Pasolini

Tento film v televizi zřejmě záměrně dávali až po půlnoci, aby i ti nejhorší nespavci našli jistotu, u které bez potíží usnou. Tak strašně nudnej a nezáživnej film jsem dlouho neviděl. U životopisných příběhů filmových tvůrců se většinou dočkám různých odkazů na lásku k filmům. Tady to spíš působilo, jak kdyby se chtěl Abel Ferrara Pasolinimu za něco pomstít a tak dělal všecko obráceně, aby mě to od filmu odradilo. (02.06.2018)

Čo ja viem... Čakal som rozhodne inú formu spracovania životopisnej snímky režiséra, ktorý nakrútil jeden z najkontroverznejších filmov v dejinách kinematografie (Saló alebo 120 dní Sodomy: 1975). Možno menej poetickejšiu a určite viac obsiahlejšiu faktami, či už z natáčania filmov alebo životnými útrapami. Ako, áno. Dozvedel som sa, že nebol iba homosexuál ale aj spisovateľ, básnik a umelec s veľkým rozhľadom, ktorý dokázal používať pedantne rétoriku. Snímka je plná jeho metafyzických rozhovorov a monológov, ktoré sú sami o sebe skvelé, ale ako som už spomínal, iba toto mi do životopisného filmu/drámy rozhodne nestačí. Tempo bolo umiernené a hoci herca ktorý stvárnil Pasoliniho (Willem Dafoe) vybrali dokonale, medzi špičkovými hercami by lepšieho nenašli, dokonca sa aj naňho dosť podobá, nemôžem si pomôcť a potlačiť sklamanie. Pritom je to výpravne absolútne dokonalé. Stvárnenie Talianska sedemdesiatych rokov bolo perfektné. Dobové účesy, kostýmy, vozidlá, budovy, jednoducho tu bolo všetko, ako by som skutočne sledoval život v tom období. V každých ústach cigareta, dokonca z úst vyfukovali dym. Je to síce úplná kravina, sledovať takéto detaily ale keď si pozriete hocijaký komerčný film z posledných rokov, takmer žiadnu cigaretu a už vonkoncom žiadny dym neuvidíte. Najviac ma bezprostredne zaujal úvod v ktorom strihač pretáčal posledné nahrávky pred dokončením 120 dní Sodomy a Pasolini popritom ako sledovali niektoré zvrhlé scénky, dával nejakému novinárovi rozhovor. Sľubný začiatok sa však v priebehu pár minút zvrhol do festivalového štandardu. Zväčša to mám rád, ale teraz mi to nesadlo. Momenty ako vizuálne prerozprávanie jeho nasledujúceho, už nezrealizovaného projektu, ma vyslovene iritovali, až na scénku orgií medzi homosexuálmi a lezbamy. Nieje to vôbec zlé ale nesadlo mi to. (15.11.2015)

Vyprávění, jak dobře víte, už neexistuje. Oplakáváme ho? Trochu jo. Ale Pasoliniho metafory byly taky fajn - dávaly intelektuálům to, co si jinak přísně zapovídají - příběhy, byť takové, u nichž netřeba vypínat mozek. Právě proto by si si zasloužil, aby události jeho posledního dne zkomponoval pro filmové plátno režisér a vypravěč alespoň z poloviny tak dobrý, jako byl Pasolini sám. Obrazy jsou fajn a pokaždé, když luxusně dabovaný Dafoe recituje Pasoliniho autentické promluvy, plátnem se mihne kometa jedinečného ducha. Září o to víc, oč se okolo něho rozprostírá tma. Tma jménem Abel Ferrara. Přirozeně. Není nic, co by nebylo o politice. (02.04.2017)

Nuda. 1) Fascinující myšlenky a světový názor tvůrce podává film přímo otravně. Při Pasoliniho promluvách jsem si připadal jako ve škole při nudné přednášce._____ 2) Dokonce i zobrazované orgie byly nudné jako prvomájové manifestace za komunistů. Politické pasáže jsou rovněž nudné._____ 3) Naopak chvíle s milencem byly zajímavě intimní a pravdivě věrohodné. (20.10.2020)

Je celkom zaujímavé, že Ferrarov pravdepodobne rozprávačsky najodvážnejší film je o mužovi, ktorý (navzdory svojim vyhláseniam o smrti naratívneho umenia) rozprávanie miloval a tak rád ho používal ako jednu z opakujúcich sa tém svojej tvorby. Keď som videl Pasoliniho hrať v niektorých jeho filmoch, nadobudol som dojem, že Willem Dafoe je pre jeho stvárnenie tým pravým. A nezmýlil som sa. 80% (13.11.2015)