Ave, Caesar!

Kritici mě dost utlumili v očekávání této Coenovské bizarnosti. Čekal jsem to nejhorší, jenže pak jsem se zasmál u prvního gagu...a pak dalšího a dalšího a...vlastně jsem se hlavně v první polovině uchechtl skoro u všeho. Ať už jde o lekci logopedie u Ralpha Fiennese ( mimochodem s naprosto geniálním jménem) nebo lakonické pitvoření George Clooneyho. Je to jako by někdo obří porci satiry zamíchal ještě mohutnější porcí satiry. Jakoby audiovizuálně vypulírovanou sebeparodii točil Ben Stiller. Tedy skoro. Jenže oproti nedávnému Zoolanderovi za kormidlem stojí mistři Coenové, kteří mají látku pevně v rukou a laškovně nadhazují jednu přepálenou scénu za druhou doufajíc, že to lidé pochopí a docení. Jasně, taky mě otravovala příliš dlouhá scéna ve fontáně, ze které vyleze Scarlett Johansson (Nemůžu uvěřit, že bych zrovna Scarlett nejradši z filmu vyškrtl) s ploutví, naprosto zbytečný skřek Jonaha Hilla či taneční galakoncert Channinga Tatuma, ač choreograficky vymazlený a velice dynamický, opět přestřeleně dlouhý. Stále jsem se ale po většinu filmu velice bavil, nenudil se, nýbrž doufal v nějaký nášup. Nejvíc mě bavil Wayne Knight (konečně po dlouhé době na plátně!) a právě Fiennes. Kéž by se vyškrtlo několik postav a tito dva dostali více prostoru po boku Joshe Brolina a Clooneyho. Jistě by se pak našlo pár dalších vydařeně přepálených skečů a já bych sázel 5*...takhle 8/10...[29.2.2016_ČSFD projekce_Kino Atlas] (29.02.2016)

Je to trochu rozhárané, nedrží to pohromadě, jsou tu zábavné scény, pak méně zábavné a pak úplně připitomělé (sovětská ponorka). Ale jako celek to je pořád milá exkurse do doby, kterou mám rád nade vše, tedy do zlatých 50.let ´Zlatého Hollywoodu´, kdy kinům vládli naivní westerny, ještě naivnější béčková sc-fi a sandálové filmy. A řeknu jedno jméno - Alden Ehrenreich. Ten kluk mě hodně baví, z něho bude jednou hvězda, dejte na mě. (03.10.2016)

Minulost Hollywoodu už bratři Coenové reflektovali v několika svých předchozích filmech (Bratříčku, kde jsi? odkazovalo na Sullivanovy cesty, v Bartonu Finkovi přetvořili vlastní tvůrčí krizi v Hollywood satirizující dílo). Ačkoli světy Bartona Finka a Ave, Caesar! dělí jen zhruba třináct let a některá témata se v nich protínají, jedná se o dost odlišné snímky. Když ve vyprávění přijde na řadu nahlodávání studiového systému, byl scenárista Fink v nevýhodnější pozici než hlavní postavy Ave, Caesar! K Hollywoodu přistupoval zespoda, neznalý a konsternovaný z dehumanizujícího kolotoče výroby. Tři hybatelé děje z Ave, Caesar! naopak k Hollywoodu přistupují seshora a hlediska těchto figur Coenové využívají k prozkoumání takřka všech zásadních složek hollywoodské tvorby první poloviny 50. let. Snímek ale netematizuje jen nádheru dobové kinematografie. Naopak se snaží přiblížit, jaké obrovské množství zákulisních tlaků produkci ovlivňovalo. A co je ještě pozoruhodnější, mísí v sobě nejen historickým výzkumem ověřená fakta, ale i vyvrácené mýty. Režiséři tak vytváří svět, v které koexistují skutečné a bulvární reality Hollywoodu 50. let. Spojit tyto dva pohledy do jednoho fungujícího fikčního světa stálo jisté úsilí. Je škoda, že plynutí děje narušuje občasně klopotné tempo. Série nevysvětlitelných scenáristických pochybení pak přichází ve finále, kdy se několik linií uzavře opravdu jen velmi volně a film úsečně končí. Jde o pozoruhodný přešlap v kariéře režisérského a scenáristického dua, které dokázalo umně zakončit i své méně povedené snímky (Lupiči paní domácí). Ave, Caesar! se nevyhnutelně stane slabší součástí jejich filmografie, což i tak znamená zdařilý počin. Sloužit může jako stvrzení jejich cinefilství a jako podvratný pohled do produkčního zázemí Hollywoodu 50. let, o jaký se zatím žádný americký filmař s takovým nasazením nepokusil. (10.03.2016)

Vážně nevím, co tímto hvězdně obsazeným žánrovým hybridem chtěli bratři Coenové říci, nicméně mě účinek tohoto filmu minul hodně velkým a odstředivým obloukem, což je škoda, protože na první pohled se zdálo, že půjde o komickou pecku, která bude stavět na hercích a scénáři. Bohužel se žádný humorný herecký koncert nekonal, čímž ale neříkám, že všichni hráli mizerně - spíš hráli podle mizerného (resp. nedostačujícího) scénáře. I když šlo o komedii, tak jsem se upřímně od srdce zasmál opravdu málokrát - nejvíce asi u scény ve střižně s Frances McDormand (škoda, že nedostala víc prostoru). Film, u něhož zamrzí jalové zpracování, vezmu-li v potaz všudypřítomná zvučná jména a potenciál, který tam kdesi dřímal. (18.03.2016)

Nudil jsem se a bavil zhruba tak ve stejném poměru. Ta atmosféra je fajn, několik fórků je opravdu povedených, několik slabých a pak tu je samozřejmě plno pasáží těžce přestřelených co se týče stopáže, čímž se dostáváme k té nudě. Celkově taková jednohubka. Víc než jedno zhlédnutí si bohužel nový počin coenovců nezaslouží. Mně osobně asi nejvíc bavily scény s "ultraklaďasovským kaubojem" Hobbiem. Závěrečná, záměrně zkažená scéna natáčení "sandálového" velkofilmu s Clooneyho téměř dokonale patetickým monologem, jen naznačuje jak dobrý tenhle film mohl být. Škoda. (01.03.2016)