Les sebevrahů

Jít hledat ztracené dvojče do lesa, kterému se přezdívá Les sebevrahů, nezní jako příliš šťastný nápad... Sára na to však nijak nedbala a do lesa se vydala... S průvodcem, který očividně skrývá nějaké to nepěkné tajemství a který by velmi rád Sáru prohrábl... Nedočká se... Zato se Sára dočká několika halucinací a stoupající paranoii... No a to je asi tak všechno... The Forest je podprůměrná duchařina, tuctově zpracovaná, se silně nesympatickou hlavní hrdinkou, která dělá vše přesně naopak, než by měla... Atmosféra veškerá žádná, srbský les je zcela nestrašidelný, takže hodina a půl se zdá mnohem delší... A nejvíce nasere, že tenhle film potenciál měl, ale debutující režisér ho vůbec nevyužil... A to je škoda... (12.06.2016)

Baba ze Hry o trůny jde do lesa hledat svojí ztracenou sestru. Jak už bylo řečeno, u filmu vyvstává více otázek a odpovědí. Což mi na jednu stranu nevadí, protože aspoň může divák rozvinout svojí fantazii. Lekaček je poměrně dost. Řekl bych, tak tři jsou opravdu dobré. Jediný problém mají, že se jedná o klišoidní „bubu“ s ohuleným zvukem. Prostředí lesa v Japonsku je prostě skvělé a samotný "Les sebevrahů" má jistě něco do sebe. Potenciál je skutečný svým způsobem nevyužití a vidím, že snímek měl problémy v postprodukci a několik scén muselo jít pryč a na výsledku je to i vidět. Někde je ten pokles příběhu velmi znát. Potenciál obrovského lesa plném naštvaných duchů je vskutku obrovský a doufám, že se pod horu Fuji ještě někdy podíváme. Na druhou stranu je film ale dost děsivý a mně samotnému se do lesa jen tak chtít nebude. Takže film v tomhle jistě plní účel. Mrazivá a děsuplná atmosféra tu jistě je. Konec je správně hororový, ale to se dalo čekat. Holt tohle zmateně natočené finále mohl očekávat každý druhý. Přesto rozhodně to nebyl špatný horor a ani film. (62 %) (19.11.2016)

Aokigaharaaaaa!!! Běžný les pro sběr Bedel vysokých, dokud jednoho geniálně impotentního spisovatele nenapadlo okopírovat Šejkspíra a sepsat románový bestseller, ve kterém se nešťastní milenci rozhodnou zabít právě v něm. Náhle vznikl geniální návod na sebevraždu a legenda o nejlepším místě v Japonsku, kde si hodit mašli, děsně EMOčně měsíce hnít přivázaný na stromě, smrdět na tři kiláky daleko a svým rozkládajícím se masem krmit místní zvěř, larvy hmyzu a perverzní nekrofily. Zkrátka romantika nešťastné lásky jak vyšitá a neodolatelná nabídka pro všechny sebestředné idioty z okolí, které musí každý den hledat a odřezávat ze stromu nebohý lesník, kterému ti čeští, spravující les 10x10 metrů mezi Tescem a Kauflandem, mohou tiše závidět to každodenní vzrušení a práci na nasládlém čerstvém vzduchu. Jakmile v Americe objevili Ameriku, roztrhl se pytel sraček právě s tímto děsným bu bu bu tématem, ve kterém nikdo ze západní civilizace není schopen pochopit, proč se ti Japonci prostě nestřelí doma do palice, případně se neožerou dvěma litry Jacka, nezmlátí západním způsobem manželku do bezvědomí, nenasednou do svého BMW z třetí ruky a nenarazí autem ve 190 do protijedoucí rodiny vracející se z chalupy jako správný tvrdý chlap páchající sebevraždu, ale dělají z toho hru na stopovanou, kdy na konci není poklad sladkostí, ale nafouklý rákosník s vyklovaným mozkem. Zcela překvapivě jsou všechny tyto sázky na tajuplnou japonskou kartu nesledovatelný přešlap. Tento film není výjimkou, zvláště když celou dobu ani nesledujeme les v Japonsku, natož Japonsko samotné, ale les na Balkáně a Srbsko, Dormer neukáže ani jednou kozy a ještě k tomu se snaží hrát naplno, i když nedokázala uvěřitelně zahrát ani anál s Jindrou osmým v posteli Tudorovců. Příběh je zábavný a smysluplný asi jako myšlenky člověka házejícího lano přes větev a to je asi tak všechno, co k této sračce mohu napsat. Příjemnou zábavu u sledování! 18% (11.06.2016)

Někdy člověk prostě ví, že leze do nudné až otravné slaboduché pičoviny plné pomatené ťamanské mykologie a s kokotskou pointou, a přesto mu to nedá. Ale zase pak není až tolik zklamán, když dostane přesně to, co očekával, v tomto případě další unylou Nenávist v lese, kde k dokonalé spokojenosti všech anime otoků (mozku) chyběli už jen Pikaču, Afrosamurai a Goro, bílý pes. Když ťamanovi rupne ze všeho toho stresujícího koptění ve Fudži a nemá doma plyn, žiletky, vercajk na harakiri nebo lustrhák, na kterém by si v klidu hodil mašli, odchází roztrhat kalendář do bubuhvozdu Aokigahara, aby se pak mohl místo reinkarnace v Pandu seknout na Honšú a xmrti tam děsit slabomyslné japonské školačky a uživatele Yošitčuněho. A sem přijíždí slizká Natálie s beznadějným režisérem jménem Záda v zádech, aby zde s americkou hysterií a urputností tupě pátrala po svém pičím dvojčeti, jež se vydalo do lesa patrně pro pár hub šitake na polívku a nakonec si tu kulajdu omylem vylepšilo lysohlávkami. Halušky pak při tom lesním kempování pak mají úplně všichni a jsou vskutku strašlivé! Dvakrát za film na ně ukrutně bafne škaredá tokijská důchodkyně a jednou nasraná Reiko Kitamori, které se sem raději zaběhl kishu, aby ho nesežrala. Jinak jen hrůzostrašně šumí les a všichni se chovají jako úděsní kokoti, aby nakonec dospěli závěru natolik příšernému, že po něm má střízlivý Indoevropan i bez THC v krvi chuť mrdnout o zem ovladačem a zařvat: “Volím tebe, Toširo Mifune!“. (17.02.2016)

Čekal jsem asi lepší výsledek. Les sebevrahů v sobě měl potenciál, být po dlouhé době solidním hororovým kouskem. Namísto toho, člověk dostal přešlapující nudu, která si během filmu bez udání důvodu podřeže žíly a v závěru se je snaží sešít znovu dohromady. Jinými slovy, kdyby konec nebyl dobře atmosférický, s hodně dobrým hudebním podtrhem a relativně uspokojivou pointou, šlo by celé hodnocení mnohem níž a zklamání z nevyužitého potenciálu by bylo větší. Celý film se nic moc neděje, přešlapuje se na místě, nejde rozpoznat, co je výplodem fantazie hrdinky a co je skutečné. Snad až v závěru si je divák stoprocentně jist, co je skutečnost, a co se vlastně stalo. Tudíž na celou svou délku 87minut, aby se něco dělo jen v posledních ani ne 10-ti minutách, je to podle mě sakra škoda. Sečteno podtrženo slabý průměr. 48% (05.04.2016)