Florencino knihkupectví

Dovedu si představit (pokud se to již nestalo) starší dámu, která si ke mně přisedne na lavičku v parku, v čajovně či kavárně, a vypráví mi tento příběh. Ano, je to běžný, snad i tuctový příběh (mnohého ho by mohl nudit), v němž nepostižitelné zlo (tj. zločiny působící v šedé zóně spravedlnosti) deptá a ničí člověka, který chce uskutečnit svůj malý a skromný sen. Ale jde tu také o to, jak mocnou posilou v tomto klání je přítel (stařec, dítě), snad i jakákoli sympatizující osoba. Pozn 1: Český název pro tento "obchod" je knihkupectví, na rozdíl od různých druhů prodejen (ryb, PC atd.), důraz se zde ale klade na kupování a ne prodej. V ostatních jazycích (book shop, Buchladen, librería nebo Casa dei Libri) jde o pojmy spíš neutrální. (08.10.2018)

Unavená variace na Čokoládu, akorát bez nadhledu, depresivní a bez happy endu. Ta malá holčička mi tam lezla na nervy. Myslím, že knihy tady byly spíše takovým rukojmím - o ně ani tak nešlo, jako o to poukázání na tu maloměšťáckou prudérnost. Asi tvůrci neviděli od Hugo Haase Mravnost nade vše - tam to je taky a daleko lépe podané. Artový film cílící na festivalové publikum. A ani zde mnohými tak oceňovaná atmosféra maloměsta Anglie 50. let mi tady nepřišla nijak zajímavá a mám pocit, že tady dokonce ani jednou nesvítilo slunce. (To aby byla ta depka, víme? Ve filmech o středověku většinou taky musí být zima a depka, nevím proč. Jistě i na tohle městečko občas svítilo, mají tam jaro, a stejně tak ve středověku to bývalo.). Nemám rád příliš jednostranné filmy hozené jen do černé a bílé. (20.01.2020)

Můžete to brát jako film o naději a o lidech, kteří za ni bojují, nebo jako já, jako film o hořkosti a faktu, že stačí jedna vlivná osoba a všechno snažení je marné. Pochopila jsem to špatně? Snad, každopádně tak depresivní film už jsem dlouho neviděla. Místo, kde se děj odehrává je úžasné, ale jinak by to za mne mohla být rozhlasová hra - minimálně by to přidalo na tajemnosti. (11.06.2019)

Mám rád knihy. Možná i proto jsem přidal tu pátou hvězdu, ač se to tu vymyká od normálu. Pořád ale musím říct, že se jedná o krásně obyčejné lidské drama Florence Greenové, která se lopotí se svým životem, až se rozhodne na krásném anglickém místě otevřít knihkupectví. Kolem ní ale korzují lidé jak z klasického shakespearovského dramatu. Jednou dobří, podruhé zlí a tento film je právě o vztazích s těmito lidmi. Emily Mortimer tu melancholií nasáklou dámu zahrála s naprostou grácií a musím říct, že o chlup lepší byl už jenom Bill Nighy, který ten její mužský protipól zahrál s takovou lehkostí, a přidal k tomu myšlenky tak vznešené, že se mi rázem tato jeho postava stala jednou z těch nejmilejších a nejzajímavějších, které kdy zahrál. Florencino knihkupectví mi neskutečně sedlo. Je pro mě zážitkem, který mohu zažít jen v případě, kdy od filmu nic neočekávám (zde je v modrých číslech) a pak mě uchvátí svojí náladou, která mně osobně neskutečně sedla. (30.12.2020)

Pěkný film čerpající z odkazu Čokolády. Podobná atmosféra, podobné kulisy, místo čokoládu se tu ale zamilujete do vůní knihy, kterou vám film dobře zprostředkovává. Velmi překvapil Bill Night, jehož scény mě bavily nejvíce. Emily podala svůj tradiční výkon, jen občas mě její příliš upjatý výraz neseděl. Škoda jen trochu nevyrovnané režie a především absence lepších dialogů a silnějšího vyústění. (23.08.2019)