kvílí nad nedostatkem peněz, že dobrý film není prostě jen a hlavně o penězích a že s chutí a umem se dají dělat divy na relativně malém prostoru sluncem vyprahlého parkoviště v jedné proluce mezi domy. Velmi příjemná záležitost! Já bych to sice zakončil krapet dříve a to uvítáním nového nájemníka parkoviště novým správcem. Fyzicky sice vyhrál a dosáhl svého, po duchovní stránce však prohrál na celé čáře. Ale třeba by tak tam v tom karavanu také došel klidu s kávou v ruce při prvním odrazu paprsků slunce v jednom z oken domu...Třeba by už tolik nežíznil. No, tvůrci to skončili jinak. Respektuji to. Za mne je to rozhodně za 4 stromečky - samozřejmě zelené! :-) * * * * (14.03.2016)

Principiálny, zásadový človek pre ktorého je obyčajný život najcennejším darom, “Vs” zásadový človek bez pokory i úcty, ktorý stratil všetku “vieru” v lepší zajtrajšok. Zaujímavé, ani k jednej z hlavných postáv som necítil odpor či mimoriadne sympatie, no mal som akýsi podivný rešpekt z vývoja deja, ktorý sa “vďaka” neustálym, postupne gradujúcim sa konfliktom, celkom solídne zvrhol. Veľmi “pekný” príbeh o ľuďoch, ktorých konanie, je úzko prepojené so životnými skúsenosťami. (03.05.2018)

Už dávno sa mi nepodarilo vidieť film s pár osobami, odohrávajúci sa na priestore malého parkoviska, s pomaly plynúcim dejom, pri ktorom sa napriek tomu divák nenudí, s výborne zvolenou hudbou, úspornými dialógmi, šikovnou kamerou, film, ktorý sa netvári ako artový, nič nezatajuje, iba postupne odkrýva tak, aby divák pri záverečných titulkoch nemal žiadnu nezodpovedanú otázku.  Nezanedbateľným plusom filmu je, že náklady na jeho výrobu boli určite zlomkové oproti nákladom na bežné filmy. Kto je primerane trpezlivý a pozorný, ten si rozvíjajúci sa duel vychutná až do konca. (05.12.2021)