Muž na laně

Četl jsem výtky, že po skvělém dokumentu nepřináší film nic nového. A to je asi pravda, není tam žádný originální, převratný obsah, ale mě bavilo ono jak - jak je to natočeno. Hravě, důvtipně; nemůžu říct, že bych si z těch dvou hodin toho hodně odnesl, ale rozhodně jsem se celou dobu bavil. (A Imax super) (29.10.2015)

Ten film mě v mnoha ohledech iritoval, ale zároveň ho respektuju. Pokud někdo překousne to šílené pseudofrancouzštění, že Proust by řek "hele, brzdi, kámo", tak se v druhé půlce dočká scén, co jsou nakažlivě vtahující, přestože jsem byl podvědomě proti, protože ta nesympatická postava v podstatě nedělá nic jinýho, než že se předvádí. Ale co naplat, má to něco do sebe, i když, podobně jako Marťan a Everest, na pokud možno co největším plátně a jen coby atrakce. 3 a 1/2 (29.09.2015)

Učebnicový příklad, kterak vytvořit z komára velblouda. V tomto případě ale opravdu opravdového velblouda. Co si budeme povídat, chození po laně jistě má cosi do sebe a zaslouží si obdiv. Nicméně založit na tom celovečerní dvouhodinový film?! Zemeckis ukázal, že to rozhodně jde. Není náhodou, že sídlí mezi mými oblíbenci. The Walk je velice citlivě a především nesmírně hravě pojaté drama o cestě za svým snem. Snad ještě nikdy mi francouzština nezněla tak příjemně. Celé je to taktéž velice příjemně obsazené. Forma vyprávění je velice dobrá a opomenout nemohu ani luxusní hudbu mistra Silvestriho. Moc toho vytknout nezvládnu. Snad jen bych si troufl nezapomenout na to, že je to stále "jen" o chození po laně. (22.12.2015)

Ač je film režisérsky zvládnutý  dobře, chybí mu hravost "Forresta", intimnost "Trosečníka", kouzlo "Expresu" i nadšení "Návratu". Ale 3D patří určitě mezi ty lepší (hloubka vypadá pěkně + jednou nebo dvakrát zaručeně ucuknete), takže pokud se chystáte na film vyrazit, doporučuju si připlatit. Když totiž odfiltrujete třetí rozměr, moc k obdivování toho na "The Walk" nezbude... Edit: Po necelých deseti letech si nedokážu vybavit žádnou scénu (včetně té na laně), takže hvězda dolů. (08.10.2015)

Jako kdybych se vrátil o patnáct let zpátky. Zemeckis svým nenáročným tempem vypráví neobyčejný příběh zcela obyčejně snícího člověka, aby hlavního hrdinu přivedl v samotném finále do katarze, která bere dech. Kvalit stejně laděných Trosečníka a Kontaktu tak nedosahuje hlavně proto, že přesně tohle od něj čekám a chybí proto překvapivý nebo dokonce ze sedačky zvedající moment. V názvu zmíněná Walk do ní ale naopak drtivě zarazí a navíc ukáže v plné síle to, co se dá od začátku tušit. Že Philippe Petit není žádný malý Filip, ale ve svém srdci hlavně Malý princ, který je hlavou a touhou přece jen někde jinde než my. U výšek, které nám, běžným smrtelníkům, (raději) zůstávají zapovězené. (08.10.2015)