Král Artuš: Legenda o meči

RocknRolla Artuš vs. U.N.C.L.E. Vortigern. Jeden by si myslel, že pojmout nejslavnější anglickou legendu jako naspeedovanou gangsterku z londýnského podsvětí nemůže fungovat a taky že jo. Výsledkem je sebestředný, jako by z herní konzole vypadnuvší cool bordel o králi z bordelu, co musí pochopit, že nejlepší je to obouruč, opěvovaný soundtrack je z velké části mimo, montáže scén co je a co bylo, bude nebo možná bude, zavání samoúčelnou manýrou. Nejsmutnější je, že Ritchie, kdysi originální fenomén okrádaný ze všech stran, se nakonec sám stal zlodějem (namátkou seznam vykradených: Jackson, Snyder, Kurzel, Dante´s Inferno, strejda gauner Law dokonce mluví do ouška jak pan Světlý). Strašně bych si přál, aby Guy zase nahodil řemen, ale tudy cesta nevede.. (04.07.2017)

Důrazně tento film nedoporučuji lidem trpícím ofidiofobií (protože je v něm hodně hadů, včetně jednoho svinsky velkého) a Danu Vávrovi (protože by podobně politicky korektní verzi středověké Anglie s černochy, Číňany a silnými ženskými postavami nemusel rozdýchat). Ostatní hráči videoher by nicméně mohli být spokojeni, neboť hyperkinetické (jinými slovy strašlivě nepřehledné) a téměř kompletně CGI akční scény, zejména ta finální, vypadají jako sestřih in-game videa z nějaké akční řezačky. Král Artuš vůbec připomíná řadu popkulturních produktů. Videoklip k anglické folkové písničce, kung-fu film, špatné fantasy z osmdesátých let, dobré fantasy z nultých let, skeč od Monty Pythonů („Tohle je stůl. Sedí se u něj.“)... Vinou mnoha inspiračních zdrojů, nesoustředěného vyprávění (i tehdy, když tato nesoustředěnost není odůvodněna špatnou pamětí vyprávějící postavy) a neustálého těkání mezi výsměchem artušovským legendám a jejich ultracool, do sebe zahleděnou a nadhled postrádající modernizací pro dnešní nerdy je to strašný eklektický bordel. Moc nepomáhá, že se mu Guy Ritchie pokusil dodat jakýs takýs řád tím, že film pojal jako další ze svých londýnských gangsterek. Příběh se sice neodehrává v současnosti, ale v alternativním středověku s čáryfuky, obřími krysami a mečem, který funguje jako zbraň hromadného ničení, ale jinak jde o únavně manýristickou variaci dříve viděného. Máme tu opět partu nýmandů mluvících cockney angličtinou, kteří nejdříve jednají a až poté myslí, jejichž plán, jak přelstít soupeře, fatálně nevyjde, roztěkané vyprávění se skákáním po časové ose, psychopatického zlosyna, který svým obětem provádí moc ošklivé věci (jež ovšem potěší fanoušky Gaunerů), honičku natáčenou zčásti GoPro kamerami. Všechno uvedené dokázal Ritchie efektivněji využít ve svých předchozích filmech, které se navíc obešly bez patosem obestřeného origin story, založeného na tom, že se hlavnímu hrdinovi často zdají noční můry a omdlévá. Zatímco Tarantino zraje, Ritchie dospět odmítá, točí pořád totéž a přes občasné záblesky osvěžující tvůrčí invence to v tomto případě působí převážně hodně nuceně. 50% (12.05.2017)

Nový král Artuš má možná nějaké to charizma, drajv, ale styl a noblesu absolutně žádnou. O tomhle příběhu si budete chtít povídat s kumpány v nějaké zaplivané "pub" na okraji Londýna, to je asi tak maximum, jak moc charakterní ten film je. Změť rockových vypalovaček, zmatečných střihů, nudných PG13 digiakčních scén a pronuděných 130 minut je na světě. Ritchie je sice opět svůj, s osobitým a velmi odvážným filmařským rukopisem, avšak tahle legenda nepotřebuje být natočena jinak, ale dobře. (12.05.2017)

Král Artuš by měl být po všech stránkách kulervoucím bijákem! Neuvěřitelný soundtrack, který si pouštím do dnes, extrémně sympatické obsazení, velkolepost připomínající Pána prstenů a hlavně extrémně skvělý režisér, se svým specifickým božím stylem filmařiny, akce a vyprávění. Jenže ten styl vyprávění občas až moc škodí. Leckdo by nedokázal narvat takovýto scénář do dvou hodin a potřeboval by aspoň o hodinu nebo půl hodinu navíc, jenže na to film i trpí. Nemá prostor dýchat a vším celou dobu sprintuje až dokonce a člověk se prostě nedokáže zabrat do toho příběhu, jeho postav a emocionálních momentů a to je za mě největší kámen úraz a důvod, proč už se na film asi nikdy nepodívám. Protože ve mě nic nevyvolává mimo úžas z režie a to mě prostě nudí. Stačilo by jen některé prosprintované sekce vystřihnout (které stejně nemá žadný dopad na příběh) a jiným dát větší prostor. 6/10! (26.05.2022)

Užila jsem si to více než Strážce Galaxie minulý týden. Ta hravá režie Guye Ritchie mě hodně baví. Pasáže, které by obyčejně v jiných filmech zabraly půl hodiny, Ritchie dokáže díky rychlému střihu a nápaditosti vměstnat do pěti minut, přitom divákovi neunikne nic podstatného. Některé pasáže vyložené lahůdkové (útěk z města), velice dobrá hudba, Jude Law výborný zaporák a Charlie Hunnam má velké charisma. Občas mi vadilo až příliš CGI, ve kterém se divák ztrácí, ale celkově je ten film prostě zábavný. Moc doufám v komerční úspěch, potenciál pro dobré pokračování tam bez debat je. (13.05.2017)