Úžasňákovi 2

Opravdu nejsem fanoušek Úžasňákových (ačkoliv mě zastihli ve správném věku), vždycky jsem měl oblíbenější Pixarovky (Up, Příšerky, Příběhy hraček) a vytoužené pokračování jsem nijak nevyhlížel. Naproti tomu je Brad Bird můj velmi oblíbený režisér a přál jsem mu tento obří úspěch v pokladnách kin (ač je mi toto renomé u režisérů celkem proti srsti a nevím, proč se nepříhlíží pouze a jen na kvalitu jejich filmografie). Ovšem první půlhodinu jsem se docela nudil, příběh mi nepřišel ničím oslnivý, pouze patřičně korektní a inklinující (účelově) ke sympatizaci s girl-power, což mě jakožto moderní fenomén velmi míjí, ale v této době už holt žijeme. V druhé polovině jsem se konečně začal bavit a dospěl k souhlasu s většinou pár měsíců starých recenzí, které se vesměs shodovaly v tom, že příběh není zrovna objevný, ale v jeho realizaci Pixar stále exceluje. Trojku si za pár let samozřejmě rád dám, ale s tou zjevnou Disney-fikací už to zkratka nikdy nebude ono. Ačkoliv na jedničce úplně neujíždím, i tak je o stupeň výše. A Samuel je boží i když je jen slyšet! (01.11.2018)

Tak jsme se po čtrnácti letech dočkali. Tedy já ne, já si jedničku pustil asi den před dvojkou. Ale jak jsem tak z různých reakcí pochopil, tak celý svět na pokračování čekal... Sám nevím, jestli má být linka s otcem doma a matkou v akci přihřátím si emancipační polívčičky a naznačením dorůstajícímu potěru, že otec se zástěrou je normální obraz, nebo jestli se to Bradovi akorát hodilo do krámu a svezl se na současné společenské vlně. Každopádně to bylo vtipné. Podobně nevím, jak hodnotit otázku přílišného spoléhání se na deus ex machina v podobě (vždy) zjevivších se superhrdinů a jestli by nebylo lepší spoléhat se sám na sebe. Zda to má být obecně platná (a správná) otázka nebo jakési pomrknutí na dnešní kinematografickou přesycenost nesmrtelnými úchvatnými bytostmi. Tak jako tak jsem se bavil o něco méně než u jedničky, ale pořád dobře... 80% (07.01.2019)

Od prvej chvíle je všetko jasné, takže ukrutná, otravná zívačka, najodpornejšia odkazmi na geniálnu jednotku, pretože na ňu prebúdza spomienky... a to bolí, strašne bolí. Dokonca sa vo finále neštítili urobiť z inak inteligentnej a pohotovej Violet hlupaňu. V záujme čoho? To netuším, ale fackal by som rad radom celý Pičixar až by plakali. P.S.: Svojho času išli takto "kvalitné" pokračovania úspešných rozprávok rovno na videokazety a jeden vedel, že sa im môže pokojne vyhnúť. Kde tie férové časy sú? (30.01.2019)

Dvojka Úžasňáků nabídla více než příjemné pokoukání. Některé dějové zvraty šlo sice snadno předvídat, přesto film působil (na animák) až nezvykle napínavě. Pochlubit se může, ale i spoustou originálních nápadů - například není úplně obvyklé, aby hrdinu do víru dobrodružství zatáhl marketing a třeba Hypnotizérova (v originále výstižněji Screenslaver) myšlenka zla, přicházejícího z televizních obrazovek je pořád málo zpracovaná, o to však v dnešní době aktuálnější. Hlavní devízou je ale samozřejmě velká spousta legrace a také pan Úžasňák, kterému jsou jeho super-schopnosti při řešení každodenních starostí vcelku k ničemu a oprávněně tak sklízí náš soucit a pochopení, ale zároveň nás jeho počínání baví. Možná proto, že se v něm my všichni tak trochu vidíme. Zkrátka - takhle nějak by měl vypadat rodinný film a mně nezbývá než doufat, že nebudeme na další dobrodružství této neobyčejné rodinky čekat dalších čtrnáct let. (02.01.2019)

Už jenom to, jak se v prvních vteřinách jednou větou zahodí celý smysl prvního dílu a všechny postavy se resetují do statutu quo, aby mohly zopakovat všechny svoje chyby a dojít ke stejným ponaučením (s tím rozdílem, že jsou hrdinové z nějakého důvodu mnohem malichernější, sobečtější, zapšklejší, aniž by to ale bylo jakkoliv reflektováno, a děj dává mnohem menší smysl), je smutné. Pixar je mrtvý. Tyhle "v pořádku" filmy jsou... no prostě smutné. (04.11.2018)