Dračí srdce 2

Čím déle jsem na to koukal, tím více jsem byl zklamaný - subjektivně proto, že s prvním filmem to nemá skoro nic společného, jen extrakci jeho nápadů a prostředí. Bylo sice pěkné, jak se autoři vypořádali s náplastí východní kultury, ale proč někdo zaplácává minuty fantasy filmu vysvětlováním a vysvětlováním, to teda nevím. Příklon k pohádkovosti a interiérům mi také nesedl. 40% = 2/5 (28.10.2010)

Co to je ?? s jedničkou, která byla fakt výborná fantasy pohádka,s krásně vyvedeným drakem,měla celkem svižný a vtipný příběh, ... to mělo pramálo společného, v postatě to byla trapná a laciná napodobenina,s ničím originálním se tu nesetkáte a bohužel ani ten drak už není tak věrohodný a vyvedený.... Možná že, pro děcka dobrý, ale jinak totální odpad! (08.09.2007)

Po přečtení komentářů k Dračímu srdci dvojce si nejsem jistý, jestli jsem se díval na stený film. Ano, na jedničku to sice nemá (která "dvojka" dosahuje kvalit úspěšného originálu?), ale narozdíl od jiných amerických pohádek to mělo hlavu i patu, dalo se to pochopit i dokoukat. Triky vypadaly sice trochu jako z Troškova Z pekla štěstí, ale neurážely. Nemám pocit, že bych sledováním dvojky zbytečně promrhal čas. Po pravdě jsem, podle kritiky, očekával něco mnohem horšího. Odpočinková pohodička bez přehnaného patosu a frází. (08.03.2015)

Po shlédnutí půlky tohoto filmu (ani jsem ho nedokoukal) jsem se neubránil otázce: proč sakra propůjčili název Dragonheart takovému braku? Skvělý "první díl" s kouzelně pohádkovou atmosférou tak byl pošpiněn touto slátaninou s ubohými triky, topornými herci a hrozným scénářem. Jedinou hvězdičku, kterou jsem filmu přidělil, si film vysloužil hudbou Marca McKenzieho. Ne, že by byl tak skvělý skladatel, ale vykradl původní hudbu Randyho Edelmana a tu prostě můžu poslouchat pořád. (17.09.2006)

Co říct o tomhle skvostu? Snad že s původním Dračím srdcem má společný jenom to, co by neměl. Neboli že si autoři vybrali několik dějových linek a drobností z předchozího příběhu a ty okopírovali a obalili to pseudoakční skořápkou z Dálnýho Východu. To kopírování předchozího děje bych jim odpustil, to mělo nějakou hlavu a patu. Ale to pitomý kungfu teda ne. Nechápu, že tohle "broadwayský kopání" pořád někam cpou. Příběh je klišé jedna báseň, od chlapce, který se chce stát rytířem a je tak zaslepený, že zlo rozpozná až na poslední chvíli, až po přestrojenou princeznu bojovnici se svým učitelem Metuzalémem a čestného a hodného draka, který je tím jediným pravým přítelem. Jediná nápaditá věc byl ten mladej kněz, když ho nafetovali, jenže zbytek, darmo mluvit. Záporák je vlastně až do určitýho okamžiku (a to docela nelogického a zbytečného zabití věrného nohsleda) spíš opravdovým klaďasem a dokonce tak i působí. Potom je to už jenom figurka v rukou všemocného scénáristy=debila. A konec snímku je tak pitomej, žejsem měl co dělat, abych se nepřihlásil následně do Superstar, v jakým jsem byl šoku. (11.09.2006)