Zvonilka a tvor Netvor

Zvonilka a jej séria animovaných dobrodružstiev ma vždy bavili kvôli animáciám, veľmi milým postavičkám a tiež niektorým dejovým líniám. Táto ma ale veľmi nebrala a príbeh s Tvorom Netvorom mi prišiel až zbytočne prekombinovaný. Možno na deti farebná búrka zaberie, ale na mňa teda nie. Jeden z tých priemernejších dielov série. 50 % (18.01.2016)

Původně jsem chtěl napsat nejlepší díl zatím ze všech, ale když to tak vezmu obecně, tak každý předchozí mnou výborně hodnocení díl měl něco do sebe jiného. Zde se autoři trochu zaměřili na vážnější podobu a už to více šlo spíše do čistého fantasy, než pohádky (člověk si tu užije trochu více dramatu, napětí a emocí). Autoři se více zaměřili na starší publikum a řekl bych, že se jim to povedlo. I když nevím, kterýma všema zvířatama se inspirovali, aby stvořili "Tvora Netvora" (já jsem jich tam viděl prostě několik), tak můžu podotknout, že se možná autoři trochu inspirovali i Warcraftem a Hellboyem. Každopádně další animák, který se prostě Disneyovi povedl. Hudba a animace je jako obvykle na stejné úrovni. (02.11.2015)

Zvonilka a spol zažívají krušné chvíle. Je na čase vzít nohy na ramena nebo se postavit za Roklinku? Ano, dětsky hravá poetika se nám trochu změnila, potemněla, ale s mládím kapitána Hooka jsem měla větší problém. Tady je minimálně hezky využité ponaučení z Tajemství křídel. (23.06.2020)

Nějaká třičtvrtěhodinka klasicky milá Zvonilka, na zbývající půlhodinku však tvůrce zřejmě někdo hodně naštval (tipuju cílovou diváckou skupinu), takže malým dětem začínají vstávat chlupy a následující noc bude zřejmě jejich největším kamarádem rozsvícená lampička. První z příběhů vynikaly tím, že osazenstvu Hvězdné roklinky hrozilo vždy jen takové drobné nebezpečí, vesměs byly poučné a hravé. Ty časy jsou pryč. Co na tom, že výsledek znovu hýří barvami a skotačivými vílami? Chybí příběh, chybí výraznější songy. Hlavní hrdinkou navíc znovu není Zvonilka, jak by se mohlo zdát z názvu, nýbrž víla Fauna. Doporučil bych návrat na samotný začátek. (13.06.2015)

Jednoho dne jsem dlouze nasál několik doušků dobře vychlazeného lahvového piva a pronesl směrem k paní Generové: Zítra vezmu dítě do biografu. Dávají Spongeboba. Kalhoťáka. Ať můžeš naklidit, navařit, vyprat cejchy a vycídit vidličky a nože. Druhý den ráno mě vzbudilo tiché cupitání dětských nožek: Táto, já bych raději šla na tu Zvonilku. Tady jsou dvě možnosti. Buď odmítnout a vystavit se těm nepříjemným akustickým projevům dětí, jako je vzlykání, pištění a pláč, nebo svěsit ramena a ustoupit. O šest hodin později kupuji v kině Hutník dva lupeny na Zvonilku a taky cukrkandl, pišingry a nějaké ty cocy coly. Vestibul je plný lidí a trochu mě překvapuje, že většina lidí nemá víc jak metr třicet. Vcházíme do sálu, odklízím zbytky popcornu ze sedačky po svém předchůdci a pohodlně usedáme. Za chvíli celý sál zhasne a ze tmy se jen ozývají tenké hlásky: Mamííí, já se bojím! V té chvíli si uvědomuju, že jsem asi jediný tatííí ze všech větších či menších přítomných. No potěš. Film začíná. Roztomilé víly, ptáčkové, motýlci, zajíčkové, přesně jak jsem očekával. Někdo někoho zachraňuje. Někdo se chce s někým skamarádit. Tvor netvor je hodný ňouma a jmenuje se Raf. Nudím se. Dozvídáme se o temném proroctví a katastrofě, kterou Raf způsobí. Nějak to souvisí se smrtí a armagedonem. Narostou mu křídla a rohy. Vida, vypadá jako křeček Antona La Veye. Konečně něco zajímavého. Závěr epický jako od Emmericha a dopadne to celkem špatně, žádný happy end. Výborně. Za tři. (17.02.2015)