V zajetí démonů 2

Radši jsem se na to vůbec netěšil, jelikož jsem čekal na jistotu hraný vývar (podle mě výborné) jedničky. Ovšem nakonec se z toho vyklubalo jedno z nejfajnovějších pokračování za poslední dobu. Sice to víceméně opravdu je jen recyklát, ale nedá se svítit - James Wan umí lekačky jako málokdo (minimálně u třech z nich mi projel mráz snad celým tělem). A to lekačky jako takové čím dál tím víc nesnáším, protože je považuji za nejsnazší a nejlacinější způsob budování napětí a strašení... 70 - 80 % (08.09.2016)

Sto třiceti minutové rutinní žánrové přešlapování na místě, navíc na místě již důkladně udusaném tisícem a jedním filmem o tomtéž (a to doslova; Enfield není zpracován poprvé) i v témže stylu a lépe (a také hůře, to zase ne že ne). Wan má sice řemeslo v paži, ale přesto se nevyvaruje přílišného avizování lekaček (což je jeho již letitý a opakující se problém) čili namísto malé dušičky máte zdvižené obočí "jak si sakra myslí, že mu na to ještě někdo skočí". Navíc olbřímí stopáž uměle vycpává dalším svým zlozvykem; a to sice nevhodnou přeplácaností "jedno přes druhé", kdy chybělo snad již jen, aby na scénu krom démona, strašáka z dětské říkanky, posedlého děcka a poltergeista dorazili i klaun, Ash s motorovkou či Lovci duchů. Na druhou stranu to krom výtečné řemeslné stránky má solidní tempo a několik skvostných pasáží, které to přeci jen drží nad vodou čili ve výsledku Wanův standard, jenom tentokrát o poznání delší a upřímně, kdy naposledy bylo v kinech pokračování horroru, které přes veškerá svá ale je kvalitním filmem? (09.06.2016)

Lehce pod jedničkou, která byla méně okázalá a explicitní. Prvních pár desítek minut nicméně ukazuje, že Wan je mistr timingu a práce s mizanscénou, kterou se kamera pohybuje s děsivou deformující samozřejmostí. Popravdě po neobyčejně intenzivních a trýznivě natahovaných scénách strašení jsem zvažoval, kolik ještě unesu, na(ne)štěstí nastoupí pasáž patetických konverzací, ódy na křesťanské manželství a zručnost Patricka Wilsona, který stíhá zpívat Elvise, opravovat rozbité odpady a ještě zahánět Satana. Právě adorace manželů Warrenových je tentokrát už za hranou shovívavého úsměvu a říznosti úvodu už film nedosáhne. Přesto spooky satanic extravaganza neztrácí trnové ostny, což člověk nejvíc docení, když večer po projekci zhasne a celé to tzv. dozraje. P. S. Tomu Marilynu Mansonovi to hraje... no jak v časech Antikrista. [70%] (09.06.2016)

Jsem rád, že James Wan nezanevřel na hororový žánr, jak původně tvrdil, a natočil další tajuplný příběh ze světa za oponou. A upřímně říkám, že jsem ignoroval nelogičnosti, kterých bylo požehnaně a užíval si kvalitní filmařinu, která opět lekala tam, kde bych to nečekal a zároveň odvyprávěla příběh, který je zajímavý od začátku do konce. Také musím dodat, že se mi líbilo, jak režisér nutně neinklinoval k hororu a snažil se i o pár vtipných momentů střižených v poctivém britském suchém humoru. Také pár scén jak z hlavy Tima Burtona mi přišly vysloveně super. Na tento film jsem prostě nekoukal proto, abych se nechal vystrašit. Těšil jsem se hlavně na odvyprávění dalšího duchařského příběhu, které jsou poslední době tak v módě. (19.09.2016)

Než abych kňučel, že je to zas to samý, což nepopírám, ale ani nic jinýho jsem nečekal, sem radši plesknu pětku, protože hororovej fanoušek, kterej by v suchu letošního roku pil jak suchý hrudy, vyleze i po klišoidním Wanově odleženým elixírku z kina nalemtanej jak Zeman z arménskýho sklepa s kořalkama. A když tady můžou být v červeným trapný komiksáky na jedno brdo pětkrát do roka, může tady být červenej Wan na jedno brdo jednou za tři roky. Doporučuju (a repete si dám pak pěkně sám doma)! (09.06.2016)