Kdyby byly ryby

Krize v českých pohádkách? Je znát delší dobu. Povolejte trio Ditrich-Kolečko-Prušinovský. Ti si originálně pohrají s ohranými schématy a stereotypy pohádek. Je to sice originalita těžce vykoupená absurditou, ale hláškuje se, invence se valí ve větším poměru a nebýt téhle netradičně pojaté pohádkové komedie, už bych se pod žánrem pohádka nebavil, což mně VA(dí). Hovorové "va" či "neva" dostane v téhle komedii svůj prostor. No, možná bych se bez téhle podivné výrazové supermoderny kazící pohádkám renomé i obešel. Ve scénáři byl přetlak. Obsáhl co se dalo - politiku, touhu po moci, kouzla, bizarnosti aj. Ne všechno bylo úplně vtipné, ne všechno bylo dotažené, ne všechno bylo smysluplné. Malinký přetlak nastal i v postavách, kterých byl přehršel, ale škoda některou z nich neupotřebit, když byly tak neotřele podané i sympaticky zahrané. Tvůrcům se podařil zajímavý tah. Ani jednu z postav nenapsali schematickým stylem. Ani jedna z postav není klasicky záporná, jak tomu bývá obvykle. Nejméně mě z té pestré škály postav a jejich charakterů bavil rybář Ludvík Lukáše Příkazkého. Nejblíže ke klasickému záporákovi měl po moci chtivý Nikdáš Ondřeje Pavelky. Pavelka zvolil přesnou míru nesympatičnosti, kdy mu nelze ani spolehlivě fandit, ani ho za jeho podvody a lži odrovnat. Druhým záporným elementem byl skvělý komoří Jaroslava Plesla, který byl pozoruhodnou variací na zkaženého politika a intrikána, který si není nijak vědom škod, které na království páchá. K těmto dvěma mohli přibýt ještě Tatiana Vilhelmová, u které mě, nevím proč, akorát napadlo, že může být dobrá v posteli a kaprál Jana Plouhara. U Vilhelmové panoval rozpor, jestli nebylo možné její postavu fifleny důrazněji vypilovat, Plouharův kaprál se ze zlého trotla proměnil v inteligentního maníka, který nesouhlasí se zavedeným systémem poprav v království. Tohle jeho prozření bylo příliš křečovité a náhlé. Král Ondřeje Vetchého byl nepříliš schopný vladař, který o svých slabinách ví, ale nic proti nim nepodniká. Z nějakého důvodu mu chutnají jenom ryby. Jenovéfa Boková zbortila zaběhané schéma líbezných princezen, co myslí jen na vdavky a na parádu. Stačil k tomu její nakřáplý hlas, atypické chování, rybí tuk, a hned jste v rukou žmoulali místo péra banán. A vše uzavírala vtipně pojatá strašidla - hejkal, polednice, vodník a vlkodlak, který vlivem kouzel zmutoval. Když už je to pohádka, která má co do činění s rybami, scénář by následně mohl představovat síť na ryby, ve které byly oka pro bizarnost a díry pro nedotaženost. Nikdáš se zmocní kouzelného proutku, který mu dává neomezenou moc. Může odčarovat každého, koho si zamane. Přesto se nezbaví krále a usiluje o princeznu. Kletba strašidel způsobí, že z rybníků zmizí ryby, ale co ryby v řekách, případně zahraniční toky(!). Nebylo úplně patrné, kam až kletba sahá. Rybář Ludvík nezná princeznu, čemuž jsem se divil, neboť ji považoval za selku(!) V ryze české přírodě je slyšet exotická fauna, mimo jiné troubení slona - proč(!). Rozpory panovaly i kolem kouzel. Několik dalších, především dramaturgických chyb, by se jistě našlo. Neotřele zpracování převládalo, sympatické hlášky mozaiku zdatně vyplnily, hudba byla vynikající, zvláště Pavelka to rozjel mistrně se svým chytlavým songem. Výsledkem je rozverně bizarní a invenční pohádková čalamáda, která mně NEVA(dí). 70% (06.06.2015) (méně) (více)