Rocketman

Zpočátku velmi dobré, skvělý rozjezd a povedené propojení retrospektivy s přítomností, vše ale postupem času zabředlo do jakési příběhové monotónnosti s nikterak kvalitními skladbami, kýčovitými muzikálovými prvky a již stokrát omílaným příběhem o bohatství, slávě a morálním úpadku dříve zakřiknutého, stydlivého klučíka, ze kterého je nyní popová hvězda světového formátu. Náhle, tedy ve chvíli, kdy dosáhne materiální a finanční neomezenosti, začne silně toužit po změně svého zhýčkaného a nestoudně rozmařilého života...alespoň pár změn, tu patologickou vášeň v nakupování si, s dovolením, ponechám, ale jinak už budu hodný a budu pomáhat lidem. Pro fanoušky Eltona jistě zážitek, pro mě průměrný a zbytečně "ulítlý" životopisný film. [Kino Citadela - Litvínov] (31.05.2019)

Možná jsem jen dlouho neviděl dobrý muzikál. Možná je Rocketman, rekapitulující život Eltona Johna formou extravagantní hudební terapie, zatím opravdu nejlepší americký hraný film tohoto roku. Retrospektivní ohlížení se za klíčovými okamžiky něčího života je sice u biografických dramat běžné, ale zde funguje skvěle právě díky explicitnosti terapeutického rámce. Zatímco jiné životopisné filmy jsou pojaté jako terapie pouze implicitně, Rocketman svou „léčebnou“ strukturu s přijetím vnitřního dítěte staví na odiv, podobně jako hlavní hrdina svými třpytivými kostýmy nijak neskrývá, že je „queer“. Elton se během skupinového terapeutického sezení, které pojímá trochu jako další ze svých vystoupení, postupně stále víc obnažuje (v doslovném i přeneseném významu) nikoliv proto, aby nakonec sundal všechny masky, ale aby obě složky své osobnosti, introvertní a extrovertní, citlivou a klaunskou, Reggieho a Eltona, skloubil a dokázal konečně přijmout sám sebe. Dospívá k tomu skrze sérii odmítnutí blízkými lidmi (otec, matka, Sheila, John), kteří jej naopak přijmout nedokázali. Životopisem natočeným jako podle příručky Rocketman není také zásluhou spektakulárních hudebních čísel, a) oživujících vyprávění při každé možné příležitosti glamrockovou estetickou a vtipnými a nečekanými nápady (vznášení Eltona i diváků během Crocodile Rock, nápodoba videoklipu z osmdesátých let u Still Standing), b) vyjadřujících, co se hrdinovi honí hlavou a c) přispívajících k hladkým přechodům mezi jednotlivými etapami Eltonova života. Muzikálová čísla, rušící hranici mezi realitou a fantazií, filmu zároveň i během vážnějších momentů dodávají dost lehkosti na to, aby se zvrhl v další příběh o tragickém osudu jednoho trpícího homosexuála. Rocketman by sám o sobě byl v rámci žánru skoro bezchybně zvládnutým filmem, při srovnání s nedávnou, vůči protagonistovi krajně neupřímnou a homofobní snůškou klišé a stereotypů Bohemian Rhapsody je mistrovským dílem. Zatím to paradoxně vypadá, že film se fanouškům Mercuryho filmového životopisu nelíbí kvůli tomu, o co se Singerův film ani nepokusil - je stylizován v souladu s projevem ústřední postavy. 85% (23.05.2019)

Mě Elton nikdy moc nebral, jeho extravagance na mě působila spíše negativně a i když uznávám jeho úspěchy a talent, i tenhle filmový životopis ukazuje, že se z lajny úspěšné rockové a hudební hvězdy vlastně nijak zvlášť neodlišoval. Takže zase dál půjdeme každý svou cestou. U filmového zpracování oceňuji místy zajímavou vizuální stránku zpracování, milfózní Bryce a... to je vlastně všechno. (15.09.2021)

„Nie je to len o zmene mena. Je to o tom, aby si zabil toho, kým si bol, aby si sa stal tým, kým si vždy chcel byť.“ Bavilo ma to viac, ako Bohemian Rhapspody (od rovnakého režiséra a na podobnú tému). Kým to bol skôr hudobný film, toto ide viac do muzikálu (áno, je v tom rozdiel a to taký, že gigantický). Mne sa páčia obecne skôr hudobné filmy, než muzikály, napriek tomu sa mi Rocketman páčil viac a to predovšetkým vďaka tomu, že Elton John mi pripadal sympatickejší, ako Freddie Mercury. Čo je dosť zvláštne, lebo od neho poznám dve-tri pesničky (z toho jednu z Levieho kráľa) a ako človek mi nie je nejako extra blízky. Je ale pravdou, že ho registrujem až od doby, kedy už bol nazvime to v pokročilejšom veku, kým tento film ho ukazuje prevažne ako mladíka. A nie len tak nejakého mladíka, ale mladíka v podaní Tarona Egertona. Orol Eddie ide do úlohy naplno, žiari v nej, je skvelý a rýchlo si ho obľúbite. (20.08.2019)

Dějově si to může s Bohemian Rhapsody podat ruce - sledujeme další cestu ultratalentovaného a extravagantního gay hudebníka na vrchol, nefunkční milostné vztahy s oběma pohlavími, propadnutí drogám, odcizení se blízkým, pád na dno a pokorný návrat. Stylizace je u Rocketmana zajímavější, i když spíš než muzikálová čísla (zprvu tuctová, později výraznější) mě bavily Eltonovy kostýmy. A celkově se mi nejvíc líbily scény, kdy s jeho textařem tvořili. Egerton - stejně jako Malik v BR - vynikající. Písničkově to ve mě tak nerezonovalo, Elton holt nemá takové vypalovačky jako Queen (s čestnou výjimkou I´m still standing). (25.06.2019)