The Defenders

Nudné a natahované komiksové seriály od tandemu Netflix/Marvel daly dohromady nudnou a natahovanou "superhrdinskou" týmovku. Nejdříve to vypadalo jako dobrý krok (zkrácení sezóny ze 13 na pouhých 8 epizod), ale problémy i nadále přetrvávají - opět jde o seriál postavený na naprosté retardaci děje, kdy se zápletka (která by vydala na kratší celovečerní film) posouvá tak neskutečně pomalu, že se toho i v jedné půlhodinové epizodě komediálního seriálu stane více než za celých osm hodin sledování. Postavy sice čelí společnému nepříteli, ale přesto se v seriálu najde spousta místa pro nezajímavé vedlejší podzápletky, které sledování ještě více otupují. Tuhle z neznámých důvodů velmi nadhodnocenou podívanou, která se odehrává výhradně v tmavých skladištích, opuštěných domech a restauracích, kde si postavy buď dlouze povídají o něčem, co stačí říct jednou větou, nebo se mlátí, je opravdu lepší vynechat. Mistrovská scenáristická práce v odkládání, natahování a naznačování něčeho, co nikdy nepřijde. (08.02.2018)

Už v Iron Fist strácala tajuplná organizácia zvaná Ruka na hrozivej tajuplnosti a presvedčivosti, tu z nej dokázali behom rekordne krátkeho času urobiť to najkatastrofálnejšie fungujúce spoločenstvo, aké si len dokážete predstaviť. A okrem toho? Nuž, ako píše Martin45 v tunajšom obsahu "Ide o príbeh štyroch samotárov, ktorí si uvedomia, že môžu byť silnejší, keď sa spoja dohromady"... hej, je to presne také blbé, ako to znie. Scenáristov asi bili, aby zo seba niečo, hocičo a za každú cenu vypučili... (Ešte, že je ďalším v poradí Punisher, inak s tým celým po tejto hovadine končím!) (20.07.2020)

Po stovkách slabomyslných filmů či seriálů z primitivního superhrdinského vesmíru, které jsou založeny na neustálé recyklaci dané látky, jsem se naivně domníval, že už mě kreativci z Marvelu nemohou ničím překvapit. Jenže Defenders bortí všechny myslitelné hranice scénáristické hlouposti a přichází se zločinem proti logice v podobě syntézy čtyř odpadových seriálů (Daredevil, Jessica Jones, Luke Cage a Iron Fist). Netuším, co si studio od tohoto kocourkovského kroku slibovalo, ale každému přece muselo být již předem jasné, že se žebříčky nejhorších seriálů všech dob otřesou v základech. U předchozích marvelovských výplachů jsem se neustále pochechtával nad všudypřítomnou prostoduchostí, díky čemuž jsem se během projekce ani příliš nenudil. Jenže u absolutně brakovitých Defenders už se divák nemůže chytit jediného stébla a musí tak podstoupit nefalšovanou sedmihodinovou torturu. (19.08.2017)

Začátek poněkud dlouhý a scenáristova ruka, která pomalu směřuje hlavní postavy na společnou lokaci, bohužel příliš viditelná. Po toužebně očekáváném seskupení to naopak chtělo pár epizod přidat, aby vynikly veškeré motivace. Navzdory tomu, že se o všem sáhodlouze diskutuje, děj působí občas uspěchaně. Akce jaksi z povinnosti, lepší než v Iron Fistovi, k Daredevilovým parádičkám v chodbách to však má daleko. Sigourney nemá co hrát, ale pere se s tím statečně. Interakce mezi čtyřmi ústředními hrdiny naštěstí funguje, takže navzdory rozpakům doufám v druhou sérii, která by napravila dojem z téhle demoverze. (19.08.2017)

Tak se nám to spojilo, huja, huja, hujajá... Oproti sólo seriálům je děj zkrácen, což je sakra dobře, jelikož pozorovat znovu dokola jak se padoušství přehazuje mezi postavami a příběhových zvratů je tam víc, než plínek na gynekologickoporodníckém oddělení průměrně velké nemocnice, by se mi dvakrát nechtělo. Tempo je tak docela rychlé, hrdinové se sejdou, přijde povinné kočkování, sbližování, hláškaření, souboje... A vlastně tu není nic moc originálního, občas si tvůrci neumí poradit s postavami (Iron Fist, podržtaškové všech hrdinů), občas fungují perfektně (Ďábel z Hell´s Kitchen a jeho milá). Je to prostě všechno dobré, ale s pachutí toho, že vyvrcholení mělo být buď epičtější, nebo naopak pro zúčastněné niternější, budovaná padoušská organizace je místy až humorně nevyužitá a na to nezměním názor, ani kdyby místo ninjů používala bojové ježky s motorovými rogaly. (22.08.2017)