Baraka
Baraka
Baraka: Odysea Zeme
Baraka
Baraka
Obsahy(1)
Umělecky laděný "dokument z cest" a současně osobitou meditaci nad životem všech obyvatel naší planety natočil kameraman, scenárista a režisér Ron Fricke, který se podílel také na vzniku slavného dokumentárního snímku Koyaanisqatsi. Stejně jako jeho tvůrce Godfrey Reggio, vybral si i Fricke pro název svého filmu slovo z jazyka přírodního národa: baraka znamená v nářečí kmene štěstí, vůni, dech, ale i "esenci života, z níž pramení evoluční vývoj". Filmové záběry zachycují tvář Země v její neobyčejné různorodosti. Po počátečních scénách opic u horských pramenů, přes náboženské obřady, lidské konání i nedotčenou přírodu v různých koutech světa. Jaksi mimochodem se vedle sebe objevují starobylé chrámy v Kambodži, jihoameričtí indiáni, zatmění Slunce, činná sopka, skalní útvary v Utahu, australští domorodci, mračna valící se přes pohoří, rituální omývání Indů na břehu Gangy i spalování mrtvých, zvyky a slavnostní tance Masajů v Africe, ptačí hejna v letu nad jezery, leguáni na Galapágách, mořský příboj. Ve velkolepém příběhu obrazů vystupují i egyptské pyramidy a nacistické koncentrační tábory v Polsku. Nakonec přichází kriticky laděný pohled na zautomatizovanou západní civilizaci: anonymní "řeka" aut a lidí na amerických ulicích a v japonském metru je srovnávána s pohybem a tříděním kuřat na dopravních pásech v drůbežárně. Výtvarně dokonalému obrazu pomáhá spoluvytvářet atmosféru hudba, na níž se podíleli Brendan Perry, Michael Stearns a Lisa Gerrardová. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (274)
Oku lahodící dokumentární videoklip s příjemným hudebním doprovodem. Úchvatné záběry matičky přírody se umně střídají s pohledy do lidského mraveniště. Vizuální skvost, který člověka nutí přemýšlet. Dlouhé a široké přechody pro chodce, populační nerovnováha, čím dál více aut nebo nešetrné zacházení s produkty drůbežárny. Jsme tak konzumní, řekl člověk přilepený k obrazovce a šel si dát kuřecí hambáč. A co vy, třídíte odpad? Netlem se nebo ti takovou lajsknu. Abychom se na takovou přírodu jednou nedívali jen v té televizi. Situace není ideální, ale také není černá. Lidstvo o takových věcech občas přemýšlí. Ochrana životního prostředí, investice do obnovitelných zdrojů energie, postoj lidstva k přírodě se mění. Snad naši Zemi zachráníme, byla by to škoda ji zničit, obzvláště pokud je naše planetka unikátem vesmíru. ()
napopáté stále stejně dobře - tento film je naprosto uklidňující a naprosto povznášející instantní zážitek i po několikerém shlédnutí ... PS: když už se to tady hojně zmiňuje tak podotýkám že qatsi sérii miluju ... PPS: kdosi tady píše že jednotlivé obrazy Baraky nejsou nijak propojeny - ten člověk nemá buď oči nebo mozek - 9/10 ()
Pozor, jdou k vám kuřátkáá... Bohužel se po dalším shlédnutí potvrdilo, že oproti Qatsi trilogii tohle zůstalo na půli cesty. Po obrazové stránce to zas o tolik nezaostává, ale hudba, která v podobných filmech tvoří minimálně polovinu diváckého zážitku, tu je velmi nezajímavá a nudná, a Glassovi nesahá ani po kotníky. S výjimkou překrásné skladby Host of Seraphim od Dead Can Dance, samozřejmě, ale to nestačí:( ()
Ukázka toho, že pouze hudbou a obrazem se dá říci vše. Umělecký dokument o Zemi, s jejími klady i zápory, který mě opakovaně hluboce zasáhl. I beze slov rozumíte a prožíváte příjemné i negativní emoce, týkající se naší krásné matičky Země a naší nedokonalé lidské civilizace, s občasným problesknutím do Vesmíru. Vskutku umělecké existenciální dílko, které doporučuji všem citlivým duším. ()
Píše se rok 1992 a Ron Fricke již stačil ze světa zhlédnout vše podstatné... Baraka je skutečně taková odysea, neboli pouť po odlehlných krajinách, divech a krásách naší planety. Nejvíce atraktivity a exotiky těžil autor z východních kultur a "zaostalých" afrických civilizací. Je tedy poznat, že počítal převážně s euroamerickým publikem, jemuž se budou zdát různé orientální tance a duchovní rituály fascinující. Mně osobně se však nejvíce líbily zrychlené záběry New Yorku - obrazovému srovnání lidí s mravenci. Na Barace byla odvedena úctyhodná práce s kamerou - některé záběry se musely natáčet dlouhé dny, aby se pak mohly efektně zrychlit. Vytknout mohu jen to, že mezi záběry a scénami byla jen malá souvislost, tzn. málo sdělení mezi řádky, málo metonymie. Spousta scén je ve filmu zkrátka jen proto, že se na ně dobře kouká... 8/10 ()
Galerie (65)
Photo © Samuel Goldwyn Company
Zajímavosti (10)
- Scéna s mnichem v ulicích Tokya byla neplánovaná a nebyla ve scénáři. Štáb na mnicha narazil náhodou při cestě zpět na hotel. Mnich po celou dobu natáčení scény nepřerušil svou modlitbu a ani jednou se nepodíval do kamery. Po několikaminutovém natáčení mu štáb poděkoval a dal mu symbolický obnos jako poděkování. (Alfréda)
- Film nakrútila trojčlenná skupina tvorcov za 14 mesiacov v 24 krajinách na 6 kontinentoch. (Flipper)
- Baraka byla za více jak dvacet let jediným filmem, který se točil v 70mm Todd-AO formátu, jenž byl vynalezen v 50.letech. Předchozí snímek natočený v tomto formátu bylo Poslední údolí (1971). (Alfréda)
Reklama