Logan: Wolverine

To je zase ale v aleji nablito! Podle velkohubého cákání zdejších entit na všechny strany by jeden řekl, že jde pomalu na homixovou událost tisíciletí. Ano, je to dospělé, vyspělé, syrové a místy i surové, ale až příliš často to i vypadá, jako by naturalisticky akčního Mangolda skopl ze stoličky Refn ve snaze unudit navnaděného diváka xmrti nepřiměřeně dlouhým a unylým artovým cestofilmem, a táhne se to jako tchýnin chrchel. Něco jako honění s nezataženými adamantiovými drapáky. Zpočátku příjemné, ale když už se trochu rozohníte a začnete si to užívat, pořežete si, kurva, stehno. Velkým plusem je samozřejmě konečně homix, který není primárně určen pro náctileté retardy, jenž se však ve snaze o ýbrsofistikovaný scénář sem tam urval z žánrového řetězu a změnil se v umělecky otravné existenciální lkaní obstarožního rosomáka nad tím, jak už ta regenerace, dopiče, není tím, čím bývala. Každopádně kornatějící Australané vypadají asi všichni stejně, tudíž Džekmen zahrál toho Gibsna perfektně, záporák je dostatečně slizce záporný, adamantiová řezničina uspokojivě brutální a potěšil i terminální heavyend. Mít to místo půl třetí hodiny tak devadesát minut bez všech těch přiblblých poct starým, nudným a kýčovitým zápaďákům a neustálého sahání artovým hnědopichům do rozkroku, odpovídalo by to možná místní stádové masturbaci. (06.03.2017)

"Staří" Singerovi X-Men mě bavili méně pro nedostatek většího nadhledu, Rattnerovy jsem už neviděl. Z těch novějších jsem uchcával z První třídy, dost mě zklamala Apokalypsa. Wolverine je tohle můj první a je potřeba dodat, že na pilu reality i přehánění tlačí tvůrci poněkud moc, takže Logan musí být pijan a člověk, který nevěří v budoucnost, ideálně když sem tam schytá nějakou tu ránu, na druhou stranu je to furt statečnej bijec, takže je potřeba předvést pořádná jatka. Špatné to není, ale také to není něco, co by mě zatlačilo do sedačky hlubším přístupem k postavám nebo vyprávění jako takovému (ať už se to týká filmu samotného, nebo celého univerza X-Men). 70%. (13.04.2017)

