Jack staví dům

Konečne po dlhom čase niečo od dánskeho nafúknutého kohúta, čo sa dá pozerať, aj keď je pravda že ma ten sekundový výňatok z Melanchólie (2011) vystrašil. Na druhú stranu klamal by som keby som tvrdil, že som ani v tomto prípade nemal pocit nabubrelého artu, ktorý nikam nevedie (čo sa ukázalo hlavne v závere), no postava Jacka bola sakra zaujímavá a excelentne zahraná, vrátane jeho myšlienok v náväznosti na jeho vražedné umelecké konanie, ktoré často vyznelo až bizarne humorne. Z tohto pohľadu mi to pripomenulo Trierov fantastický seriál Riged (1997), ktorý bol v mnohých ohľadoch podobný. Užil som si to, konečne, no uvidíme ako ďalej... Nadpriemer. 75/100 (03.01.2019)

Trierova patologická obsesia byť filmársky výnimočným v sebe ukrýva mnoho nedorozumení s divákom. Tí mu nemusia za každú cenu rozumieť, a mne sa zdá, že po tom ani netúži. Potrebuje zobraziť svoje videnie, poukázať na nefunkčnosť mnohých vecí a vysmiať sa spoločnosti, v ktorej sa dokážu páchať rôzne zverstvá. Jack ako architekt, ktorý stavia svoj dom, je chorým mužom, presne ako spoločnosť, v ktorej žije a táto postava sa silno smeje zakorenenej ľahostajnosti a nezáujmu. Jack svojimi vraždami, ktoré považuje za umelecké diela, stále viacej riskuje, ich prevedenie je okázalejšie a pri ľahostajnosti okolia sa dostáva do popredia absurdný humor. Aj občasné policajné vyšetrovanie v niektorých scénach je tragikomické, podobne ako čiernohumorná kreativita pri zabíjaní obetí. Trier vo svojej výpovedi prekračuje všetky hranice, neštíti sa ničoho. Možno nemusí byť taký krutý, toto je len otázkou divákovej únosnosti. Jeho Jack je zlovestný architekt zločinu, ľudského besnenia a inteligentného nebezpečenstva. Robí veci, lebo môže a spoločnosť ho za to odmeňuje mlčaním a ignoráciou. (23.12.2018)

Pokud se podíváme na lehkou marketingovou kampaň, která mluvila o stovce lidí, která odešla z projekce, tak můžeme předpokládat, že možná přeháněla, ale rozhodně ne moc. Podotknu, že úplně nerozumím tomu, co divákům na Jackovi z hlediska brutality vadí více, než třeba na Tarantinovi. Scény mají většinou celkem rychlý střih (druhý a čtvrtý incident) a zcela určitě se nejedná o nic, co bychom neviděli někde jinde. Problémem tady bude spíše morální hledisko, nebo přemíra uměleckého záměru. Oba zmiňované faktory totiž z kina vyženou nejvíce lidí. Jelikož většina píše recenzi na nového Triera podobným stylem, vezmu to z trochu jiné strany. Otevřeme-li si tedy krátké statistické okénko, můžeme rozebrat projekci, které jsem se zúčastnil. V sále nás nakonec bylo celkem 10 (projekce v 21:40 vysvětluje už tak nízký počet diváků). Z toho byly 3 páry, dvě kamarádky (které přišly až po prvním incidentu - je proto možné, že se vrátili se snahou o druhý pokus, aby film zkusily dokoukat znovu), jeden klasický divák a já (pokud má vaše přítelkyně/přítel stejný problém s krví a brutalitou jako ta moje, na Jacka ji neberte). Skupinka se držela celkem dlouho. První a druhý incident všichni přečkali celkem v pohodě. Nejdelší záběry jsou na hlavu rozraženou heverem (znáte z traileru), a Jack se chová jako typický vrah. Třetí incident je z pohledu člověka asi nejsilnější a jedná se o pořádnou "prasárnu". O tom svědčí i fakt, že pár s popkornem opustil kino ještě před návštěvou mrazáku a úžasně nechutným/děsivým Bručounem. Člověk by čekal, že následně se film trochu zvrhne, ale kromě jednoho řezání (pro které platí, že střih není dlouhý) je to už celkem snesitelné. Na konci film dostojí svému názvu a vytvoří prapodivnou kreaturu, která plynule přejde do nečekaného "Dantovského finále". Zhruba na pomezí mrazáku a finále odchází další pár, kde to podle reakce přítele vypadá, že na tohle už nemá nervy. Odešli teda ti, kterým film přišel zvrhlý, nebo je pojetí snímku s prostřihy na zvířata (a podobně) opravdu nezaujalo. Celý závěr je pro většinu lidí nepochopitelný, ale pokud znáte Božskou komedii, tak pochopíte na čem jste. Kompozice tohoto povídkového filmu je celkově dost zajímavá, avšak Trier je z hlediska morálky opravdu dost za hranu a stopáž mírně přestřelil. Pokud vás trailer zaujal a nejste z něj znechuceni, tak do kina vyrazte, protože se jedná o podivuhodnou zkušenost. Jestli vás odradily už otázky, radši se na to rovnou vykašlete a nekoukejte na Jacka, kterak staví domeček ani nikde jinde. (12.10.2018)

Navzdory přitomnému násilí se jedná o jeden z těch všeobecně přístupnějších Trierových filmů, protože symboliku a polemiku v něm nahrazuje pragmatismus a černý humor. Ale přesto moc nevím, co si z toho mám odnést. Díky artovému přístupu totiž dochází ke stylizaci násilí, které je přitom docela brutálně prováděno i na dětech, a úplným navázáním pouze na psychiku a myšlenkové pochody vraždícího magora se pro mě Jack stává jen dráždivou, wannabe intelektuální pózou. A co na tom, že občas je to zábavné a koncept vyprávění ve finále zmáklý, když nemám takřka jediný podnět, abych si tenhle příběh subjektivně užíval a vžil se do něj. Možná je to geniální testament současné společnosti, což se ukáže až časem, ale mně osobně to pořád zas tak zlé na tom světě nepřijde. V součtu jsem se hlavně díky brilantnímu Dillonovi a řadě super dílčích nápadů nenudil, jen mě to prostě minulo obloukem... (16.10.2018)

Nic jinýho se od von Triera asi nedalo čekat... čím dále film postupuje tím horší to je. Nějaký scény jsou povedený a občas i poměrně vtipný, ale na dvou a půlhodinový film to nestačilo. Závěr mi hodně připomínal Twin Peaks. Možná kdyby v příběhu figuroval i nějaký detektiv, byl by film zajímavější a alespoň trochu napínavý. Umím si představit kombinaci typického Marlowe detektiva se sériovým vrahem Jackem, troškou víc humoru a hned by šlo pro mě o o třídu lepší film. Takhle je to prostě von Trierova úchylárna, kterou podle mě docela zachraňuje přítomnost jemnýho humoru a Matta Dillona, kterýmu role prostě seděla. (28.12.2018)