The Blackcoat's Daughter

Netradičný, nápaditý horor s mindfuckovým vyznením. Navyše je veľmi šikovne natočený, Oz Perkins tu presne vie ako ísť na diváka (pritom je to jeho prvotina). Ale pozor, nie na každého, divák vyžívajúci sa hlavne v mainstreamových záležitostiach iba odfrkne a pošle tento snímok kade ľahšie. Ale ten, kto má rád nové, netradičné veci a filmové postupy si rozhodne príde na svoje. A výsledok sa veru dostavil. Aj napriek tomu, že ide o už pomerne otrepaný námet exorcizmu a posadnutosti, tak režisér z neho dokázal vydolovať niečo, čo ma ešte dokázalo v tomto smere prekvapiť a nadchnúť. Napr. jeho predstava diabla, ktorý je tu celý čas len tak akoby v pozadí, no na postavy má pritom obrovský vplyv. Zdá sa akoby tam nebol, no pritom je jasné, že sa svojej obete drží ako kliešť a mení ju totálne deštruktívnym spôsobom. A samozrejme v neposlednom rade ma nadchla atmosféra a jej pozvoľné budovanie smerom k finále. Všade prítomná opustenosť, ponurosť, fantastické prostredie osamelého dievčenského internátu a vynikajúca muzika, to všetko bola jedna veľká mňamka. Toto je skrátka horor pre ľudí, ktorí si zakladajú na atmosfére. Čo sa týka samotnej dejovej linky, bez spoilovania sa toho veľa napísať nedá, avšak smerom ku koncu to naberá tie správne mindfuckové grády, pričom samotný záver ponúka priestor na širokú diskusiu ohľadom finálnej pointy. Skrátka je to po mnohých stránkach vyšperkované. Jediné čo trochu vadí je občasná uťahanosť niektorých scén, ale to je len taká nepodstatná maličkosť. Žeby sa medzi režisérmi narodil nový hororový guru? Som zvedavý na ďalší jeho snímok. 85/100 (24.08.2016)

Opět se mi potvrdilo, že když má filmař potřebu vyprávět nelineárně, s časovými skoky a jakoby fakt divnými scénami, které se sem tam ani nepokusí vysvětlit, a přitom používá zpomalenou kameru na zcela zbytečné záběry třeba chůze alejí, a dokonce občas nahodí jakoby divný střih, tak že většinou neumí vyprávět lineárně a kdyby tak učinil, vylezou všechny nelogičnosti a mouchy celého jeho skvělého projektu. Navíc tady si autor nebyl jistý, jestli chce vyprávět v psychologizující rovině, hororové, slasherové, protikatolické, stockholmského syndromu, případně jen chce vykrást Omen, Anděla smrti (Fallen) nebo Shining. A ten konec mi fakt při znalosti jiných a lepších (a dokonce lineárně vyprávěných bez divných střihů) hororů nepřijde nijak objevný a spíše zklame. (27.11.2019)

Než se objeví Emma Roberts, myslel jsem si že Lucy Boynton je právě ona, ta podoba je neskutečná. Co se týče příběhu, není to nijak originální, celkem nudí, protože více jak hodinu se tu nic neděje. Film je vyprávěn dost chaoticky a vůbec jsem nevěděl zpočátku která bije. V závěru ale máme nějaké to vraždění, potěší celkem dobrá zimní, temná atmosféra a výborné dívčí trio. Za zhlédnutí to určitě stojí, při zimním večeru. (31.08.2018)

Horor to vskutku je, ale trochu jinak, než asi tvůrci chtěli. Je to především neskutečná nuda, která sice trvá hodinu a půl, ale měl jsem pocit, že to sleduju jednou tak dlouho. Už dlouho se mi nestalo, že bych na film koukal po částech 3 dny. Film je to možná chytrý nebo minimálně promyšlený, ale je tak chaoticky a nepříjemně vyprávěný, že shazoval jakoukoli snahu mu porozumět. Až na posledních několik minut naprosto bez atmosféry, plný divných střihů a nevím, zda to bylo kopií nebo kamerou, je to celé příšerně tmavé a nepřehledné. Wannabe art. (09.09.2016)

Klasický zástupca súčasného trendu art-house hororov s dôrazom na pomalú "slow-burn" atmosféru, ambientnú hudbu a dlhé statické scény. K tomu snežná výprava a fajn casting na čele s ako vždy rozkošnou Emmou Roberts a hororová istota je zaručená. Nie tak rýchlo. Na rozdiel od It Follows či The Witch je February totižto iba generická kópia skutočne prelomových filmov. Oz Perkins iba skladá film z kúskov iných filmov a absenciu originality sa snaží zakryť nechronologickým vyrozprávaním príbehu a riadnou dávkou nezodpovedaných otázok, čo je klasický trik tvorcov bez talentu. (19.06.2017)