„There's no living with a killing. There's no going back from it.“ Deadpool (a před ním třeba Kick-Ass) využil Rkového ratingu k infantilnímu blbnutí. Logan je dospělé drama s oscarovými ambicemi (které jsou místy až příliš zjevné), v němž občas někdo někomu utrhne hlavu. Symbolicky je to právě Wolverine, který se před sedmnácti lety zasloužil o to, že komiksové filmy začaly být v Hollywoodu brány vážně, kdo nyní názorně dokládá, jakou evoluci žánr během uplynulých let prodělal. Teprve čas ukáže, nakolik game-changing filmem, uzavírajícím jednu a zahajujícím jinou etapu (podobně jako v případě westernů například Divoká banda), Logan bude. ___ Film se přes svou rozmáchlou stopáž drží mnohem víc při zemi než jiné superhrdinské bijáky. Diváky si snaží získat malým množstvím věrohodných postav se srozumitelnými motivacemi, ne epickou akcí (akční scény jsou nejen velmi syrové a „zemité“, k čemuž napomáhá nízko umístěná kamera, ale bohužel také poměrně nepřehledné). Vyprávění je oproti Nolanovým Batmanům velmi přímočaré – po celou dobu se drží hlediska hlavního hrdiny –, čehož ovšem dokáže využít ve svůj prospěch. ___ Logan je portrétem světa, který přestal věřit na hrdiny a šťastné konce. Lidé si nedůvěřují a za jediný validní argument považují nabitou zbraň. Moc mají v rukou korporace zapojené do vojensko-průmyslového komplexu, pro které jsou lidé (zejména chudí lidé) jen další odpočitatelné položky. Jackmanův vyhořelý renegát, kterému už na nikom a na ničem nezáleží, dává této společenské letargii (blbé náladě, chcete-li) konkrétní tvar. Podobně jako Clintu Eastwoodovi v nejedné roli mu přitom stačí tvářit se otráveně a cedit mezi zuby slova „shit“ a „fuck“. Film se sice drží hesla o dětech coby naší budoucnosti, ale těmito dětmi jsou příznačně potomci migrantů a navíc mutanti (tedy „jiní“), čili osoby v dnešní Americe dvojnásob nežádoucí. Zemí zaslíbenou je pak přirozeně Kanada. ___ James Mangold je zřejmě první režisér, který dokázal naplno využít potenciál superhrdinských narativů vypovědět nejen o univerzálním souboji dobra a zla, ale také o době, ve které žijeme (opět se zde nabízí paralela s westerny, které začaly být ke komentování přítomnosti využívány někdy v 50. letech, kdy vznikl mj. v Loganovi citovaný Shane). Na rozdíl od dřívějších filmů jako Temný rytíř povstal nebo Návrat prvního Avengera nejde o pár narážek na aktuální politickou situaci, Logan je společenskou nevolností prorostlý, projevuje se v melancholickém tónu i v rozjímavém tempu vyprávění (vždy ale včas nakopnutém další akční sekvencí). ___ Nevybavuji si, že bych kdy nějaký komiksový film prožíval takhle intenzivně, natož aby ve mně tak dlouho dozníval. Možná je to mou aktuální náladou, možná dobou, v níž přesně takové nepatetické příběhy o tom, že se si musíme pomáhat, mají smysl. Každopádně bych se nezlobil (a nedivil), kdyby se z tohohle nekompromisního zúčtování se žánrem stala podobná klasika, jakou jsou dnes třeba Nesmiřitelní. 90% (02.03.2017)

Na pochopení postavy Wolverina jsme tu měli bezpočet filmů. Obecně můžeme říci, že jsme všichni pochopili, jak to s Wolverinem Hugh Jackman myslel. Pořád to na sklonku devadesátých let byl jeden z prvních super hrdinů, který se objevil v Hollywoodu a za to si zaslouží obrovský respekt. Nicméně po těch všech letech s Wolverinem moc dobře chápu, proč tvůrci chtěli Wolverinovy patálie ukončit. Jednou a provždy. Doteď jsem totiž pořádně nepochopil, jak ty jeho film šly po sobě. Pravda, nikdy jsem po tom nijak závratně nepátral, ale taky mi to ve filmech nikdo moc neusnadňoval. Naštěstí je v tomto filmu námět zřejmej a není kdoví jak složitej. Naopak. Hugh Jackman se tu samozřejmě loučí se vší parádou a tak tu počítejte s naprosto parádní akcí, které dominuje postava, která mě tímto filmem dokázala přesvědčit o tom, proč bych jí neměl nikdy zapomenout. Takže díky, sbohem a šáteček. (18.12.2017)

Všechno má svojí cenu – Singer to zprvu věděl. A Mangold jí teď za všechny ty přešlapy, papundekly, digitální vatu a nedodělky platí s úroky. Brutální, explicitní, sociálně dystopické, přitom velmi nostalgické a citlivé k postavám, které film svléká z trikotů a špikuje je smrtelnými chorobami, kašlem a pochybami. Ne, Mangold není elitní režisér, občas je temný tón na hraně přehánění, občas je tomu strašně vidět do žaludku, ale při posledním záběru mě to stejně dráplo tak hluboko jako žádný jiný X-Men film. Je to svým způsobem eR(voluce). Logan ji využívá nejen k vulgarismům a nevšední anatomické názornosti, ale i k tomu, že otevírá hodně neradostnou vizi budoucnosti, ve které je hrdinství už jenom mátožnou vzpomínkou z ošoupaných komiksových sešitů. Amerika v roce 2029 budovaná z náznaků, ale velmi aktuálních. Potomci lidí v superhrdinské verzi. Logan bolí. A to je dobře. Film pro pesimisty, kteří nedokážou přestat věřit. (01.03.2017)