Šťastné údolí

Srovnám-li novější minisérie ještě donedávna jsem si nedovedl představit hlavní charakter, který by měl strastiplnější život než Luther. Nicméně seržantka Catherine to ale lehké také nemá. Plno (ne)příjemně bezvýchodných situací, úmyslný ale až trochu levně přepálený důraz na nehezkou lidskost, přesně nastavené tempo, přesvědčivé výkony a máme tu krimi-drama jako řemen. (06.06.2014)

Hodnotím po shlédnutí obou sérií a musím konstatovat, že Happy Valley není seriál, který by měl konkrétní myšlenku, jako že spíš oceníte prostředí městečka Halifax, které se nachází na severu Anglie. Bohem zapomenuté město, kde nikde nic není...jen pár magorů, nějaká ta vražda a jedna životem ošlehaná tetka, která je poměrně šikovná na pohled a k vostřejšímu slovu taky nemá daleko. Bavilo mě to. Vnímal jsem těch 12 epizod jako kdybych někomu vlezl do obýváku. Navíc ale s nějakou příběhovou kostrou, která tu ale podle mě hraje druhé housle. Vše ostatní si pro sebe bere ponurá atmosféra podpořená nehostinnou, ale stále zelenou krajinou, která jak kdyby z oka vypadla Skotsku nebo Irsku. (07.09.2019)

Nejspíš vrchol Lynovi současné seriálové tvorby. Totálně koukatelné, napínavé a délka série, tak akorát... žádné zbytečné caviky...aby se z toho na reklamách vytřískalo co nejvíc. Sarah Lancashire a Steve Pemberton svými výkony totálně mažou pochybnosti o vyjimečnosti tohohle titulu, který jakoby v přehršle výborných britských seriálů, posledních dvou sezón zapadl do průměru. Navíc Norton se mi v roli násilnýho zmrda, líbí o mnoho víc, než jako usedlý pastor. Zkrátka BBC rulez. První sérka 95%. Co říci na druhou řadu, něčo tak ojedinělého, jako je Happy Valley. Velké očekání je naplněno. Tvůrci se vydali správnou cestou. Seriál zkrátka není dobrý jako detektivka, ale je naprosto vyjimečný jako rodinné drama. Postavy sester i jejich nejbližších, jsou nqpsány i odehrány s takovou samozřejmostí, že až padám do mdlob. Závěr druhé série je taková depka, že už se na třeí pokračování ani neteším. Série druhá za 96%. (17.05.2015)

Řada nešťastných příhod, kniha čtrnáctá. Na jedné straně je mi sympatická verva, s kterou se scenáristka Sally Wainwright pustila do obžaloby násilí páchaného muži na ženách. Na druhé straně mne téměř exploatační vytěžování fyzické i psychické ženské bolesti iritovalo (při zobrazování násilí páchaného na mužích jsou tvůrci podstatně méně názorní). Téměř jako v nějakém biblickém podobenství nebo v téměř libovolném filmu od Larse von Triera (ovšem bez jeho ironického pomrkávání) přijímá Catherine jednu ránu osudu za druhou. Sama víceméně bez poskvrny (za nevhodné chování se na rozdíl od ostatních dokáže omluvit), funguje jako hromosvod cizích hříchů. Skutečné vyšetřování zločinů přitom vedou muži, jí se pouze několikrát poštěstí být náhodou ve správnou chvíli na správném místě (šťastné náhody scénář dávkuje stejně štědře jako ta nejobehranější klišé policejních seriálů). Podřízené postavení žen je konstatováno jako nezměnitelný fakt. Protagonistka se zkorumpovanému systému může buď poddat, nebo vzdát. Aktivní vyjednávání, které ukazuje jiné temné britské krimi s feministickým podtextem The Fall, jí není umožněno. Zvýšený zájem o utrpení zlomených a nalomených žen se odráží také v postupné žánrové proměně z procedurálního krimithrilleru v drásavé, částečně mateřské, částečně „kitchen-sink“ melodrama s hysterickými postavami. Není to sice na škodu, neboť silné emocionální scény postavené na hereckých výkonech dokáže Wainwrightová napsat lépe než scény něčím napínavé či překvapující (napětí je zde vzhledem k vševědoucímu vyprávění vůbec poskrovnu), jenomže poslední dvě epizody (které neodhalují mnoho nových informací a hlavně rozmazávají starší i novější traumata a prohlubují smutek a depresi hlavní postavy) a vyústění celé série jsou kvůli tomu v kontextu předchozího dění poněkud neuspokojivé. Přepnutí žánru totiž působí jako snaha nastavit čas o další dvě hodiny, spíše než jako reakce na potřeby vyprávění. Přes zvýšený zájem o vnitřní svět postav jsou hrdinové pozoruhodně neměnní a předvídatelní. Máme jistotu, že nevystoupí ze svých stereotypních škatulek. Cokoli udělá Tommy, bude ve své podstatě úchylné a zlé, cokoli udělá Catherine, bude správné. Na podobnou jednostrannost doplácí také snaha vytvářet atmosféru světa, z něhož vymizely skoro všechny pozitivní hodnoty a láskyplné mezilidské vztahy. Autorka moc tlačí na pilu, všechno je jenom temné, a může být jedině temnějším. Humor se, na rozdíl od námětově blízkého Farga, nepřipouští. Příliš urputná snaha o ponurost má ve výsledku opačný efekt – stává se úsměvnou. Oproti jiným britským a skandinávským krimi alespoň nejsou směšné příběhové zvraty, které scénář po většinu času udržuje ve sféře uvěřitelného. Společně s vynikající Sarah Lancashire jde o jeden z mála plusů série příliš ploché, aby mohla stát na postavách a zároveň málo našlapané dějem, aby byla uspokojující jako detektivka. 65% (04.12.2014)

Hodnoceno na základě první série. Spíše slabší britská detektivka s příběhem jak z filmového Farga. Než o případ jde hlavně o postavy a jejich traumata. To už jsem však viděl x krát a v mnohem poutavější podobě. Tentokrát bohužel ani hlavní postava není dostatečně charismatická a zajímavá, aby seriál utáhla. (10.06.2022)