Lumière & spol.

Samozřejmě za 5. Tento dokument je takový filmový svátek. Jelkož film miluju vzbuzoval ve mě tento "dokument" nostalgické pocity smíšené s obdivem k všem zúčastněným. Většinu režisérů neznám, což ale nevadí, neb všechny krátká stopáž nutila vymáčknout ze sebe maximum kreativity a vtěsnat své bujné představy do padesáti vteřin. Černobílé záběry z kinematografu jsou krásné, dávají vyniknou obrysům a stínům, natáčené objekty dostávají novou tvář a tak dodávají snímkům nádech opravdového umění. Většina režisérů se předvedla v nejlepším světle, jen mě trochu zklamala Liv Ulmannová a hodně mě zklamal Wim Wenders, který pořád omílá Berlín a anděly. (26.08.2005)

Komentář a hodnocení k Lynchovu příspěvku do projektu LUMIÈRE & SPOL.: Při sledování tohoto minutového snímku dýchne na diváka zvláštní atmosféra. Vždyť celý tento Lynchův krátký a depresivní opus je natočen na kameru bratří Lumièrů. Zvláštní, "lynchovsky zneklidňující" a výjimečný zážitek. Poznámka: Lynchův snímek je součástí projektu Sarah Mohnové LUMIÈRE & SPOL.; 40 významných světových tvůrců bylo v rámci tohoto projektu osloveno, aby s použitím původní kamery bratří Lumièrů natočili film o délce maximálně 1 minuty. (15.09.2003)

Jako pocta bratrům Lumièrovým a celému vzniku filmu je tato kompilace 40 minutových filmečků zajímavým, svébytným počinem, který pamětníky potěší, filmové studenty uspokojí a nikoho neurazí. Skrz starodávnou kameru Lumiérových dýchá nostalgie i kouzlo starých dob a zhlédnout pár vybraných výtvorů (mé nejoblíbenější: Girod, Lynch, Angelopoulos) je čirým potěšením, avšak jejich spojení do "Lumière & spol." se mi tolik nezamlouvá. V prvé řadě většina režisérů nebyla vůbec schopna smysluplně, natož zajímavě odpovědět na kladené otázky, viz "Proč točíte filmy? Prostě proto," a za druhé, nahromadit takhle 40 kraťásků a "vyblít" je na diváka, ztrácí své kouzlo a místy je to opravdu nudné a kvalitativně nevyrovnané... 5/10 (19.06.2009)

Už dlouho jsem neměl oči tak přibité na plátno a nesledoval každý pohyb herců a každý tón doprovodné hudby. V roce 1995, sto let po vynálezu bří Lumiérů se čtyřicet nejvýznamnějších režisérů své doby rozhodlo natočit kratičký filmový experiment s původní technikou. Maximum - 52 sekund, maximum jsou tři záběry, žádný synchronní zvuk (= jen hudba). Asi to není jen mou úchylkou na němé filmy, ale přijde mi fascinující, kolik vtipu, atmosféry i filosofie, kolik příběhu dokázali režiséři vložit na tak malou plochu. Jednoduché natáčení, prakticky zadarmo, skvělé, fascinující jednohubky skvělé filmařiny i ukázka různých přístupů k filmu. Konflikt moderní filmové řeči a staré filmové techniky. A po tom všem vtíravá otázka - není to tak lepší? P. S. Nevěřím, že by moje nadšení bylo způsobeno jenom mojí úchylkou přes krátké němé filmy. (23.02.2009)

Zajímavý projekt, kde šlo o to, aby se skupina režisérů, celkem jich bylo 40, zhostila zajímavého úkolu - natočit krátký film na původní kameru, kterou vynalezli bratři Lumièrové. Pro režiséry, kteří mají různé styly, někdy i poměrně zdlouhavé, byla výzva o to větší, že jedním z pravidel účasti byla i skutečnost, že se musí omezit pouze na maximálně tři záběry a na celkovou do 52 sekund. Celý film je pak spíše celkem zajímavým dokumentem o tom, jak i v současné době je možné tvořit s něčím, co je dnes považováno za prehistorické. Tvůrci se úkolu zhostili s vervou a každý přinesl něco specifického. Samotný snímek by však vyžadoval trochu více přehlednosti a systematičnosti. Jako experiment zajímavé. To je tak všechno. (18.03.2014)