Lumière & spol.

Tohle mohli vymyslet jedině francouzi. Snažil jsem se být trpělivej a čekal jsem, jestli se tam objeví něco zajímavýho. V podstatě ne. Je mi jasnej důvod, proč dali Davida Lynche až na konec - protože třeba já bych to tak dlouho jinak nevydržel. A radno říct, že i když byla ta lynchovina blbost, byla aspoň stylově natočená, s klasicky temnou atmoškou a hudbou Angela Badalamentiho. Jediný další, co mě zaujalo, byl Yimou Zhang s příspěvkem na velké čínské zdi. Ale aby bylo jasno: já za sebe v tom nevidím žádnou uměleckou ani jinou hodnotu. Už jen ten výběr režisérů, kteří byli všichni úplně stejně osobnostně šedí, vážní jak hovno, artově intelektuální a podle mě zaměnitelní a s blbejma kecama, mi jasně řekl: tohle je nuda jak cyp. Takže nápad s Lumiérovic kinematografem, navíc omezen asi 50 sekundami a dalšími stupidními pravidly, mě nijak nezaujal. Ale i kdyby zaujal, tak to hlavní je největší průser - že ty jednotlivé kusy byly totální shit, většinou úplně o ničem. Jen tupé záběry někam, někdy i do nikam, většinou se tam nic nestane a když se stane, jakoby se nestalo. Prostě a jednoduše, tohle zas někdo smrknul sopel do trávy a myslel si, že to je umění... (16.04.2017)

Tak teda-aby jsem mohl ohodnotit toho Lynche, tak jsem to zkouknul všechno a nemůžu si pomoct, ale mě to připadá, že je to projekt s obrovským potenciálem-tak trochu spláchnutým do hajzlu. Nehledě na mé sympatie bych řekl, že si s tím David pohrál fakt nejlépe. Pak je tam hrstka statečných (Gabriel Axel, Andrei Kochalovsky, Zhang Yimou, Jaco Van Dormael, Juan José Bigas, Claude Lelouch, Claude Miller, možná i Alain Corneau) kteří dokázali zaujmout, vložit do toho nápad, vtip, cit atd.. Zbylá drtivá většina je takové docela random, bláboloidní a prázdné plácání vody..... Hodnocení= Lynch někde mezi 3-4, hrstka statečných cca za 3, zbytek za mě jednohvězdy.... Celkově slabší průměr. (27.04.2014)

Komentář a hodnocení ke všem příspěvkům do projektu LUMIÈRE & SPOL.: Výborná hudba mě zahltila hned od začátku a byl jsem seznámen se všemi režiséry, kteří byli do tohoto projektu zapojeni. Abych se přiznal, tak většina jmen mi nic neříkala. I sami režiséři byli překvapeni na jednoduchosti a použitelnosti kamery bratří Lumiérů. Mezi snímky odpovídají režiséři na určité otázky. A poté je tam, jak režisér točí kličkou u kamery a hned na to snímek. Snímky jsou úchvatné na jejich krátkost a děj, který se mi zdá docela dlouhý a v některých připadech i vtipný. Dá se mi, že v těch obrázcích je něco trochu Lumiérovského. Vtipné je i jak vedle režiséra co natáči jde chlápek s hodinkama a stopuje. :o)) Minutové zpravodajství mě zcela zahltilo. Překvapilo mě, když tam děcka zpívala písničku, kterou jsme se jako děti učili ve škole. Někteří nejsou tak nápadití a natočí pouze náměstí a lidi, jak se na něm procházejí. Ale jinak výjmečné dílo. (13.03.2004)

Zajímavý projekt, kde šlo o to, aby se skupina režisérů, celkem jich bylo 40, zhostila zajímavého úkolu - natočit krátký film na původní kameru, kterou vynalezli bratři Lumièrové. Pro režiséry, kteří mají různé styly, někdy i poměrně zdlouhavé, byla výzva o to větší, že jedním z pravidel účasti byla i skutečnost, že se musí omezit pouze na maximálně tři záběry a na celkovou do 52 sekund. Celý film je pak spíše celkem zajímavým dokumentem o tom, jak i v současné době je možné tvořit s něčím, co je dnes považováno za prehistorické. Tvůrci se úkolu zhostili s vervou a každý přinesl něco specifického. Samotný snímek by však vyžadoval trochu více přehlednosti a systematičnosti. Jako experiment zajímavé. To je tak všechno. (18.03.2014)

"Milí režiséři konce 20.století, co dokážete s původním kinematografem bratří Lumiérů?" Dnes se na jejich snímky díváme s nostalgií a úctou, ale mnozí stále nechápou, co je na nich tak výjimečného... Film byl atrakcí, zábavou, lákadlem. Jen ti odvážní pomýšleli na to, že se z něj stane nové autonomní umění. Konec devatenáctého století - o filmové řeči nelze téměř mluvit, kapacita projekce je zoufale malá na rozvinutí jakéhokoli příběhu. A ten stejně diváky nezajímá - ti se chtějí dívat. Na dobrou zápletku si zajdou do divadla nebo koupí knihu. Ale jak si se starou dřevěnou skříňkou poradí filmoví mágové v roce 1995? Nabytí znalostmi a zkušenostmi filmařů celého dlouhého století. Ale pozor - maximálně 52 sekund, tři záběry a žádný synchronní zvuk! Během devadesáti minut jsme seznámeni s žijícími legendami (Claude Lelouch, Liv Ullmann, Peter Greenaway, David Lynch) i nadějnými talenty (Zhang Yimou, Spike Lee). Některá jména mi nic neřekla, ale odůvodňuji to svou neznalostí (i když těch Francouzů tam bylo nějak podezřele víc...). Snímky jsou opravdu rozličné - jednoduché záběry na město nebo krajinu odkazující na práci Alexandra Promia, stručné reminiscince uplynulých sta let kinematografie, pokusy o krátký příběh, vtip atd. Koho si z jednačtyřiceti jmen vybavím? Davida Lynche - dokázal vytěžit nejvíc, tři záběry za pomoci kouře rozdělil a vytvořil lynchovsky klaustrofobní atmosféru. Zhang Yimoua - epicky úsměvné. Při záběru Spika Leeho na (jeho) malé dítě jsem si vybavila mnoho raných filmů zachycujících právě ty nejmenší. Vzpomínám si i na další zajímavé krátké filmečky (např.věčné téma filmu - láska), ale zapomněla jsem jména autorů. Místy jsem se mírně nudila. Odpovědi na položené otázky ("Je film smrtelný?", "Co pro vás znamená film?") začínaly být po chvíli stereotypní___ Mít možnost natáčet kinematografem musel být ohromný zážitek, hrdost i zodpovědnost - to vše z dokumentu přímo čiší. (12.06.2006)