Papírová města

Asi bych snesl delší stopáž, přestože mi provedení všech tří částí (meeting Margo/finding Margo/závěr) přišlo poněkud polovičaté. Mimochodem, výtky typu "nechápu, dyť ta Margo je jen manipulativní sobecká kráva" jsou docela mimo - Margo přesně taková má být. Největší brouky do hlavy totiž člověku nasazují právě existence, jejichž osobnosti se nám zdají půvabně nedostižné. Co na tom, že to dotyční občas provádějí stylem, že mají ve víru vlastních zajímavostí druhé tak trochu na háku. (24.12.2015)

Filmová adaptace Greenových Papírových měst dopadla možná až nečekaně dobře, když vyprávění o lásce, opravdovém přátelství a hledání sebe sama potěší každého, kdo preferuje nenáročná feel-good dobrodružství plná mladické nerozvážnosti, elánu a naivity. Snímek nikterak nevybočuje z žánrových vod, alespoň pokud jde o strukturu příběhu, ačkoliv není zřejmě tak předvídatelný, jak by se mohlo na první pohled zdát. Nicméně půvab „Měst“ tkví v interakcích mezi sympatickými postavami, vkusném humoru a pohodové atmosféře, která se proplétá celým snímkem od začátku až do konce. Chcete-li vyrazit do kina na příjemnou letní romanci o mladých (leč nejen pro mladé), pak jsou Papírová města bezesporu trefou do černého. Není to sice čistý střed, ale pořád hodně nadstandardní počin. Recenze zde. (24.07.2015)

Celkem příjemná teen jednohubka, která výborně uteče, člověk si u ní správně oddychne a vývoj hlavní posty funguje, jak má. Jen ta Cara Delevingne mi tady nepřijde jako ta tajemná holka, o níž si vypráví fámy celá škola, a za níž by se puberťák vypravil světa kraj, příliš uvěřitelná. A navíc jsem očekával, že tu půjde spíše o onen dobrodružný road trip, který tu nakonec pobral jen minimum stopáže. Jako oddychovka pro puberťáky je to ale stále celkem fajn. (25.10.2015)

Fight Club meets The Virgin Suicides. Podobně jako v případě TFiOS jde, v mezích žánru, o vkusnou zábavu se sympatickým obsazením, chvályhodným poselstvím a patrnou snahou dekonstruovat některé konvence filmů pro teenagery. Podobně jako ve TFiOS zde dospívající mluví jako dávno dospělí, tón vyprávění není konzistentní, vypravěčův knižní komentář předžvýkává všechny důležité myšlenky, mnohé scény nadbývají a některá klišé jsou porušena jen za tím účelem, aby mohla být naplněna klišé jiná. Pokud bychom ve srovnávání s předchozí adaptací Greenova románu pokračovali, Papírová města mají díky hudbě a přesnému střihu rozhodně lepší rytmus a svou neobvyklou vyprávěcí strukturou (prolog, tři akty s vlastními překážkami a vyvrcholením, epilog) nás neustále drží v očekávání, co bude dál. Na „záškodnickou“ komedii o pomstě plynule navazuje komedie středoškolská, která vyústí v road-movie, jejíž tečku tvoří kritika stereotypních rolí, které dívkám v teenagerských filmech zpravidla náleží. Ačkoli cca po 40 minutách zmizí z příběhu, Margot de facto zůstává až do konce hlavní a nejzajímavější postavou vyprávění, která zdánlivě určuje směr Quentinovy cesty k objevení sebe samého a představuje klíč k ústřední myšlence (jak naznačuje i filmový plakát nebo obálka prvního amerického vydání knihy). SPOILER. Teprve ve finále vyjde najevo, že celé dobrodružství ve skutečnosti nebylo předem připravenou hrou – tu z něj ve vlastních očích učinil Quentin, zaslepený vlastním konstruktem ideální dívky. Právě sebe-uvědomělé závěrečné upozornění na ambivalentní postavení žen v teenagerských filmech (díky nim se mužští hrdinové mění, ale samy svůj příběh nemají) mi na Papírových městech přijde nejpodnětnější. KONEC SPOILERU. Aby byla metaforická rovina příběhu (důležité nejsou nereálné cíle, za nimiž se ženeme, ale to, co máme) srozumitelnější, vypomáhají si tvůrci midcultovými odkazy na Bílou velrybu. Jinak se ovšem přehnané důležitosti a předstírání hloubky dokázali vyvarovat komediální nadsázkou a odbočkami ke gross-out komedii. Také jejich zapracování do vnímavého příběhu o vystoupení z naší komfortní zóny dělá z Papírových měst osvěžující přírůstek do kategorie filmů pro teenagery. Spadat do cílové divácké skupiny, byl bych nadšen. Takhle jsem "jen" příjemně překvapen. 70% (23.07.2015)

"Když se chceš najít, musíš se nejdřív ztratit." Ztratila se nám Margo, svérázná stoupenkyně náhodného psaní velkých písmen, tak ji pojďme najít. Mne to běhání po zanechávaných stopách nijak zvlášť nebavilo, ale to se rozhodně nedá říct o její úvodní výpravě za pomstou, které bych se klidně kdykoli zúčastnil. (18.01.2016)