Padesát odstínů temnoty

Slabsie nez jednicka ale prekvapivo znesitelnejsie ako som cakal. Vyzera to velmi solidne a niekde v strede je to s ohladom na cielovku nejakych 20 minut celkom fajn romanticka komedia. Najma ked Dakota Johnson cituje najslavnejsiu ulohu svojej maminy. A co ta zvysna poldruha hodina? To je peklo. Najma vsetky pokusy o zdramatizovanie su uplne WTF (exmilenka, linka s Kim Basinger, pad vrtulniku) a eroticke sceny vyzeraju ako necenzurovane klipy z MTV. Ten scenar je uplna chujovina a len vdaka profesionalite tvorcov to nie je absolutny hnoj ale iba velmi zly film. Najpodivnejsie vsak je, ze film s podobnou cielovkou robi z hlavnej hrdinky totalnu kravu bez vlastneho usudku alebo schopnosti rozhodovat sa. To vazne sa s nou baby vedia identifikovat? Ale videl dom uz OMNOHO horsie filmy 3/10i (26.01.2018)

Problémem Padesáti odstínů temnoty není, že neví, kdy skončit, ale že nikdy pořádně nezačnou. Základní scenáristická poučka praví, že bez konfliktu není drama. Niall Leonard ji zjevně nezná. O málokterém filmu v takovém rozsahu platí oblíbená věta, že se v něm nic nestane. Jakákoliv snaha o napětí nebo dějové zvraty pak pro svou prkennost vyznívá jako nezáměrná komedie. Oba hrdinové dělají v podstatě totéž, co v prvním díle, akorát bychom si měli myslet, že ze strany Any jde tentokrát o dobrovolné rozhodnutí (dříve nevěděla, že sex nemusí vždy bolet), což platí jen napůl (např. když svému partnerovi říká, co jí má udělat). Grey se totiž nadále chová jako proradný majetnický citový manipulátor, který opět určuje pravidla hry a své bezelstné partnerce, která se ráda nechá koupit velkou kyticí růží, sadou produktů od Applu a luxusním spodním prádlem, moc na výběr nedává. Momenty, které by měly vyznívat romanticky, jsou v důsledku toho pěkně „creepy“, protože za nimi nevnímáme žádné upřímné city. Sympatizovat s protagonistkou, která si nejdříve nechá zavést venušiny kuličky do vagíny a až potom se ptá, k čemu slouží, je taky dost obtížné. Adjektivum "vanilla" platí víc než pro vztah ústřední dvojice pro film jako takový, v němž je bohužel příliš málo pomrkávání na diváka, aby šlo o projev sebereflexe nebo akt subverze (kterým, obávám se, neměla být ani scéna jako z Magic Mikea). První díl byl sice vyprávěn s podobnou těžkopádností, ale na hlubší významové rovině mi přišel vcelku podnětný. Dvojka je jenom pásmo pěkných, ale totálně vyprázdněných záběrů, které sotva drží při sobě (nebo jsem filmem možná jen příliš otrávený, abych nad ním víc přemýšlel). Podobně arogantní sázku na jistotu, že cílovka, toužící vidět trochu neškodného "kinky fuckery", do kina tak jako tak přijde, jsem dlouho neviděl. 30% (08.02.2017)

Samozřejmě je to blbé až hrůza, ale! Uvažme, že je to film určený pro nenáročné ženské publikum - s přihlédnutím k tomuto faktu se následně většina kritických výtek vůči filmu jeví nemístně. Náročnější divák bude samozřejmě zklamán, ale z tak špatné předlohy prostě dobrý film vzniknout nemohl - z hovna bič neupleteš, jak se říká! Jsou tam dva atraktivní mladí herci? Jsou. Odehrává se to v luxusním prostředí, do kterého se většina normálních lidí nikdy nedostane? Odehrává. Odpovídá Christian Grey prototypu muže, po kterém touží 80% žen? Odpovídá. Tak kde je jaký problém, haha. Mně osobně to třeba přišlo hodně nudné, zbytečně rozvleklé, protivně prolezlé product placementem (toto je snad první zahraniční film, kde jsem si PP nejenom všiml, ale vyloženě mě iritoval), soundtrack mě moc nebral, a ta zestárlá Kim Basinger tam je vyloženě trapas, ale prostě asi mám slabost pro Dakotu Johnson, a Jamieho Dornana jsem po Anthropoidu též začal uznávat, což je pro mě dostatečným důvodem - spolu se skutečností, že v kinech podle mě občas běží i horší filmy - proč nakonec hodnotit relativně velkorysými 2 hvězdami. Pokud má s tím filmem někdo takový problém, absolutně nechápu, proč na něj vůbec koukal. (25.09.2017)

Ještě prázdnější než první díl. Patřil jsem mezi ty, kteří totálně nezkritizovali první díl. Netvrdím, že mě jednička zaujala nebo nějak bavila, ale dokážu v ní vidět cosi jako film. Tady už ani já nedokážu najít skoro žádná pozitiva. Scénář je postavený na hlavu, na poli 117 minut se nestane v podstatě nic. Budují se podivné podzápletky pro završení trilogie, představují se postavy, které by člověk měl znát, ale protože se na ně v prvním díle očividně zapomnělo, tak na plátně pobíhají lidé, které postavy očividně znají, ale divák nechápe, proč se ukazují až teď. Na filmu pracoval režisér seriálu House of Cards James Foley, ale jeho režijní podání je zde horší než v předchozím díle. Scény na sebe občas vůbec nenavazují nebo jen vytrhnou diváka z dění tím, jak nezapadají do příběhu či momentálního rozpoložení postav. Erotiky je na takovýto typ filmu až podivně málo a když už přijde je zničena šíleným popovým soundtrackem, který se sem vůbec nehodí. První díl zvládal alespoň ukočírovat erotickou stránku věci, dokázal s přehledem nastavit "příběh" a představit charaktery, ale tento počin už nenabízí vůbec nic, co by stálo za zmínku. Díky solidní kameře a výpravě je to alespoň koukatelná záležitost, která i přes patřičnou stupiditu a vyprázdněnost scénáře rychle uteče. Padesát odstínů temnoty je jen čirá výplň před snad o něco lepším posledním dílem. Škoda, že se až tady rozjela chemie mezi Dakotou Johnson a Jamiem Dornanem a že až tady jejich vztah nepůsobí tak strojeně a nuceně, ale ve výsledku je to stejně jedno. Má přítelkyně byla spokojenější než u prvního dílu a přišel jí tento akčnější a míň nudný... zřejmě mi něco uteklo. 3.5/10 (13.02.2017)

Podobně o ničem jako jednička, ale má to sem tam docela fajn decentní seksi scény, režijně je to docela ukočírované a hádám, že ty předramatizované cringeworthy dialogy mají svůj původ především v předloze. Do trapnosti to tedy vyloženě nesklouzává, ale občas to nechtěně komediální přeci jen je a to především kvůli puritánské formě, s jakou je daná tématika předkládána. Jako romantika to sice docela funguje, ale chemie mezi herci není kdovíjak výrazná. Je to až tak vyumělkované, až jim to člověk prostě nežere. (22.05.2017)