Pod zemí

Tak řekl jsem si, že jako remake super trapných katokomb to prostě zase až tak špatně dopadnout nemůže a dokonce jsem na to vyrazil i do kina. No a dostal jsem zcela průměrnej found footage občas nějaká ta solidní bafačka, pěkný prostředí nic světobornýho, ale oproti původnímu filmu určitě aspoň o třídu vejš.55% (05.09.2014)

Jsem utahaná, že sotva vleču končetiny (revizi provedu později). Špínu mám zalezlou ve všech otvorech - i těch skrytých (zalezl tam snadno, potvorák). Páchnu jako dlouho přehlížená žumpa v horkém (nebývá to pravidlo, jak víte) létě. Jsem promočená na kost - ale zjišťuju, že ne všechny jsou moje. A je mi zima. Vážně svinská zima! A mám nehováznou výmu. Ep čík!! Konečník jsem zatím nekontrolovala. Sakra .. tohle natuty vodstůňu. Ale jinak jsem si ty nejtemnější hloubky Paříže užila. (22.10.2015)

Už název „Jak nahoře, tak dole“ ve mně vyvolal dost nepříjemné pocity a nutil mě, kdo ví proč, představovat si otylou, uhrovitou padesátku s huňatým, srostlým brežněvovským obočím. Dál jsem to v rámci zachování psychické rovnováhy raději nedomýšlel. Ani anotace, že jde o hledání kamene mudrců mě nenechávala klidným, a tak jsem zpočátku jen vyděšeně a skepticky očekával, kdy na tu nesympatickou archeovložku v tom podzemí vybafne císařův pekař, a ne-li ještě hůř – Hery Potrat. Nevybafli! Bubali v tom výhradně psychotičtí duchové a gotická monstra jako vystřižená z Danteho nočních můr. No, povím vám, náramně jsem u této tísnivě klaustrofobické a poměrně vkusně domyšlené langdoniády na téma „Jak jsem cestou do Austrálie potkal Satana“ vyleštil a nic tak výživného jsem už drahnou dobu neviděl. A to nesnáším ruční kameru! (21.11.2014)

Je třeba zvolit úhel pohledu, kterým budeme na peklo nahlížet a pochopitelně i zohlednit pevnost svého svěrače. Kupříkladu taková Dorota Máchalová by jistě raději pětkrát strhla Heřmánkovi váhu, než aby zažila pět minut v pařížském podzemí, opačně by se cítil hrdina pekla kulhánkovského, ten by tuto kanálovou exkurzi bral jako romantický výlet s partou kámošů, kdy má občas někdo smůlu. Já, jakožto znalec obou zmíněných pekel a bonusově též pekla werichovského, kdy Čupera, tedy převtělený svatý Pytlík, bojuje s démonem alkáčem, musím konstatovat, že peklo je zkrátka věc neuchopitelná a pro každého má diametrálně jiný význam, což je v pořádku, je třeba se něčeho bát. No, a já se bál, vskutku. Vlastně hned na začátku, kdy se parta vnořila do katakomb oblečena jak na motejly a s jednou čutorou, ale s třemi kilometry lana, po kterém se dostanete bez přírazu ze sto metrové studny rychleji, než výtahem do druhýho patra v paneláku v Novodvorské č.p.15. Co už... První půlhoďku jsem naprosto vážně myslel, že já vocas stáhnul jinej film. Horor? No, ani omylem. A když se konečníkově začalo dít to, proč se hrdinovi jako jsem já dostává záhadně prostěradlo do prdele, tak se už blížilo kvapem trošku nalblé finále, které to, chcát nechcát, malinko posralo. Ale co, při záplavě ultratupých krváčků to vůbec nebylo špatný, už vzhledem k tomu, že za tak evidentně nízký rozpočet by takovému Bredu Pičovi v cateringu nenamazali ani kedr s máslem. (15.12.2014)

Šílený mišmaš se spoustou zajímavých a originálních nápadů, zabitých spoustou trapných lekaček. Mohlo to být hodně dobré, ale mohlo to být i o moc horší. A nejlepší je stejně ten plakát. // 1. 1. 2015: Po druhé projekci zvedám. Nápady jsou fakt vynikající a lekaček nakonec zas tak moc neni. Asi vážně nejlepší horor 2014. Pěkné pro srovnání s těma nepovedenýma zmetkama, které točí Wan. (09.09.2014)