We Are Still Here

Teda Geoghegan toho za sebou moc nemá, nebo aspoň nic, čím by se mohl chlubit, ale tímhle filmem se to docela mění a je to opravdu změna k lepšímu ? Rozhodně ano, moc se mi na filmu líbilo, že vlastně až na dvě postavy v tomhle hráli samí herci po čtyřicítce. Jak noví nájemníci, tak i jejich přátele a jejich syn s přítelkyní, mi přišli ohromně sympatičtí, což se u hororů nestává moc často. Za pochvalu stojí, také retro oblečení, muzika, šaty a auta. Atmosféra od začátku až do poloviny byla naprosto zničující, níčili mně ty dlouhé záběry, to pomalé vyprávění a od poloviny kdy nastává obrat o tři sta šedesát stupňů, sem už měl nervy totálně v háji a jen odevzdaně koukal. Ten obrat, který je tu docela dost vytýkán, na mně působil až nečekaně dobře, je fakt že se tímhle pečlivě budovaná atmosféra v první polovině vytrácí, ale jedině takhle to mohlo celé skončit. Masky, gore a efekty místy sice působili lacině, ale možná to byl záměr, takže to lze i odpustit. Jak řekla jedna z postav staré domy občas vržou, nedovírají se dveře, padají obrázky a občas, ale jen občas někoho slyšíte, ale staré domy tohle přece dělávají, takže se neni čeho obávat že ? (20.10.2015)

Manželia sa presťahujú do tichého sídla na vidieku, ktoré ukrýva nepríjemnú minulosť, čo sa im onedlho začne hlásiť... No, za originálny námet snímok body zrejme nepozbiera, avšak za všetko ostatné ich odo mňa má. Na to, že z väčšiny ide „iba“ o haunted house duchárčinu sa film drží nad vodou ako sa len dá; začína pomaly a atmosféricky, zoznamuje sa s divákom a pripravuje ho na prítomnosť duchov, ktorí sú spracovaní až démonicky a ich brutálne výpady sú hororovo účinné. Do toho sa neskôr primieša drobný nádych posadnutia / exorcizmu, ktorý osvetlí ďalšie kúsky deja a otvorí dvere do home invasion finále, ktorým film nekončí (!), ale stále graduje do intenzívneho, krvou zaliateho vyvražďovacieho záveru. Je to príjemne natočené - to zimné zasadenie mi proste sedí a navyše obalené pôsobivým, no nenúteným retro štýlom, ktorý na totálku prepukne až pri záverečných titulkoch. Nechýbajú ani kvalitní herci; spoločná prítomnosť stále pôvabnej Barbary Crampton a hororovej ikonky Larryho Fessendena dá letmo spomenúť na pecku "You're Next" /a staršie ročníky si pri filme určite spomenú aj na Lucia Fulciho/. "We Are Still Here" ma zaujalo už pred pár mesiacmi svojím trailerom a som rád, že nesklamalo; pre mňa rozhodne 1 z top hororov roku. (05.06.2015)

Tak jedem. Začne to jako festivalové drama, ladně se přemění ve znepokojující duchařinu a skončí nářezem, ze kterýho se vám nebude chtít vystoupit. Výtečně promyšlená hra s klišoidními hororovými scénkami a hláškami, která tvůrce tohoto skvostu rázem katapultuje mezi režijní elitu strašících géniů. Chcete chytrej horor? Vyprdněte se na teenagery a obsaďte do něj padesátníky! (29.06.2015)

Welcome back to 80´s!! Film opravdu připomíná horory z minulého století, nejen svým retro lookem, ale i svými postavami. Herci jsou sice obyčejní lidé, ale za to velmi nesympatičtí ( typické intelektuální tlamy) s hnusným Britským přízvukem, především Fessenden, který mi zde připomínal Maxipsa Fíka. Atmosféra filmu na mě nezapůsobila, první hodina je taková seznamovací, ukecaná, bez hudbyˇ, bez lekaček či napětí, takže pozitivní dojem příliš neudělá, ale poslední dvacetiminutovku musím vychválit na maximum, to se režisér opravdu slušně odvázal a předvedl nám několik pěkných gore scén, o které je letos akutní nouze a to já mile rád uvítám s otevřenou náručí. Plusem je také nevšední vzhled démonů. Takže i přes pomalejší tempo a evidentně nižší rozpočet nakonec zajímavá žánrovka. 60% (06.06.2015)

Když nám ten trapný ťaman v Inshitdiousech standardizoval do strašidelných baráků jen bandu vyteplených, úděsně nudných až otravných skřípopantů, vrzdveřníků a trubkohuků, co se během filmu objeví pouze jako rozmazaná šmouha v koutě, mastná, tlemící se skvrna na stropě či bordel ve dřezu a vyděsí akorát tak nešikovné, sexuálně dezorientované instalatéry a malíře pokojů, všichni se začali na téhle homobubací vlně vozit a zdálo se, že je tento žánr kompletně v prdeli. Pardon, chtěl jsem říct „vyčpělý“. Naštěstí není. Pořád existují mačo heteráci, co to umějí udělat s hnusnýma, do křupava propečenýma mrtvolama, které se nebojí naprudko a dlouze ukázat a tu odpudivou blondýnu přinutí ječet ne proto, že „hrůzyplně“ ukápla špatně těsnící baterie nebo se esoterickým průvanem pohnulo s „příšerným“ to zaskřípáním houpací křeslo, ale proto, že nějaký opravdu strašidelný humusák nejprve pořádně bafnul a pak žhavýma rukama vyprstil jejímu kolíkovi oči a vyrval střeva. Jsem rád! (11.06.2015)