Obsahy(1)
13. července 1985 se z popudu frontmana a zpěváka skupiny Boomtown Rats Boba Geldofa uskutečnily dva mamutí koncerty na podporu hladovějících lidí v Etiopii. Evropský podnik se odehrál na londýnském Wembley Stadium za přítomnosti prince Charlese a princezny Diany, americký na J. F. K. Stadium ve Philadelphii. Jednalo se vlastně o vyústění předchozích charitativních akcí britských (Band Aid) a amerických (U.S.A. for Africa) umělců. Komplet čtyř DVD je průřezem obou akci, zachycuje i obě stěžejní písně zmíněných sestav: Do They Know It's Christmas? (Band Aid) a We Are The World (U.S.A. for Africa), dále autentické zprávy o katastrofálním suchém roce 1984 v Africe. I přes značný zisk (celkově asi 30 milionů dolarů) musel Geldof po skončení akce přiznat, že kvůli nelegálním nahrávkám přišli organizátoři o zhruba 1,5 milionu liber. Set byl vydán v roce 2004 společností Warner Bros. (Robbi)
(více)Recenze (34)
Ještě hodně dlouho před 13.červencem 1985 se Bob Geldof hodně naštval a došel k názoru, že zatímco někteří lidé mají plná břicha, jiní umírají hlady a že pokud to nevadí politikům, tak jemu a dalším, kdo se podíleli na velkolepém projektu "Feed the world", jehož vrcholem (ale zdaleka ne jedinou akcí) byly tyto 2 koncerty, to vadí a velmi. Muzikanti účinkující zároveň na dvou kontinentech (a o přelétnuvším Philu Collinsovi to platí doslova) věnovali svoje prachy,čas, um a vliv a zalarmovali tak svědomí a konta veřejnosti. Hudba je krásná věc, ale pokud se proloží ukázkami z krajin nejvíc postižených hladomorem, kde lidi apaticky sedí na planině obaleni jen kusem špinavého hadru a houfy much, dostane se dojem do zcela jiného kontextu a v lidech se uvolní soucit. "Is this the world we created?" ptal se Freddie Mercury, "We are the World" zpívali všichni. Velký dík Bobu Geldofovi, že bídu světa příipomněl tak, že se to nedalo přehlédnout ani přeslechnout. Kéž se to vydaří i na LIVE 8. ()
Nejlepší vystoupení všech dob? Tak určitě! 1,9 miliardy diváků u obrazovek (40% tehdejší světové populace) ve 150 zemích světa a Fredie Mercury na pódiu s kapelou Queen. Fredie si to zaslouží, protože to byl opravdu nadpozemský a nezapomenutelný výkon. Nesledovanější, nejznámější, nejkultovnější představení všech dob! ()
Absolutorium!!!! Nevím, kolik lidí v tehdejším ČSSR mělo možnost vidět tuhle záležitost živě, ale já to štěstí měl - a paradoxně díky vojákování v pohraniční oblasti. Takže jsem viděl 75 % téhle nádhery naživo, se všemi prostřihy na zdravice jednotlivých skupin (např. rakouského Opusu, ale i vynikající příspěvek sovětské skupiny Avtograf, na naprosto nesetimentální klip Drive od sestavy The Cars). Bylo to neuvěřitelných 13 hodin hudby, a já byl neskutečně šťastný, že se z toho celkového množství podařilo na čtyřech DVD dát dohromady aspoň část téhle podívané. Dle mého názoru je Live Aid vedle Harrisonova Concert For Bangla Desh zásadním milníkem světové hudby a Bobu Geldofovi a jeho přátelům patří skutečně víc než všechna možná poděkování. ()
DVD má devět hodin, dívám se ho po kouskách, ještě jsem zdaleka neviděl vše, ale už teď si myslím, že je maximální hodnocení zasloužené a to ne pouze kvůli vystoupení Freddie Mercuryho. I jiné kapely tu mají výborná čísla, samotný úvod se záznamem BBC z Etiopie a dvě skladby, které byly nahrány před samotným koncertem, jsou také výborné a emotivní. Mrzí mě, že nemám stroj času a nemohu být ve Wembley a ve Filadelfii naživo! ()
Úžasný koncert, který převálcovala skupina Queen. Faktem je, že Freddie Mercury byl fenomén, nejen hudebně, ale v každé chvíli z těch dvaceti minut je zřejmé, jak si koncert užívá a jak přirozeně toto přenesl na účastníky koncertu a všechny posluchače. I když se na koncert díváte z odstupem zhruba třicetí let, je to pořád parádní podívaná! ()
Zajímavosti (42)
- Hlavní organizátor Bob Geldof byl rok po akci povýšen britskou královnou do šlechtického stavu. Jako první rocková hvězda se stal rytířem. (gogos)
- Zatímco ve Philadelphii se ukázali jak Briti tak Američani, ve Wembley žádný Američan nevystoupil. (Kulmon)
- Během písničky "Blowin' in the wind" Bobu Dylanovi praskla struna u kytary, na což okamžitě reagoval Ronnie Wood tím, že mu dal vlastní kytaru a sám zůstal bez nástroje. Wood pokrčil rameny na publikum a pokračoval ve hře na "air kytaru", dokonce napodoboval zpěváka a kytaristu "The Who" Peta Townshenda máváním rukou přes struny ve velkých kruzích, dokud mu asistenti ze zákulisí nepřinesli novou kytaru. Na DVD je vidět pouze moment, kdy Wood předává Dylanovi kytaru, kamera ovšem potom v detailu zabírá pouze vedle hrajícího Keitha Richardse a šaškování Ronnieho Wooda není vidět. (Morien)
Reklama