Schmitke

Výtečná věc, která mě strašně nadchla. Film mě zaujal už v době, kdy vstupoval do distribuce, ale na natolik, abych se přiměl na něj jít do kina. Když jsem se k němu konečně dostal - po více než 2 letech od premiéry, kdy už k němu nelze říct nic nového - užasl jsem, jak moc se mi ten film trefil do vkusu. Ty fantastické lokace, jedinečný humor, dokonalá atmosféra, herectví všech zúčastněných, a perfektní soundtrack a zvuk (to skřípání turbíny!), to vše dalo dohromady vzniknout filmu, který mě naprosto dostal. Film specifických kvalit, který je zde po mém soudu mírně nedoceněný - nevybavuji si z poslední doby jiného tvůrce, jehož debut by mě tolik ohromil. Už jenom plakát je výtvarně skvostný, stejně jako celý film - který je jednou velkou audiovizuální libovkou a svou poetikou rozkročený někde mezi Signálem a Dnem v Jurjevu. (19.11.2017)

Je libo houbičky, protože tady si je někdo ve větším množství zobl, jinak by tento halucinogenní snový film nemohl asi ani vzniknout. Z těžké intoxikace bujnou fantazií podezírám debutujícího režiséra Štěpána Altrichtera. Hlavní postava Herr Ingenieur Julius Schmitke je kapacita přes větrné elektrárny, přežívá svůj šedivý život den za dnem a hraje ho výtečný Peter Kurth. Firma ho vyšle do českého pohraničí opravit beznadějně zastaralou větrnou elektrárnu a společnost mu dělá velký "dříč" Thomas Gruber. Nesourodá dvojice se vydá do magické ztracené země Sudety, kde dávají lišky dobrou noc a zabloudí i GPS navigace. Ospalá díra Chřmelava se zaplivanou stylovou čtyřkou "U Bobra", kde úřaduje místní Bürgermeister je zalidněna spoustou zvláštních figurek a společně s tajuplnými Krušnými horami jsou dokonalé kulisy pro tenhle příběh ne příběh. Rozbitá vrtule klade Smitkemu tuhý odpor a to se mu ještě neznámo kam ztratil kolega. Vyprávění o hledání sebe sama uprostřed mlžných hvozdů, které ztratili svojí minulost a hledají svojí přítomnost. Děj ospale plyne kupředu, hýčká si diváka skvělou citlivou kamerou Cristiana Pirjola, kterou doplňuje výtečný soundtrack Johannese Repky, nenápadně buduje hutnou atmosféru, jenž dokáže být místy až mrazivá. Černo černá mysteriózní podívaná, po které zůstane vtíravá otázka: "Co to jako bylo?" (15.08.2015)

Takový zahození potenciál. Schmitke je film, který se vás snaží navnadit hlavně na to, že vypadá úplně jinak než ostatní filmy. Problém je v tom, že to nemá pointu. Ten film má hodinu a půl a přitom tak není žádné rozuzlení. Gradace a tak tak jako je. Ale celou dobu se ve filmu plánuje nějaká zápletka a ona není nijak ukončená. Střižna by si měla zkontrolovat jestli někam nezašantročila dalších dvacet minut filmu. Pokud má film fungovat jako reklama na Krušné hory, tak prosím, ale jinak... Kurth má geniální ksicht. To je stejně dumb a confused jako Vincent Vega. Krásný film s krásným příběhem, ale totálně o ničem. Film by si možná zasloužil Lva za hudbu, kameru a výpravu. (01.03.2016)

Na Schmitkeho jsem se těšil hned po traileru. Les, Sudety, les, troška tajemna, les, neokoukaní herci, les, mlha, les a zajímavý námět... a les - to vše mám rád. První hodinu jsem taky spokojeně chrochtal, nevěřil vlastním očím, smál jsem se a kochal. (I když... klišé dcery posedlé jádrovým mýdlem bylo trochu zbytečné, na druhou stranu chápu, proč tam ta postava byla, Schmitkeho bylo třeba vyobrazit jako navýsost racionálního člověka.) V první hodině nicméně scénář příjemně teče, jako Gambrinus do hrdla chřastavského štamgasta. (Opět... až na moment, kdy scénář potřebuje Schmitkeho poslat dál do lesa - objeví se banda motorkářů ex machina a hrdinovi poradí. No... dobře, no.) Upřímně, po 60 minutách jsem marně pátral v paměti, kdy naposledy jsem viděl tak dobrý český film. Jenže, achich ouvej, pak si to začalo hrát na Lynče a film zabloudil sám v sobě, jako houbař v ranní mlze. Závěrečná pointa je poměrně laciná, i když musím ocenit odvahu, s jakou ji tvůrci nechali až po závěrečných titulcích. To se hned tak nevidí a těžko říct, jestli to je k něčemu dobré - kdybych si tady v komentářích před filmem nepřečetl, že mám dokoukat titulky do konce, dost možná by minula i mě. K čemu to, když většina diváků si odnese pocit bubliny, která nepraskla, ale prostě se vypařila? Mno. Nicméně. Film má skvělou atmosféru, herce v hlavní úloze, kameru, zvuk (wow) a odehrává se v pro mě zajímavém a atraktivním prostředí. To na 4 hvězdy stačí vrchovatě. (07.03.2016)

50% - Z filmu jsem trochu rozpačitý. Je pravda, že má výbornou atmosféru a ještě lepší zvuk. Ten je opravdu libový a „hraje s sebou“. To klepání, šumění a ostatní zvuky lesa, to vrzání špatného schodu, chrastění ventilátorů a pak samozřejmě nádherně odporný zvuk vrzající vrtule staré větrné elektrárny. To vše se mi líbilo, dalo by se říci, že mě to uchvátilo. Podobně jako záběry na lesy, ve kterých se válí mlha. Stejně tak se mi líbila určitá bizarnost místní společnosti. Ačkoliv tady už se dostávám k té druhé stránce mince a tou je vlastní příběh. Celou dobu jsem čekal, co se z toho nakonec vyklube a jak autor příběh „rozetne“, takže skutečná „pointa“ ve stylu otevřeného konce mě poněkud zklamala. Nejde o to, že by ve filmu mělo být všechno nakonec polopaticky vysvětleno (jako třeba v Líbánkách), ale podle mě by mělo být v základních kategoriích příběhu jasno. A to nebylo. Já sám jsem identifikoval tři různé možnosti, jak příběh vlastně skončil. A myslím, že těch nedotažeností tam bylo dost. Třeba ta linie se Schmitkeho dcerou, která byla sice vtipná, ale tak nějak zbytečná, s výjimkou čepice, která ale hrála roli míň významnou, než jsem původně očekával. A i ta zmiňovaná místní bizarní společnost byla spíše panoptikální, než že by nějak hlouběji zasáhla do příběhu. Takže na prvotinu slibné, ale víc jak na tři hvězdičky to nevidím. (14.08.2015)