Elvira Madigan
VOD (1)
Obsahy(2)
Bo Widerberg v tomto vznešeném snímku vypráví na základě skutečných událostí příběh romantické tragédie z 19. století a dosahuje v něm naprosto nových kvalit vizuální lyriky. Mladá cirkusová provazochodkyně (Pia Degermark) a ženatý poručík (Thommy Berggren) se dvěma dětmi se rozhodují všeho vzdát a kvůli společnému životu utíkají na venkov – jejich milenecká idyla však postupně ustupuje chudobě a zoufalství. Díky záběrům jako z klasických obrazů zalitých sluncem a nezapomenutelné hudbě Mozartova klavírního koncertu č. 21 je tato umělecká senzace 60. let nejúchvatnějším Widerbergovým příspěvkem k jeho oblíbenému tématu – napětí mezi individuální svobodou a společenskou odpovědností. (Film Europe)
(více)Videa (1)
Recenze (20)
Ja neviem, asi som z iného cesta, ale mňa tento snímok neskutočne nudil. Áno, dá sa tu oceniť poetika, samotná atmosféra za tónov tých najllepších melódií klasickej hudby od Mozarta. Je to síce príbeh obsahovo silný, ale zato nudne prevedený a bez nápadu. Hviezda navyše za Piu Degermark, ktorá bola vo svojich najlepších rokoch neskutočne nádhernou herečkou. 40 % ()
Zo skandinavskych krajin som zvyknuty ze prichadzaju depresivne filmy a la Ingmar Bergman. Bergman toto sice nenatocil - natocil to Widerberg a ide o lasku dvoch zamilovanych ludi. Nepouzivam slovo dusi, lebo dusa nerovna sa ludska osobnost. Taky schizofrenik s 3 - 4 osobnostami by potom musel mat v sebe 3 - 4 duse, co je kravina. To, co povazujeme za dusu, je mozog a to, co povazujeme za mozog - je tiez mozog : 70 % ()
Je těžké nafilmovat takový příběh, zvlášť pokud se má reprodukovat co nejvěrněji. Ono se v tom filmu vlastně moc nic nedělo. Dva mladí lidé se milují, a tak se chtějí oprostit od své minulosti. Sixten dezertuje z armády, Elvíra odešla z cirku. A pak se potloukají krásnou švédskou přírodou, plnou podzimních barev, ale tady začíná kámen úrazu. Lyričnost příliš převažuje nad epikou příběhu, vlastně se moc nic neděje, snad jen přátelství staré selky či setkání Sixtena s rodinným přítelem, houslový kvartet (či kvintet?) je tam vtlačen dost násilně... Na Piu se dalo koukat. ()
Dobře, tak na tenhle film prší chvála ze všech stran a já mu dám jednu hvězdičku, tak bych to asi měl nějak vysvětlit. Podle mě v něm totiž nefunguje vůbec nic. Anebo je to jenom nějaká zvláštní mimoběžnost s mým vkusem nebo náladou, těžko říct. Vůbec jsem si nedokázal vybudovat vztah k postavám - jednak proto, že mi výkon hlavní dvojice přišel hrozný (včetně jakéhosi divného polodabingu), jednak proto, že ani nevím, odkud takový vztah vzít - co je to za lidi? Muž a žena, kteří se spolu muchlují na louce, chytají motýly a pak se muchlují znovu. Tak já nevím. Ano, je to pěkné a romantické, ale nevidím velký rozdíl mezi tímhle a reklamou na nějaký margarín nebo něco. Druhá věc, kromě chování postav, které můžeme omluvit jako dobové, je celý děj nelogický, navíc propletený spoustou takových těch filmových náhod typu "on na ni myslí a ona jde zrovna kolem" nebo "kladný hrdina (něco) a záporný se zrovna dívá z okna", atd. Ok, kdyby to byla pohádka nebo film pro děti, neřeknu - ale nemá tohle být podle historické události? No a hudba, to je taky věc: Mozart výbornej, ale když je tatáž skladba v každém druhém záběru, tak jsme zase v reklamě na Ramu. A pardon, ale "vyšperkovat" naprosto nedramatickou scénu útěku tím, že k tomu pustím Vivaldiho Léto, to je to nejtriviálnější klišé na světě. Stejně jako celý tenhle film. ()
Nechápu, že se něco takového mohlo vůbec stát a že má vůbec někdo potřebu o tom točit film. Škoda, že Elvíra místo vojenského důstojníka vznešeného původu nepotkala krále Miroslava, možná by jí poradil, že se dá uživit prací... Pro zajímavost: Elvíra ve filmu mluví o invalidním malíři, který ji portrétoval v jedné kavárně v Paříži. Jedná se o francouzského malíře Henry-de-Toulouse Lautreca. Pak ho kvůli nedostatku finančních prostředků je nucena prodat. Dostane za něj 2 DK. ()
Reklama